Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.

Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.

John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "

Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.

Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.

Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z  hvězdokupy trčela známé ramena.

<100mm - Je to překrásná kulovka, která je krásně vidět i v těch nejmenších dalekohledech. Uprostřed je patrné i její zrnění a oproti okrajům je její střed extrémně jasný. Její okraje jsou nepravidelné - na severu je vidět malinký výběžek, větší podrobnosti zde však vidět nejsou.

100/150mm - Pozorujeme středové nahuštění hvězd a mnohé dokážeme rozlišit. M13 je poměrně jasným, velkým, kruhovým objektem s jasným jádrem.

200/250mm - je jasnou zářící sférou hvězd s nahuštěným jádrem, v jehož okolí pozorujeme tenčí, nepravidelné halo. Z jeho okrajů vybíhají proudy a řetězce hvězd ve všech směrech a M13 tak trochu připomíná hvězdici. 150x zvětšením rozlišíme stovky blikajících hvězd.

400/500mm - 17.5" (7/9/94): několik set hvězd v průměru 10'-12' s jasným centrálním jádrem o průměru 6'. Mnoho hvězd je uspořádáno do řetězců a smyček, včetně výrazného proužku připojeného na jihovýchodní straně, který směřuje na jih a zatáčí na západ, vytvářející půlkruh, a další řetězec je připojen na západní straně jádra a předchází shluku. Několik řetězců hvězd je také rozlišeno nad jádrem o průměru 6'. Podél severního okraje jádra se táhne bezhvězdý pruh nebo dlouhý tmavý pruh, který odděluje centrální oblast od severních vnějších členů halo. Na jihovýchodní straně do jádra vystupuje tmavý "pruh" - jedná se o jeden ze tří tmavých pruhů, které se sbíhají a tvoří "Y" a jsou nazývány "Vrtule" (poprvé popsáno Lordem Rossem). NGC 6207 leží 28' SV a extrémně slabá IC 4617 leží 14' SVS. HD 150998, oranžová hvězda K2 o magnitudě 6,8, leží 17' VSV od středu.

Naked-eye - Poměrně snadný objekt na tmavé obloze, je vidět jako slabá nafouklá hvězda.

Pozoruhodná a výrazná kulová hvězdokupa (6,4mag) v severní části souhvězdí uprostřed mezi hvězdami η a ι Herkulem. V její blízkosti se nenacházejí jasnější hvězdy a proto může být někdy problém ji snadno najít. Tento nádherný objekt však vyžaduje větší pozornost, protože patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy na severní obloze. Objevil ji J. E. Bode v roce 1777, Ch. Messier ji jako 92. položku přidal do svého katalogu v roce 1781. Je slabší a menší oproti M13. Její absolutní magnituda je -8,1, svítivost 150 000 Sluncí - 60% svítivosti M13 a její skutečný průměr 80ly. Leží ve vzdálenosti 25 000 světelných let.

M92 je pod tmavou oblohou vidět jako mlhavá skvrnka i pouhým okem, o to lépe v triedru. Již v malém dalekohledu zjistíme, že má výraznější jádro oproti M13. Stále však zůstává nerozlišitelné. Postupně bledne směrem k nepravidelnému okraji, kde můžeme v 150 mm dalekohledu pozorovat pár hvězd.

<100mm - Oproti M13 má tato kulovka větší jádro, které se zdá být bočním viděním trochu zrnité. Prostor kolem jádra je zde však velmi málo jasný.

300/350mm - 125x: M92 je jasnou a velkou kulovkou, která je v kráse srovnatelná s M13. Uvnitř obsahuje žhoucí jádro, obklopené halem hvězd, které postupně směrem k okraji řídnou. Tam jsou hvězdy umístěny v atraktivních řetězcích, které se táhnou směrem ven z kupy. Na východní a jihozápadní straně kulovky leží nepatrně tmavší plošky.

200/250mm - 8" (7/9/80): velmi jasná, středně velká. Dobře rozlišitelná na mnoho dlouhých proužků z malého jasného jádra a některé jádrové rozlišení.

400/500mm - 18" (24. 7. 2006): při zvětšení 435x se hvězdokupa přetékala 9' zorným polem s několika stovkami rozlišených hvězd. Jádro o velikosti 3' až 4' bylo velmi dobře rozlišeno na přibližně 100 hustě uspořádaných hvězd (včetně velmi kompaktního uzlu hvězd) s dlouhými proudy hvězd, které se zdály spirálovat z jádra.

Planetární mlhovina s celkovou jasností 8,8mag, ležící trochu mimo spojnice hvězd β a δ Her.

Dominik: 250mm: Dá se rozeznat od hvězdy již při sv. 52x, má výraznou nazelenalou barvu, při sv. 104x má tvar kruhu, je velmi jasná.

200/250mm - Má tvar jasného oválného disku, který je rovnoměrně jasný a kruhový, ale menších rozměrů a neukáže žádné detaily.

300/350mm - Jasná modravá elipsa s centrální hvězdou 13,7mag. Hned na JJZ od planetárky leží trojhvězda Struve 2094, tvořená dvěma těsnými žlutými složkami 8mag téměř v kontaktu a slabším společníkem 11.mag ve vzdálenosti 24,9 ".

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m6 Při 100x (pupila 4 mm) září ve hvězdném poli velmi jasný, tyrkysově modrý disk a vytváří pěkný kontrast k načervenalé hvězdě! I při 600x (pupila 0,65 mm) je mlhovina stále velmi jasná, zpočátku je obtížné vidět detaily v prakticky kulatém disku s velmi rozptýlenými okraji. První věc, kterou si všimnete, je poměrně špatně kontrastní tmavá dutina ve středu, ve které je překvapivě slabá centrální hvězda. Mimo hlavní část disku je mnohem slabší, ale jasné a poměrně rozsáhlé halo, které končí velmi rozptýleně. Hranice hlavní části mlhoviny (původně zaobleného) po halo se po delším pozorování zdají velmi nepravidelné - tmavší zářezy a světlejší boule jsou nyní vidět stále jasněji, na západě se objevuje malý mlhavý oblouk, který se otáčí proti směru hodinových ručiček! Na druhé straně se nic podobného neukazuje, takže objekt vypadá asymetricky. Ve vnitřním prstenci se vynořují dvě centra jasu, jejichž přesnou polohu a tvar nelze přesně určit. Prstenec vypadá na jihu nejslabší, téměř jako „rozbitý“. Na severním okraji halo lze spatřit FLIER (Fast Low-Ionization Emission Regions) jako malou mlhovinu, na druhém konci vidět není.

Po počátečních potížích se NGC 6210 ukazuje jako skutečně nádherně detailní mlhovina!

600/800mm - 24" (6/12/15): při 375x a 500x; mírně protáhlý oválný disk ve směru V-Z nebo ZJZ-VJV. Velmi vysoký povrchový jas centrální oblasti je obklopen malou, ale zřetelnou oblastí nižšího povrchového jasu. Extrémně slabé "křídla" se zdají rozprostírat na sever a jih, přičemž severní prodloužení je výraznější. Tyto jsou přibližně ve směru menší osy.

900/1200mm - 48" (5/5/16): při 488x; extrémně jasná, vysoká jasnost povrchu planety, oválná 5:4 ZJZ-SV, poněkud obdélníkovité hlavní tělo. Centrální hvězda byla neustále viditelná a umístěna mírně východně od středu. Malá tmavší oblast obklopuje centrální hvězdu. Při bližším zkoumání má hlavní tělo nepravidelný obrys, je mírně jasnější na severní straně a vyboulené na jihozápadním konci. Tenký slabší "pás" nebo skořápka s mnohem nižší jasností povrchu a růžovým odstínem obklopuje hlavní tělo. Dva nebo tři široké "trysky" nebo křídla (nejširší u základny) vycházejí z halo na severním a jižním konci (obrazy ukazují, že střední část je SSZ a JJV) s severním křídlem více zřetelným. Třetí křídlo bylo někdy viditelné na západní straně.

Slabá kulová hvězdokupa, která dosahuje jasnost 9,4mag, což je důsledkem její velké vzdálenosti - 100 000 světelných let.

Dominik: 250mm: Je malá, bodová, tvoří trojúhelník se dvěma jasnými hvězdami v zorném poli, má velmi jasné jádro, které mírně slábne k okrajům, avšak nedá se skoro vůbec rozeznat hvězdy.

200/250mm - nerozlišitelné kolečko s nepatrným zjasněním k centru.

400/500mm - povrch je zrnitý s nápadným centrálním zhuštěním. Kolem okrajů rozlišíme pár hvězd.

Jeden z nejvýraznějších objektů z katalogu Abell. Je dostatečně jasný na to, aby citlivému deepsky pozorovateli, nevyzbrojenému svařečskou kuklou, způsobil hluboké popáleniny oční sítice.

100/150mm - 31x, [OIII], 6m2 Extrémně těžká, s [OIII] a 3,5 mm pupilou se PN objevuje znovu a znovu na stejném místě jako plošný objekt, překlenuje rovnoramenný trojúhelník v severním směru se dvěma 10mag hvězdami, nelze jej také nepřímo držet. Pozorování jisté, protože PN je na správném místě, centrální hvězdu není vidět.

Bino, 23x, [OIII], f 6m5 + Bez filtru nelze vidět . Při pupile 4,3mm a [OIII] se velmi rychle objeví přesně kulatá ploška, kterou lze nepřímo držet téměř neustále a lze ji snadno vidět. Při 55x je příliš tmavá a není již vidět.

400/500mm - 129x, [OIII] Velká, kruhová, lze bezpečně držet pomocí [OIII], bez dalších struktur.

600/800mm - 113x-172x, [OIII], první 6m5 + Bez filtru lze PN považovat za slabé, kulaté zjasnění. Při pupile 4 a 6 mm a s [OIII] je to jednoduchý objekt přímo viditelný, přesně kulatý s jasným okrajem. Samotnou hranu lze považovat za segmentovaný tenký rámeček. Nejjasnější segment je na Z, dva další kratší na J a SV. Centrální hvězda jednoduchá a přímo viditelná bez filtru, dokonce ale bliká i skrz [OIII].

400/500mm - 600x, UHC filtr, 6m0 Ve zvětšení 300x (pupila 1,3 mm) viditelná jako mlha, která vypadá mírně tyrkysově! PN velmi dobře reaguje na mlhové filtry. V 600x (pupila 0,65 mm) patrný pěkný blikající efekt: při přímém pohledu vypadá PN ve tvaru hvězdy, nepřímo jako malý kulatý disk se slabým halo. Žádná další struktura není viditelná. Podle literatury je centrální hvězda slabá, takže při přímém pohledu nemá mít nic společného s hvězdicovým vzhledem.

Známá jako Dolidze-Dzhimshelejshvili 1

400/500mm - 600x, bez / UHC filtr, 6m4 PN v galaktickém halo! Již při 100násobném zvětšení ji lze rozpoznat jako hvězdu 13mag , ale při každém zvětšení zůstává stelární. Dobře reaguje na filtry a lze jej jasně identifikovat pomocí filtru!

400/500mm - 520x, bez filtru, 6m4 PN viditelná jako na slabé, rozptýlené halo kolem relativně jasné centrální hvězdy ze zhruba 400násobného zvětšení. Nejlepší pohled v 520x (pupila 0,75 mm), mlhové filtry nepomáhají.

400/500mm - 40 cm 51×, 7m0, extrémně obtížně viditelná i za velmi dobrých pozorovacích podmínek. Leží v trojúhelníku jasných hvězd 11-12 mag, objekt je na hranici viditelnosti.

600/800mm - 68 cm, 172×, 7m0+, při zvětšení 172× jsou v místě kulové hvězdokupy slabé, ale bočním viděním zcela nápadné dvě zjasnění. Při zvětšení 293× se objeví první hvězdy .

400/500mm - 525x, bez filtru, 6m3, Při nízkém zvětšení (100-200x) je pozorovatelná jasná hvězda, která je obklopena tyrkysovým (!) halem. Velmi dobře reaguje na filtry, ale pro podrobná pozorování s velkým zvětšením jsou zbytečné. S 525x (pupila 0,75 mm) mlhovina kolem dominantní centrální hvězdy zůstává docela jasná a vypadá do značné míry kulatá - na severozápad je však disk rozsáhlejší a je zde (narozdíl od opačného okraje) rozptýlen. Zdá se, že uvnitř se znovu a znovu objevují temné struktury (zejména přímo na severozápad od centrální hvězdy), ale nelze je jasně definovat. S filtrem [OIII] je viditelná slabé halo kolem celého hlavního disku.

200/250mm - 8" (6/81): hvězdná při 100x, ale mírně protáhlý disk je snadno viditelný při 220x-350x. Nachází se 12' SZ od hvězdy 9. magnitudy.

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m0 I při zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) je PN na první pohled stelární. Po detailním zkoumání vyjde najevo, že se jedná o extrémně malý a velmi jasný disk, kolem kterého se zdá být velmi slabé halo. Střed disku se stále jeví jako stelární - jde buď o iluzi, nebo o centrální hvězdu. PN velmi dobře reaguje na filtry. S filtrem [OIII] je Hu 2-1 velmi jasný a stelární. Slabé a těsné halo lze jen předpokládat.

300/350mm - středně jasná a velká, protáhlá SSZ-JV.

400/500mm - poměrně jasná, velmi protáhlá 3:1 SSV-NJV, jasné hvězdné jádro, možný asymetrický vzhled. Nachází se 28' SV od M13 . Zaznamenané hvězdné jádro je pravděpodobně hvězda 13. magnitudy v popředí.

600/800mm - poměrně jasná, poměrně velká, protáhlá 5:2 SSZ-JJV, ostře koncentrovaná s velmi malým jasným jádrem. Planoucí hvězdné jádro je zřejmě superponovanou hvězdou. Vnější rozšíření mají zřetelně nepravidelnou povrchovou jasnost a asymetrický vzhled.

400/500mm - poměrně slabá, poměrně malá, mírně protáhlá ZJZ-VSV, malé jasné jádro, poměrně slabé hvězdné jádro.

600/800mm - při zvětšení 375x se jevila jasná, poměrně velká, mírně protáhlá V-Z. Ostře koncentrovaná s poměrně velkým, intenzivním oválným jádrem ~30"x20", které se postupně zvětšuje směrem ke středu. Jádro je zasazeno do poměrně velkého hala s nízkou povrchovou jasností, které se při odvrácené straně zvětšuje na 1,5'x1,2'. MCG +04-42-010 a -011, 30" pár slabých galaxií, se nachází 5,8' SV. MCG +04-42-010 se jevila jako slabá, malá, protáhlá 2:1 SSZ-JJV, 24"x12", nízká rovnoměrná povrchová jasnost. MCG +04-42-011, jen 30" JV, byla extrémně až velmi slabá, protáhlá 2:1 ZJZ-VSV, jen 10"x5".

24": při 282x se jevila jako středně jasná až dosti jasná, ostře koncentrovaná s poměrně oválným jádrem vysoké povrchové jasnosti, ~24"x18", orientovaná JZ-JV. Jádro je soustředěno uvnitř hala velmi nízké povrchové jasnosti, ~1,4'x1,0' V-Z. Pou 3316, pár 11,3/12,5 mag ve 14", leží 4,2' JZ. MCG +04-42-010 a -011, těsný pár slabých okrajů, leží 5,8' VSV; MCG +04-42-010 se jeví jako velmi slabá, malá, protáhlá 5:2 SSZ-JJV, 18"x8" a průvodce -011 je velmi slabý, velmi malý, protáhlý 2:1 ZJZ-VSV, 12"x6". NGC 6484 je nejjasnějším členem KTG 67 s UGC 11027 na 21' SV a UGC 11029 na 28' V.

300/350mm - poměrně slabá, malá, pěkně na okraji ZSZ-VJV, jasné jádro, tenké slabé rozšíření. Nachází se 22' JZ od hvězdy 7. mag.

400/500mm - středně jasná, na okraji V-Z, ostrá koncentrace, téměř hvězdné jádro. Nachází se mezi hvězdou 11. mag 1,9' SZ a hvězdou 10,5. mag 2,1' JV od středu.

600/800mm - při zvětšení 375x; poměrně jasná, velká, velmi tenká edge-on ~8:1 V-Z, ~2,0'x0,25'. Obsahuje jasné velmi protáhlé jádro a téměř hvězdné jádro. Hvězda 11. mag se nachází 2' JV a o něco slabší hvězda 2' S. Nachází se 20' JZ od HD 163948 6.9 mag.

NGC 6504, umístěná 28' SV, se jevila jako poměrně slabá, středně velká, velmi protáhlá 3:1 SZ-JV, 1,0'x0,3'. Neobvyklý miskovitý nebo banánovitý tvar, konkávně prohnutá směrem ven k západu. Zdá se, že jádro je posunuto směrem k SZ straně centrální oblasti. Nachází se v bohatém hvězdném poli s hvězdou mag 10,5 1,3' Z.

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m8. Pří 100x (pupila 4 mm) slabě rozpoznatelná jako mlhavá hvězda. PN je nejlépe vidět v 420x (pupila 1mm), ale struktury lze bezesporu zaznamenat pouze při 600x (pupila 0,65mm), navzdory nižšímu jasu. Jemná prstencová struktura kolem nápadné centrální hvězdy je potom jasně rozpoznatelná, rozpadá se na SV a JZ. Na SV se jeví díra v mlhovině, na JZ je stále vidět slabá část mlhoviny. Fragment JV prstenu je jasnější a mírně delší (na sever) než fragment na SZ - díky tomu se mlhovina jeví trochu asymetrická. Mezi centrální hvězdou a SZ fragmentem je vysoce kontrastní tmavá zóna, kterou lze vysledovat dále kolem centrální hvězdy na J, ale zde zjevně ztrácí kontrast.

200/250mm - 8" (7/5/83): při 100x, slabá, velmi malá, kulatá, rovnoměrná jasnost povrchu. Při 200x je viditelná extrémně slabá hvězda 13,5-14. stupně v centru obklopená malým slabým halem. Dvě hvězdy 9. magnitudy na severu tvoří hrubý rovnoramenný trojúhelník.

300/350mm - 13.1" (7/5/83): poměrně slabá, malá. Poměrně snadná středová hvězda při 166x, dvě hvězdy na severu tvoří rovnostranný trojúhelník. Lze použít 333x.

600/800mm - 24" (7/14/18): při 375x; jasná hvězda 13. magnitudy v centru obklopená dobře definovaným halem o velikosti 0,4'. Při 500x je halo jasně protáhlé ve směru S-Z, ~25"x20", mírně slabší na severním a jižním konci. Velmi slabá hvězda 15,9. magnitudy je blízko severního okraje.

400/500mm - slabá, poměrně malá, mírně protáhlá SZ-JV, jasné jádro, rozptýlené halo. Nachází se 4,1' SZ od SAO 85932 mag 8,6. Dvojice s NGC 6619 11,4' VSV.

600/800mm - poměrně slabá až středně jasná, středně velká, kulatá, průměr ~0,9', ostře koncentrovaná s velmi malým jasným jádrem. Hvězda 14. mag se nachází 45" SV od středu. Leží v bohatém hvězdném poli 4,1' SZ od HD 168670 mag 8,8. NGC 6619 leží 11' JZ.

MCG +04-43-027 = PGC 61744 leží na jižním okraji hala [27" J od středu]. Při zvětšení 375x se jevila jako extrémně až velmi slabý uzel, kulatý, o průměru 12".

400/500mm - slabá, malá, protáhlá SZ-JV, malé jasné jádro, rozptýlené halo. Hvězda 12. mag je mimo severní okraj. Tvoří dvojitý systém s NGC 6579 na JZ okraji 34" od středů. Nejjasnější ve hvězdokupě.

400/500mm - 18" (10. 7. 2010): při 175x se jevila jako velmi slabý, poměrně velký, velmi nízký jasový zář, přibližně 1,3'x1,0', s velmi slabou, širokou koncentrací, ale bez jádra. Nachází se 11' V od hvězdy 7,8 magnitudy HD 146638.

400/500mm - slabá, poměrně malá, protáhlá 3:2 ~S-JZ, 0,6'x0,4'. Ostře koncentrovaná s velmi malým jasným jádrem. Tvoří vrchol plochého rovnoramenného trojúhelníku s hvězdou 10. mag. 4,4' SSV a další hvězdou 10. mag. v podobné vzdálenosti severovýchodně.

600/800mm - 322x; poměrně slabá/středně jasná, poměrně malá, mírně protáhlá na SZ, 25"x20", velmi malé jasné jádro a hvězdné jádro. Nebyl jsem si jistý, zda uvidím slapový ohon na jihu. Hvězda mag 10 je 4,4' SSV (nejjasnější hvězda v malém asterismu) a další je 4,3' SV.

LEDA 1783536 byla také zachycena 6,6' VJV. Byla extrémně slabá (V = 15,6), velmi malá, kulatá, o průměru 10", s nízkou povrchovou jasností bez koncentrace. Nacházela se 25" J od hvězdy 14,5 mag a 1,6' Z od hvězdy 13 mag.

600/800mm - 24" (6/21/20): poměrně slabá, středně velká, velmi protáhlá 3:1 SZ-JV, 1.0'x0.3'. Neobvyklý ohnutý nebo banánovitý tvar, vyklenutý směrem ven na západ. Jádro se zdá být posunuto směrem k severozápadní straně centrální oblasti. Nachází se v bohatém hvězdném poli s hvězdou 10.5 magnitudy 1.3' Z. NGC 6504 leží 28' SV.

400/500mm - slabá, velmi malá, mírně protáhlá N-S, slabá koncentrace. Hvězda 15. mag se nachází mimo jihozápadní okraj 19" od středu. Nachází se 6' SSV od NGC 6282 .

600/800mm - slabá až poměrně slabá, malá, mírně protáhlá S-J, 18 "x12", malé mírně jasnější jádro. Hvězda 15. mag se nachází těsně u jihozápadní strany [20" od středu]. Tvoří dvojici s NGC 6282 6,2' SV.

UGC 10643, která je v RNGC, PGC, NED a SIMBAD identifikována jako NGC 6274, se nachází 21' SZ. Při 225x a 375x se jevila jako slabá až poměrně slabá, malá, kulatá, ~22 "x18", malé mírně jasnější jádro. UGC 10643b = MCG +05-40-020 je velmi náročná galaxie (B = 16,5) připojená na jižním konci. Při zvětšení 225x; UGC 10643b byla občas viditelná jako extrémně slabá záře (příliš krátká/slabá pro tvar). Při 375x jsem mohl říct, že je protáhlá na jihovýchod, když vykoukla.

300/350mm - velmi slabá, protáhlá. Druhá ze čtyř v podskupině AGC 2151.

400/500mm - velmi slabá, malá, velmi protáhlá 4:1 ZJZ-VSV. Nachází se v jádru AGC 2151 mezi trojicí NGC 6040 /6041/6042 na západě a NGC 6050 3,8' V. Společník připojený na východním konci nebyl pozorován.

600/800mm - při 322x; slabá až poměrně slabá, velmi protáhlá 7:2 ZJZ-VSV, 45"x 12", mírně jasnější protáhlé jádro. NGC 6045B byla občas zahlédnuta na východním konci nebo těsně u něj.

400/500mm - slabá, poměrně malá, mírně protáhlá N-S, slabá koncentrace. Tři hvězdy 13. mag. téměř kolineární ve 3,5' řetězci SZ-JV umístěném asi 2' Z. Jedná se o sloučený dvojný systém, který se nepodařilo rozlišit. Tvoří pár s MCG +03-41-50 1' NNE v AGC 2147.

600/800mm - 375x; jasnější SZ složka (VV 90a = PGC 56769) IC 1165 se jevila slabá, velmi malá, kruhová, průměr 18". JV složka (VV 90b = PGC 56768) se jevila jako extrémně až velmi slabá, velmi malá, kulatá, průměr ~10". Obě galaxie sdílejí malé společné halo, přičemž středy této sloučené soustavy od sebe dělí pouhých 14"!

24" Při zvětšení 375x a 500x se hlavní složka (VV 90a) tohoto sloučeného dvojsystému jevila jako poměrně slabá, malá, kulatá, o průměru 20", obsahuje hvězdné jádro. Slabší průvodce (VV 90b) je připojen na jižním okraji a jeví se jako velmi slabý, kvazihvězdný uzel [jádro galaxie], průměr ~5". Celkově má spojená záře rozměry ~30"x20", je orientována NNW-SSE a obsahuje dvě hvězdná jádra. Člen AGC 2147.

400/500mm - 17.5" (13. 5. 1988): velmi slabá, velmi malá, mírně protáhlá. Nachází se mezi dvěma hvězdami 14.5 magnitudy 1.4' Z od středu a hvězdou 15 magnitudy na východ. Snadnější než IC 1183 2.1' JV a NGC 6054 2.5' ZJZ v AGC 2151. IC 1185 leží 5.4' JV.

900/1200mm - 48" (5/5/16): při 488x; středně jasná, poměrně malá, mírně protáhlá ~V-Z, obsahuje jasné jádro, které se zvětšuje směrem do středu. Hvězda 14. magnitudy je 1,3' Z a hvězda 17,8 magnitudy byla občas viditelná [34"] na východ.

Nejjasnější uzlík nebo kondenzace (pravděpodobně slapová trpasličí galaxie) ve slapovém chvostu byla slabě viditelná 1,2' na východ od IC 1182. Obecně byla viditelná jako velmi slabý, malý zář, mírně protáhlý V-Z, ~10"x7". NED identifikuje tuto galaxii jako IC 1182: [S72] d z roku 1972 podle článku Alana Stocktona s názvem "Blue Condensations Associated with Elliptical and S0 Galaxies". Tento "uzlík" tvořil západní vrchol tupoúhlého rovnostranného trojúhelníku s hvězdou 17. magnitudy 40" SV a hvězdou 15. magnitudy 40" JV. Část slapového chvostu, která vychází přímo z IC 1182 (za hvězdou 17,8 magnitudy), nebyla viděna.

48" (5/15/12): poměrně slabá až středně jasná, malá, nepravidelně kulatá, ~20" v průměru, jasnější jádro. Nachází se 1,4' V od hvězdy 14,3 magnitudy. Podobná NGC 6054 leží 2,0' J. Paprsek vycházející z východní strany galaxie a modré uzlíky 1,2' V nebyly pozorovány (i když nebyly hledány).

400/500mm - 18" (7/29/08): tento relativně jasný člen AGC 2197 se jevil poměrně slabý až středně jasný, protáhlý ve poměru ~JJ, 0,6'x0,4', s širokou slabou koncentrací ve středu.

400/500mm - 18" (7/11/10): Arp 102 se jevil slabě, poměrně malý, protáhlý 3:2 JJZ-SSV, ~0.7'x0.45', široká slabá koncentrace. Malá skupina hvězd je blízko na severu, včetně hvězdy 11 magnitudy 2.6' SV. MCG +08-31-041 leží 3.8' JJZ. Nachází se 12' SZ od hvězdy 7.7 magnitudy HD 157411. Extrémně slabý společník na konci SSV (MCG +08-31-042 = VV 10b) nebyl pozorován.

600/800mm - 419x, 6m5 + Galaxie typu Malin 1. Navzdory extrémně tenkým a velmi plochým výběžkům je linka galaxie patrná už v přehlídkovém zvětšení. U středních zvětšení zůstává prakticky jádro a jasná oblast jádra, na které začínají extrémně slabé výběžky. Výběžky samy o sobě jsou extrémně tenké, bez zužujícího trendu, které je možné sledovat v délce asi 1,8' bočně 100%. Jádro přímo viditelné, asi 10" JV od jádra je slabá 16,9mag hvězda. Neobvyklý, ale zajímavý tvar.

600/800mm - 24" (6/30/19): při zvětšení 375x; tento sloučený dvojitý systém se jevil slabý až poměrně slabý, poměrně malý, protáhlý ve směru 3:2 ~V-Z. Občas byly rozlišeny dva velmi malé jádra. Třetí složka (UGC 10987 NED1), jen 0,5' Z, se jevila slabá, velmi malá, kulatá, o průměru 12". CGCG 112-045 (jasnější ze dvojice) leží 19' J.

24" (6/28/19): při zvětšení 322x, 450x a 500x; poměrně slabý, poměrně malý, kulatý, malé jasné jádro, občasné hvězdné jádro. Jedná se o dvojitý systém a společník se jevil sloučený na SZ straně a několikrát se zaostril na uzel, což bylo pravděpodobně jádro. Třetí složka je pouze 28" Z a byla rozlišena jako slabá, velmi malá, kulatá, o průměru 10".

24" (7/14/18): při zvětšení 375x; sloučený východní pár se jevil slabý až poměrně slabý, malý, protáhlý ve směru 3:2 nebo 5:3 SZ-JV, 20"x14". Záře byla nepravidelná a větší na jihovýchodní straně (hlavní složka, UGC 10987 NED3 = LEDA 200349, ze 7" páru), ale severozápadní složka (UGC 10987 NED2) nebyla rozlišena. Občas bylo viditelné slabé hvězdné jádro, posunuté na jihovýchodní konec (v LEDA 200349). Samostatný třetí člen, UGC 10987 NED1, je 30" Z a jeví se slabý, extrémně malý, kulatý, o průměru 10", slabé hvězdné jádro.

24" (7/29/16): při zvětšení 260x; UGC 10987 byla rozlišena na pár blízkých galaxií [vzdálenost ~25"]. Slabší západní galaxie se jevila velmi slabá, extrémně malá, kulatá, o průměru 8". Jasnější východní složka je ve skutečnosti velmi blízký pár sám o sobě [vzdálenost 7"]. Její záře se jevila jako slabý až poměrně slabý lesk (nerozlišený), mírně protáhlý, o průměru 0,3', stejná jasnost povrchu. Hvězda 12. magnitudy je 1,2' J. Nachází se 23' SV od hvězdy 5,6. magnitudy HD 161833.