Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už jde o začátečníky nebo o pokročilé astronomy-amatéry. Ve svém dalekohledu si ji sice Galileo nevšiml, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast Trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktoru.

Velká mlhovina v Orionu je pouze nejjasnější a přední částí rozsáhlého komplexu plynové prachové hmoty a neutrálního vodíku se stopami mnoha dalších molekul, který pokrývá většinu této oblasti. Celý tento útvar temných a jasných mlhovin, hvězd a neviditelných objektů začíná někde u Rigelu ve vzdálenosti asi 900 světelných let od Slunce a koncí až při samotné M42, vzdálené zhruba 1 340 světelných let. Nacházejí se v ní horké O hvězdy, proměnné hvězdy typu T Tauri, mnohé infračervené objekty jako chladný Becklinov-Neugebauer objekt (vznikající protohvězda) či Kleinmanova-Joachimu Löwovi mlhovina (kolabující mrak) a rodící se hvězdy. Do komplexu patří v podstatě všechno, co v této oblasti můžeme dalekohledem vidět: NGC 1973, 1975, 1977, 1980, 1982, M43, M78, IC 434, B33 apod.

Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale osvětlují ji horké hvězdy Trapézu. Hlavně ta nejjasnější složka je tak horká, že její ultrafialové fotony ohřívají okolní vodík na teplotu několik tisíc stupňů, který pak sám svítí. A proč je na fotografiích červená? Vodík totiž svítí především v spektrální čáře H-alfa, která se nachází v červené oblasti spektra, na vlnové délce 656.3 nanometru. Podobně je tomu tak například u Rozety, Laguny či Orlí mlhoviny. Za samotnou M42 se nachází rozsáhlý temný molekulový oblak, ve kterém stále vznikají nové hvězdy. Ty nejmladší mají pouze 100 000 let, zrod dalších probíhá i v současnosti. Vždyť ne nadarmo se mlhovina označuje za kolébku hvězd.

Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné z Evropy. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.

Fotografie nahoře je upravena zhruba do podoby, jak zhruba vypadá M42 ve větším dalekohledu (400mm) a na excelentní obloze. Za takových podmínek je v určitých partiích M42 vizuálně patrný červený nádech. Velká mlhovina v Orionu je pravděpodobně jedinou mlhovinou na obloze, kde je okem možné spatřit červenou barvu. Celý komplex mlhovin se pochopitelně u velkého dalekohledu celý nevejde do zorného pole.

200/250mm - 75x: Během dobré noci, dva oblouky mlhoviny podobné křídlům se točí ze severního rozhraní celou cestu na jih, kde splývají v difúzní hromadě vírů míchaných s tmavými pruhy. Celý komplex pokrývá jeden stupeň. Zářící hvězdy trapézy a jasný oblak mlhoviny, ve kterém jsou umístěny je z většiny obklopen tmavými trhlinami prázdnoty. M43 je jasný oblouk mlhoviny, oddělený na severu od hlavní části M42 tmavým pásem.

300/350mm - 100x: Tento nádherný objekt je působivý při každém zvětšení! Nejjasnější část je ozdobena čtyřmi jasnými a dvěma slabšími hvězdami Trapézu. Jeho severní hranice je označena velkou tmavou trhlinou - rozsáhlým zálivem temnoty - populární nazvaným "rybí ústa" nebo Sinus Magnus, který se připojuje do dalšího tmavého pásu hmoty oddělujícího M42 od M43. Dva široké jasné mlhovinový oblouky se točí ze zálivu směrem na jih. Západní z nich má purpurový nebo růžový odstín. Část mlhoviny jižně od Trapézu je extrémně jasná a značně skvrnitá. Přes filtry UHC nebo O-III se východní a západní části M42 rozšíří a odhalí delikátní, mlhavé krajkový pásky míchané s tmavými místy. Jižní část M42, mezi dvěma oblouky, postupně bledne jižním směrem.

400/500mm - 17,5" (10/12/85): nejlepší emisní mlhovina na severní obloze, fantastický pohled za všech podmínek, jasné zbarvené křídla se táhnou na východ a jih. Pozoruhodná struktura je obtížná popsat, ale zahrnuje zálivy, vlákna, uzly, mlhovité hvězdy a obrovskou vnější smyčku. Jsou viditelné určité barvy, včetně světle zelené a růžové. Vyznačuje se Trapezem, které obsahuje šest hvězd a zdá se být umístěno v temném prohloubení. Jasné části kolem Thety pravděpodobně mají nejvyšší povrchový jas ze všech HII oblastí na obloze s "elektrickým" vzhledem. Temné pruhy a temná klínovitá oblast = "rybí ústa" pronikají na severovýchodní straně. Použitím H-Beta filtru se mlhovina výrazně zeslabuje, ale na západní straně je jedno vnější křídlo nebo smyčka (orientovaná SZ-JV), která se s filtrem zřejmě zvýrazňuje!

900/1200mm - 48" (4/1/11): Trapezium bylo prvním objektem, který jsem pozoroval, když se obloha ještě stmívala. Hvězda "H" (objevená Barnardem v roce 1888 s dalekohledem Lick 36") byla snadno viditelná bez odkazu na mapu, i když jsem zřejmě přehlédl hvězdu "G" uvnitř Trapezia a slabšího společníka "H" ve vzdálenosti 1,3". Složka "E" byla poprvé viděna s živě oranžovou barvou! Kromě toho, na sever od páru A-E je slabá dvojhvězda poblíž okraje tmavšího středního prostoru obsahujícího Trapezium. Na opačné straně (JV) od Trapezia (na okraji vnitřního prostoru) jsou široké dvojhvězdy (~20") orientované V-Z s možná třetí extrémně obtížnou hvězdou mezi nimi a trochu dále na východ. Ačkoli jsem si neudělal poznámky ani se nesnažil nakreslit hlavní rysy M42, bylo zde několik slabých růžových nebo červených hvězd roztroušených v záři mlhoviny!

Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7,5mag). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1400 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní.

200/250mm - V dalekohledu její jasnější část je "konkávní" vydutá na východ, kterou na JV ohraničuje tmavý pás. Slabé oblouky mlhoviny se šíří směrem na SZ východ a jih, kde je tmavá linie odděluje od M42.

300/350mm - 100x: Větší zvětšení je nutné k tomu, abychom viděli všechny detaily M43. Mlhovina je na jihu ohraničena tmavou linií, která ji odděluje od M42. Její jasnější částí je 15' dlouhý srp vydutý na východ, kolem hvězdy NU Orionis. Obklopuje ji bohatá sprška hvězd 9.5-11mag, zvlášť severně a SZ. Tmavý SV-JZ záliv ji skoro rozpůlit. Slabé mlhoviny mohou být vysledovatelná ještě západně a východně. Při 150x zvětšení je hlavní část komplexem struktury tmavých oblastí a skvrnitých pásů na SV od středové hvězdy.

Malá reflexní mlhovina, která leží asi 2.5° severovýchodně od hvězdy Alnitak, nedaleko fotogenické mlhoviny Koňské hlavy.

200/250mm - jasná mlhovina vějířovitého tvaru, která v sobě skrývá dvě hvězdy 10mag. Mlhovina je nejzřetelnější podél severního rozhraní a postupně slábne až k mlhavě jižnímu rozhraní.

300/350mm - 125x: dvě hvězdy 10mag září jako oči v bílé mlhovině. Nejjasnější částí je oblast kolem očí, zvláště podél severního rozhraní. Mlhovina směrem na jih bledne, podobně jako ocas komety, dvě hvězdy 10mag připomínají její rozštěpené jádro. Použitím většího zvětšení během dobré pozorovací noci mohou blízko hvězd a podél východního rozhraní blýsknout nějaké skvrny. Mlhovina NGC 2067 pozorovaná severně je velmi slabou mlhou.

400/500mm - 17,5" (20. 12. 1995): velmi jasná odrazová mlhovina obklopující dvě hvězdy 10,5. magnitudy s hvězdou 13. magnitudy na jižním konci. Velká, nepravidelného tvaru, 6'x4'. Nejjasnější je na severní straně, která má ostře definovaný mírně vyklenutý okraj s jednou z hvězd 10,5. magnitudy poblíž středu. Jasné zhuštění následuje tuto hvězdu. Mlhovina se nepravidelně rozšiřuje směrem na jih a ztrácí se bez výrazných hran, ale na jižním okraji se mírně zužuje.

17,5" (1. 2. 1992): velmi jasná, překvapivě velká, 6'x4'. Obklopuje dvě hvězdy 10. magnitudy, přičemž mlhovina se dále rozšiřuje na východ od těchto hvězd. V jihovýchodním konci je zanořena hvězda 13. magnitudy. Nejjasnější a ostřeji ohraničený okraj se mírně ohýbá od západu na sever. Na jihovýchodě se zdá, že mlhovina se postupně rozplývá do pozadí. Nejjasnější je ve skupině odrazových mlhovin, včetně NGC 2064 7' na JV a NGC 2067 6' na ZSZ.

Emisní mlhovina ležící hned východně od hvězdy alnitak, která vážně překáží při pozorování. Přesto NGC 2024 může být viditelná už v triedru 10 × 50 jako nesouměrnost směrem na severovýchod v záři kolem hvězdy. Z barevných fotografií známý tmavý pás protínající celou mlhovinu můžeme spatřit během vynikajících podmínek již 150 mm dalekohledem s použitím alespoň 70x zvětšení. Nezapomeňte ale alnitak odstranit ze zorného pole! V přiměřeně větších dalekohledech vybavených i filtrem O-III, NGC 2024 zabírá plochu půl stupně s jemnými pruhy oddělenými širokým S-J tmavým pásem. Celkovým tvarem mlhovina připomíná javorový list a má tři nápadně jasné oblasti. Východní část je největší: blízko jejího jižního konce do ní odbočuje z hlavního tmavého pruhu další, ale menší tmavý pruh. Západní část, nejbližší k hvězdě alnitak, je od ostatních dvou prakticky oddělena S-J tmavým pruhem. Severní část je jemně připojena k ostatním dvěma částem úponky slabé mlhoviny.

200/250mm - 6.2m+ Mlhovina byla velmi nápadná přestože byl ve stejném zorném poli i Alnitak. Temné dělení které ji rozděluje na dvě části se dalo držet nepřetržitě bočním pohledem stejně tak, jako mlhovina kolem. Mlhovina má přibližně tvar jako obvod čtverce s otevřenou jednou stranou. Dalších dělení jsem si v tomto letmém pohledu nevšiml, ale se jednalo o pozorované ostré ohraničení mlhoviny za kterým jsem již nedetekoval že mlhovina pokračuje.

400/500mm - 125x: NGC 2024 je velmi velká emisní mlhovina, během dobré pozorovací noci plná neobyčejných detailů, které se však okamžitě ztraceny, pokud atmosféra není úplně vyčištěna. Alnitak musí být umístěna mimo zorné pole. Filtry O-III a UHC velmi rozvinou detaily, které mohou být pozorovány. NGC 2024 je plná mlhovinový pruhů, štípaných a roztažených útlý tmavými proužky. Široký S-J tmavý pás téměř rozděluje mlhovinu: nejtmavší je směrem na jih, průhlednější je na severu. Druhý tmavý pás se vine severovýchodně z jižního konce hlavního tmavého pásu do východní a jasnější části mlhoviny. Přinejmenším tucet hvězd 10-12mag je ponořených v NGC 2024. Pole je plné pozoruhodných chomáčů, proužků a vizuálně zajímavých strukturálních detailů.

Malá otevřená hvězdokupa (5,9mag) tvořena přibližně 30 hvězdami. V 200 mm dalekohledu a větším zvětšení připomíná obrácené číslo "37". kupa má sedmnáct hvězd jasnosti 7,5-12mag. Devět hvězd tvoří "3" na jihovýchodě a pět hvězd "7" na severozápadě. Pár dalších hvězd je rozprášených kolem.

300/350mm - 125x: NGC 2169 je poměrně jasná spousta dvou uvolněných skupin. Severozápadní je S-J řadou pátého hvězd, z nichž dvě nejseverněji jsou načervenalé. Hvězda východě od severního konce řady s ním tvoří seskupení podobné číslu "7". Jihovýchodní skupina obsahuje devět hvězd tvořících klikatou "3". Nejvýchodnější hvězda této skupiny je zjevně načervenalá, pěkně kontrastující s namodralým odstínem ostatních hvězd ve skupině. Nejjasnějším členem je dvojhvězda Struve 848 v seskupení "7". Hvězdy 9. magnitudy leží od ní v odstupu 28 "resp. 43 ", jedna hvězda 12mag v odstupu 14,5" a druhá 12,5mag 15 "daleko. Přesto dvojhvězdu Struve 848 neobíhají, ale jsou nepochybně skutečnými členy NGC 2169. Při 175x zvětšení počet členů kupy vzroste na zhruba tři tucty.

400/500mm - 17.5" (1/19/91): 20 hvězd mag 7.5-13 v jasném, charakteristickém shluku. Poměrně malý, přibližně 6' v průměru, nebohatý. Hvězdy jsou rozděleny do dvou hlavních podskupin - na západní straně je řetězec šesti hvězd zarovnaných sever-jih ve velmi mělkém "V" asterismu. Severní dvě hvězdy v tomto řetězci tvoří širokou dvojhvězdu ∑844 = 8.8/9.9 při 24" a méně než 2' na jih je hvězda 8.7 mag SAO 95271. Východní podskupina se skládá z 9 hvězd tvořících charakteristický trojúhelníkový obrys a zahrnuje blízkou dvojhvězdu ∑848 = 7.5/8.0 při 2.5". Jasné hvězdy tvoří poměrně charakteristický vzor "37"! Nachází se 0.9 stupně ZSZ od Xi Orionis.

300/350mm - velmi jasná s filtrem, velmi velká, obklopuje hvězdu 8. velikosti, obloha na západní straně velmi tmavá. Západně od hvězdy je mlhovina skvrnitá a pruhovaná s jasnou oblastí u severního okraje.

400/500mm - při zvětšení 64x a filtru OIII se jedná o krásnou, detailní mlhovinu obklopující hvězdu 8. mag (SAO 78049), která se rozprostírá nejméně v průměru 20'. Filtr OIII poskytuje dramatické zvýšení kontrastu. Při odvráceném pohledu a pečlivém pozorování sahají vnější hranice až do vzdálenosti ~25'. Struktura zahrnuje vnitřní pruhované tmavé pruhy viditelné západně od hvězdy. Okraj je o něco jasnější nebo má vyšší kontrast na západním okraji, ale na následující straně hvězdy je vidět o něco více mlhoviny.

Bez filtru při zvětšení 64x mě překvapilo, že jsem si okamžitě všiml středně jasné 3' kruhové záře, která se nachází ~11' NNW od SAO 78049 poblíž SZ okraje hlavní záře. Je zajímavé, že tato skvrna mlhoviny je bez filtru výraznější než hlavní těleso a pravděpodobně se jedná o část komplexu HII, kterou vizuálně objevil Stephan! Zdálo se mi docela zvláštní, že tato skvrna má tak odlišnou odezvu filtru a výrazně se ztmavuje s OIII (hlavně reflexní složka?). Podél severní strany záře se nachází zakřivený oblouk hvězd. Celá mlhovina se nachází mezi rozptýlenou skupinou hvězd, která je často mylně považována za NGC 2175 . Nachází se 1,4 stupně východně od Chi(2) Orionis.

Velkolepý objekt souhvězdí, mlhavý pás jako jedna z částí ohromného kruhu průměru 12 stupňů se středem v místech někde mezi pásem a mečem Orion. Je místem, kde se rodí nové hvězdy a ty pak toto místo opouštějí. I když patří mezi velmi těžké objekty, jeho nejjasnější části si na vynikající obloze pouhým okem všimlo už několik pozorovatelů, včetně W. S. Houstona. Pokud použijete filtr H-Beta, zakopnete o něj i v dalekohledu. Stačí pouze posouvat tubusem a o chvíli se sám dostane do zorného pole. Náznakově je vidět i jeho struktura, zúžení, rozšíření a nepatrná změna jasnosti v jednotlivých jeho částech. Nejjasnější je asi jeden stupeň severovýchodně od reflexní mlhoviny M78 a pak se táhne asi 4-5 stupňů na jih, kde se vytrácí. Druhá jasnější část se nachází v bodě asi tři stupně východně od alnitak.

Myzer: Musím říct, že Barnardův oblouk s filtrem H-Beta nepovažuji za velmi těžký objekt, příkladem může být jedno pozorování po Vánocích 2006 v Modre ze Somet Monart: V zorném poli tří stupňů byl oblouk nejsnáze rozeznatelný severně od reflexní mlhoviny M78, kde se nachází jeho nejužší a pravděpodobně i nejkontrastnějším část. V této části byl oblouk poměrně nápadný a s docela dobře definovatelnými hranicemi. Druhá pozorovatelná část se nacházela přímo východně od hvězdy Dzétou Orionis, v místech kde oblouk vykazuje svou největší šířku. Tato část měla sice už trochu slabší plošnou jasnost a méně jednoznačné hranice, přesto však zůstávala ještě rozeznatelná. Spojení obou zmíněných částí se přitom dalo pozorovat jen velmi náznakově, přesto je to slušný výkon pokud zohledníme skutečnost, že Barnardův oblouk se z Modry při kulminaci ve výši zhruba 50 stupňů ocitá ve směru 30 km vzdálené Bratislavy! Zmínit je třeba i skutečnost, že popisované části byly pozorovatelné i s UHC filtrem, přesto bychom je ale pravděpodobně nerozozoznali bez jejich předchozího vidění pomocí H-Beta filtru. Části jižně od pásu jsme překvapivě neviděli ani na La Palme (pravděpodobně mají jiné emisní vlastnosti a není vhodný H-Beta filtr).

Dominik: Jedno úspěšné pozorování u Pavouka na Cerové mi vyvrátilo řeči, že tento objekt je obtížné pozorovat. Na tento objekt jsem se velmi těšil, protože jsem o něm vždy jen slyšel mluvit a četl jsem o něm reporty, které většinou hovořily o náročnosti pozorování tohoto objektu. Avšak náročnost se mi nepotvrdila, Pavouk mi nastavil oblouk do zorného pole s H-beta filtrem a já jsem se jen divil. Byl to jasný šedý pás přes zorné pole, žádná nenápadná změna kontrastu, ale normální jasný oblak. Oblouk jsem si mohl pohybováním dalekohledu podívat celý a je to pozoruhodný pohled!

Poměrně jasný mlhovinový komplex mezi M42 na jihu a otevřenou hvězdokupou NGC 1981 na severu. Blízkost mlhoviny k M42 ji činí druhořadou, ale jinak je to zajímavý objekt, který si zaslouží pozornost. Tyto tři mlhoviny jsou slabší ostvětlenými částmi téhož velkého oblaku plynu a prachu. NGC 1977 je ze všech největší, ale je ji nejhůře vidět, kvůli záři 42 Ori (4,7mag).

300/350mm - 75x: Je velkým matným půlkruhem vyhloubeným na jih. NGC 1973, hned severně od NGC 1977, je poměrně zřejmým, matným 5'x3' svazkem, prodlouženým V-Z. NGC 1975 je mnohem menší skvrnou ležící hned severovýchodně od NGC 1973. Celá oblast je pokrytá velmi slabým mlhavým závojem.

600/800mm - 24" (1/22/15): místně jasná (odrazová?) mlhovina obklopující hvězdu HD 36958 s magnitudou 6,9, zasazená do mnohem většího komplexu NGC 1977. Rozprostírá se v kruhovém záři o průměru ~4', přestože okraj není dobře definován. Slabší hvězda 34" SSV je zapojena do mlhoviny a občas se zdála být obklopena vlastním malým halem. NGC 1975 je 4,4' SV.

Asi nejznámější temná mlhovina celé oblohy. Obrovská mezihvězdné prostředí B33 vzdálena přibližně stejně jako Velká mlhovina v Orionu vytváří na pozadí jasnější emisní mlhoviny IC 434 tajuplný stín, podobný hlavě koně na šachovnici nebo mořskému koníkovi. Její tvar však zpravidla vynikne až na fotografiích. Pozorovat ji však možná i vizuálně, velmi efektivní je použít filtr H-Beta.

Dominik: Přes 350mm Dobson a H-beta je to krásný pohled, tmavý zářez v mlhovině IC 434, tedy známá Koňská hlava má přesné charakteristické obrysy, takové jako jsou známé na fotografiích! Je poměrně výrazná a velká. V okolí se také dají pozorovat mlhoviny jako NGC 2023, IC 435 nebo známá mlhovina s tmavým předělem NGC 2024. Mlhovinu jsem se pokoušel pozorovat i se svým 250mm Dobson s OIII a UHC filtrem, ale zatím pozorování nebyly pozitivní.

300/350mm - 75x: B33 - Koňská hlava je malá temná mlhovina črtajúce se na pozadí velmi slabé "záře" emisní mlhoviny IC 434, úzký "záliv" velmi nejasné mlhoviny rozprostírající se stupeň jižně od hvězdy ζ Orionis. Tyto dva objekty je nesmírně obtížné objevit a vyžadují vynikající pozorovací podmínky. Filtry O-III a UHC pomohou zvýraznit kontrast mezi B33 a pozadím (IC 434), ale B33 je jedním z pár objektů, které se dají pozorovat viditelně lépe pomocí filtru H-Beta.

400/500mm - 125x: B33 (bez filtrů) je tak obtížné pozorovaný objekt, že dokonce ani pomocí takových dalekohledů ji nemusíte vidět ani tehdy, když se díváte přímo na její polohu. Přesto, bočním pohledem a během vynikajících pozorovacích podmínek ji můžeme objevit. Mlhovina IC 434 v pozadí je zjevnější na východním rozhraní a dále na jih se stává tenčí a slabší.

600/800mm - 24" (13. 2. 2018): Byl jsem překvapen, že jsem snadno zachytil pruh IC 434, který se táhne na jih od Zeta Orionis, bez filtru při 124x (21mm Nagler). Ačkoli Horsehead nebyl výrazně viditelný, mohl jsem také vidět zářez bez filtru!

24" (21. 1. 2012): Pohled na Horsehead přes 24" f/4.1 Starmaster s použitím zesilovače obrazu Collins I3 spojeného s úzkopásmovým H-alfa filtrem v návštěvnickém centru Mauna Kea (9300') byl naprosto ohromující. Obrys vynikal v extrémně ostrém reliéfu jako fotografie a tmavý oblak byl proti světlému pozadí úplně černý. Nejsem si jistý použitým zvětšením, ale pole bylo 30' nebo méně a Horsehead byl dostatečně velký na to, aby ukázal vynikající detail v obrysu.

300/350mm - 75x: NGC 1980 je pozorována hned jižně od M42 ve velmi pěkném poli Mléčné dráhy. Je jasnou spoustou 30 hvězd na 20' ploše, v SSV-JJZ mlhovině. Hvězdokupě dominuje barevná trojhvězdí ι Ori, kterou tvoří bleděmodrá hlavní i vedlejší složka a načervenalý společník. ι Ori je umístěna v mlhavé skvrně průměru asi 5'. Další skvrna mlhoviny podobných rozměrů leží 8'JZ a obsahuje dvojhvězdu Struve 747 (4,8mag, 5,7mag, 357 "). Dále na západ leží další dvojhvězda Struve 754 (8,4mag, 9,3mag, 29 "). Všechny tyto objekty spolu s M42 a M43 mohou být vidět v poli jednoho stupně!

200/250mm - 175x: přesto, že je poměrně slabá, je drobným, jasně rozeznatelným diskem stejné plošné jasnosti.

300/350mm - 200x: planetárka má poměrně zřejmý disk nepatrně prodloužený 20"x18" SSV-JJZ, nazelenalý odstín a trochu zrnitou strukturu.

400/500mm - 450x, UHC filtr, 6m3 Malá, ale jasná PN v Orionu. Podlouhlý prsten SV-JZ 2:3, na JZ konci je nápadný, plochý uzel. SV strana prstenu poněkud světlejší. Nejlepší s velkým zvětšením a UHC filtrem

600/800mm - 24" (1/25/14): při 500x se jevila jako poměrně jasný uzlovitý prstenec, mírně protáhlý JV-SZ s fascinující strukturou. Okraj byl zřetelně jasnější podél ~200° oblouku běžícího od jihozápadu proti směru hodinových ručiček na severovýchod. Velmi malé jasnější uzly byly patrné na jihozápadním a severovýchodním konci a možná mírné zjasnění na severozápadním okraji. Obecně však okraj působil skvrnitě a jiskřivě, i když zřetelně slabší na jihovýchodní straně, což dávalo dojem "C". Při 750x byl i tmavší střed nepravidelný v jasnosti povrchu a občas jiskřila extrémně slabá centrální hvězda.

900/1200mm - 48" (2/21/12): při 488x obsahuje tato jasná, dvojitá planetární mlhovina jasný oválný prstenec orientovaný JJZ-SV, ~23"x18". Prstencová struktura je poměrně tenká s relativně velkým, tmavším centrálním otvorem, i když kontrast je poměrně nízký. Přesně ve středu je slabá centrální hvězda (přibližně 16. magnitudy?). Prstenec má nepravidelnou jasnost povrchu; mírně jasnější na koncích hlavní osy, zejména na jihozápadním konci (uzel nebo tlustší?), a mírně slabší podél vedlejší osy. Okolo prstence je slabší a kulatější vnější skořápka, ~30" v průměru. Vnější skořápka byla překvapivě výrazná a měla růžový nádech.

Emisní mlhovina jeden stupeň jižně od Velké mlhoviny v Orionu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm je poměrně jasnou, kruhovou mlhovinou kolem hvězdy 9,3mag. Připomíná spíše planetární mlhovinu s jasnou centrální hvězdou.

300/350mm - 100x: NGC 1999 je jasná, v průměru 2'kruhová mlhovina s hvězdou 9. magnitudy umístěné značně východně od centra. 200-násobné zvětšení odhalí nepatrně tmavší centrum.

200/250mm - 8" (11/28/81): malá kulatá mlhovina obklopuje hvězdu 10. magnitudy.

400/500mm - 18" (2/24/06): úžasný pohled na 565x. Jasní centrální hvězda 10,5 magnitudy se zdá být mírně posunutá na východ od středu, i když to může být optický jev způsobený velmi tmavou skvrnou na západní straně. Jasné 2' odrazové mlhoviny je mírně jasnější následující centrální hvězdě. Nepravidelná temná dutina je velká a podrobná při této síle a je tvaru kovaného tvaru. Základna kovaného tvaru je na západní straně a orientována S-J. Na jihu je úzké prodloužení, které se zužuje do klínu. Podél severní strany se globule táhne na východ a částečně obklopuje centrální hvězdu. Bylo to poprvé, co jsem viděl, že temná skvrna připomíná dobře známý obrázek z HST.

900/1200mm - 48" (10/25/11): ohromující pohled na 375x a 488x. Vysoká jasnost odrazové mlhoviny kolem hvězdy 10,5-11,0 magnitudy (V380 Ori) byla intenzivně jasná. Temná skvrna (možná Bokova globule), která zakrývá část mlhoviny přímo na západ od středu, se jevila ostře vyrytá do mlhoviny a vytvářela "klíčovou dírku" nebo "kovaný tvar" s tenkým prodloužením na východ a tlustým severo-jižním plochým úsekem na západ. Kontrast této temné mlhoviny byl extrémně vysoký a zdál se téměř identický s obrázky.

300/350mm - 125x: Tato zajímavá reflexní mlhovina leží v květináči jedné 10mag a tří 9mag hvězd. Jasnější plocha obklopuje dvě 10mag hvězdy zarovnané V-Z a široký S-J pár hvězd 12mag mezi nimi. Mlhovina se táhne severovýchodně od centrálních hvězd, její slabé filamenty sahají až k severovýchodní hvězdě květináče. Celkový tvar mlhoviny je prodloužený V-Z. Tmavá prázdnota leží mezi jihovýchodní a jihozápadní hvězdou květináče.

400/500mm - 150x: NGC 1788 je pěknou, jasnou reflexní mlhovinou. Její jasnější část obklopuje dvě hvězdy 10mag. Slabé rozšíření se táhne východně, severovýchodně a jihozápadně. Nejnápadnější částí mlhoviny je 4'x2'S-J oblouk vyhloubený na jih, hned západně od jedné hvězdy 10mag.

200/250mm - 8" (12/6/80): středně jasná odrazová mlhovina, velká, nejjasnější uprostřed, zapojeny dvě hvězdy, rozprostírá se na východ.

300/350mm - 100x: Toto je poměrně jasná, matná mlhovina kolem hvězdy 8mag pozorované hned jihozápadně od centra mlhoviny. Oblak mlhoviny je jasnější v centru a táhne se severovýchodně směrem k hvězdě 12mag.

400/500mm - 125x: NGC 2023 je zajímavou mlhovinou obklopující hvězdu 8mag. Mlhovina se rozšiřuje severovýchodně od jasné hvězdy směrem k jedné hvězdě 12mag. Tmavé pruhy jsou viditelné na severovýchodní a západní straně mlhoviny.

200/250mm - 8" středně jasná, obklopuje hvězdu 8. magnitudy.

600/800mm - 24" (1. 1. 2019): při zvětšení 200x velmi jasný, velmi velký, nepravidelný zář, který obklopuje hvězdu 7.8 magnitudy HD 37903, ~7' průměr, nepravidelný okraj, vysoká jasnost povrchu! Reflexní mlhovina má poměrně dobře definovanou hranici na západní straně. Překrytá hvězda 12.5 magnitudy je 2.4' VJV a kolem této hvězdy je v mlhovině viditelný kousek nebo prohlubeň. Velmi nízká jasnost povrchu je však patrná dále na JV a V od této hvězdy.

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m3 Ve zvětšení 66x (pupila 6mm) je velmi snadné rozpoznat jako hvězdu 9-10mag. Nejlepší pohled při 600x (pupila 0,65mm). Kolem dvou těžko rozlišitelných stelárních jader (jihovýchodní mírně jasnější) nebo uzlů, je vidět malé, ale jasné, eliptické halo, následované dalším, slabším a kulatějším vnějším halo. Filtr [OIII] má malý účinek, ale nechá více vyniknout obě jádra. Všechny hranice mlhoviny jsou velmi rozptýlené, detaily PN velmi obtížné, přestože tato neobvyklá PN je poměrně jasná.

Tato velká rozoptýlená otevřená hvězdokupa viditelná triedru se nachází asi jeden stupeň severně od M42, přičemž mezi nimi leží ještě komplex NGC 1973-75-77.

200/250mm - V dalekohledu je vidět jako jasná, drsná kupa 40 hvězd. Její Nejnápadnější charakteristikou jsou dva skoro rovnoběžné S-J hvězdné řady. Východní tvoří tři hvězdy 6mag, západní jedna hvězda 9mag a 8mag a dvě hvězdy 7mag, přičemž je doprovázen i větším počtem okolních slabých hvězd.

300/350mm - Ve větším dalekohledu je jasnou, velmi uvolněnou spoustou hvězd, přidá se 10 dalších hvězd. Všimněte si v západní části písmeno "Y" tvořené čtyřmi hvězdami 7-9mag.

400/500mm - 18" (1/17/09): tento velmi jasný, rozptýlený 25' shluk je situován přímo na sever od shluku/emisní mlhoviny NGC 1973/75/77 a oba se zdají být součástí stejného komplexu při zvětšení 73x. Obsahuje 7 hvězd s magnitudou 6-7,5 a desítky hvězd s magnitudou 9 nebo jasnější. Většina zbývajících hvězd je mnohem slabší a soustředěnější na západní straně a táhne se směrem k severozápadnímu konci.

600/800mm - 24" (1/22/15): při 200x; HD 37040 = ?750 = 6,4/8,4 při 4" na severovýchodní straně shluku bylo snadno rozlišeno a ?743 = 7,7/8,3 při 1,8", těsný pár na západní straně byl právě rozlišen. Shluk zaplnil většinu pole o velikosti 30'.

Naked-eye - (10/23/11): viditelný jako mlhavý zář na sever od tří "hvězd" ve šperku. Žádná z jednotlivých hvězd s magnitudou 6,5 není viditelná pouhým okem, protože jsou příliš těsně seskupené, ale shluk je snadno rozpoznatelný triedrem.

Otevřená hvězdokupa v severovýchodní části souhvězdí, půl stupně severozápadně od hvězdy 73 Orionis (5,3mag), kterou tvoří asi 100 hvězd 10mag až 12mag.

200/250mm - Zajímavou je v dalekohledu s průměrem objektivu 250mm: je sice slabá, ale bohatá a velmi koncentrovaná skupina osmi 12mag a 15 hvězd 13-14mag rozlišitelných oproti zrnitému pozadí. Jasnější hvězdy jsou blízko severovýchodního a jihozápadního rozhraní.

400/500mm - V dalekohledu je atraktivní, bohatou, kompaktní kupou 50 hvězd koncentrovaných na nepravidelné 10' ploše a umístěné v nerozlišitelné mlze pozadí. Osm jasnějších hvězd tvoří obdélník, uvnitř kterého se nachází většina slabších členů. Ostatní leží podél několika hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější se táhne na jihozápad. Svazek 20 slabých hvězd leží 15' VSV. Tato hvězdokupa velmi připomíná NGC 2158 z Blíženců.

300/350mm - 13.1" (1/18/85): alespoň 50 hvězd v oblasti o velikosti 5' včetně mnoha hvězd o magnitudě 14/15, velmi bohatá s bočním pohledem. Zahrnuje několik jasnějších hvězd na východním okraji.

300/350mm - 125x: NGC 2186 je malou, nekoncentrovaného spoustou 18 hvězd 9.5-12mag na 4' ploše. Jasnější hvězdy, které zahrnují dvě hvězdy 9,5mag a dvě 10mag, tvoří hlavu šípu mířící na východ. Ta také obsahuje většinu slabých hvězd, ale některé se táhnou i na severovýchod. Okolní hvězdy severně a východně od kupy zvyšují její počet o dalších 15.

400/500mm - 17.5" (1/19/91): při 140x asi 30 hvězd v průměru 4', včetně tří hvězd 10. magnitudy. Výrazná skupina je na severní straně, zdůrazněná hvězdou 10. magnitudy HD 253336 a 50" na jihovýchod od ní je dvojhvězda HJ 2301 = 11/12 při 10". Skupina hvězd o magnitudě 13/14 je přímo na západ od této podskupiny a trojúhelníková skupina hvězd je na jihozápadním konci.

Otevřená hvězdokupa obsahující asi 90 slabších hvězd.

300/350mm - Ačkoliv dosahuje jasnost 8,4mag je v dalekohledu s průměrem objektivu 300 mm poměrně slabá a mírně zhuštěná. Hned na jihovýchodě se nachází jedna hvězda 10. magnitudy, která však s hvězdokupou pravděpodobně nemá nic společného. Při malých zvětšeních pouze deset hvězd 12mag vyčnívá oproti bohaté mlze.

400/500mm - V dalekohledu je slabou, ale bohatou skvrnou tří tuctů hvězd 13mag a slabších. Jedna jasnější leží na severozápadním rozhraní. Pár hvězd 12mag vyčnívá blízko centra a slabý hvězdný řetězec se táhne západně k hvězdě 10mag.

200/250mm - 8" (1. 1. 84): 12 slabých hvězd mag 12/13 ve shluku. Obsahuje také jednu jasnou hvězdu mag 10 na SZ okraji.

Leží něco přes 3/4° severně od Mu Orionis a vyžaduje malé zvětšení, aby byla vůbec vidět. V jejím středu je slabá hvězda a několik dalších na jejím okraji.

400/500mm - 20-25 slabých hvězd mag 13-15 při 220x nad rozsáhlým zjasněním. Nachází se v neúplném kruhu několika jasnějších hvězd 11-12 mag o průměru asi 8'.

• a - NGC 1875 (PGC 17171); 14m6 (13m7v) (3,5'NO PGC 1306245 - 16m7)
• b - PGC 17176; 17m6
• c - PGC 17175; 17m4
• d - PGC 17173; 18m5

600/800mm - 67 cm, 586×, LM 7m+ Těžký Hicksonův řetězec; dominuje jasná "a", která je snadno viditelná přímým viděním, jeví se jako kulatá a je koncentrovaná středu; "b" a "c" jsou bočním viděním obtížně viditelné a jeví se mírně ploché jako jakýsi dublet, ale lze je oddělit; "d" není viditelná po celou dobu, ale jako malý bod, který bočním viděním problikává.

400/500mm - 420x, bez filtru, 6m3 PN vypadá jako difuzní hvězda i při malém zvětšení bez filtru. Nejlepší pohled ve zvětšení 420x (pupila 1 mm): přibližně 11mag homogenní disk, mírně světlejší do středu, s velmi rozptýlenými okraji. Filtry mírně pomáhají, ale díky vysokému jasu povrchu jsou zbytečné.

100/150mm - Na temné a průzračné obloze při zvětšení cca 80x v místě koňské hlavy občas problikne tmavý zářez. Je to velice těžké, ale lze to vykoukat bez jakéhokoliv filtru.

200/250mm - slabá reflexní mlhovina. Nachází se 15' SZ od M78 . Obklopuje jihovýchodní člen dvojhvězdy 10. mag.

400/500mm - poměrně jasná reflexní mlhovina obklopující hvězdu 9,5 mag, průměr 3,5'. Tvar se zdá být nepravidelný (i když bez zřetelných hranic), ale zasahuje spíše na jižní stranu hvězdy, která má slabého průvodce blízko jihu. Druhá hvězda 9,5 mag (nezúčastněná) leží 3,5' SZ. V poli podivně chybí hvězdy, které jsou cloněné mlhovinou.

17,5": Poměrně jasná reflexní mlhovina obklopuje hvězdu 10. mag, i když zasahuje dále na jih. Druhá hvězda 13. mag je zakotvena jižně od jasné hvězdy. Kruhový obrys postupně mizí v pozadí. Hvězda 10. mag. je 3,5' SZ, ale pole je kupodivu bez hvězd kvůli zakrývajícímu prachu. Nachází se 15' SZ od M78 .

300/350mm - slabá, velmi malá, jasné jádro, protáhlá SZ-JV. Nachází se 12,5' J od SAO 112508 mag 8.

400/500mm - toto je SZ člen neobvyklé těsné dvojice interagujících galaxií s IC 413 - vzdálenost pouhých 35" (v PA 115°) a oba členové jako by vycházeli z hvězdy 12. mag (30" od středu ke hvězdě)! Obě galaxie jsou slabé, velmi malé, mírně protáhlé, ~25 "x15", s malými jasnějšími jádry. IC 412 je protáhlá ve směru JJZ-SSV a 30" JZ od hvězdy 12. mag - se SV koncem těsně západně od hvězdy. Nachází se 6' JJZ od hvězdy SAO 112679 mag 7,6 a 14' ZJZ od dvojhvězdy 23 Orionis mag 5/7 (32"). Třetí galaxie, IC 414 , je v poli 8,5' J a tvoří chudou kupu galaxií WBL 114.

600/800mm - oba členové této interagující dvojice (VV 225) jsou poměrně slabí, malí, zhruba 20-25" velcí, a každý z nich obsahuje malá jasná jádra. IC 412, SZ složka, je větší a protáhlejší, zhruba 5:3 JV-SZ, 25 "x15". IC 413 se nachází těsně u VJV strany, 35" mezi středy. Hvězda s mag 12,3 je 30" VSV od nás (na severním okraji IC 413 ). Protažené spirální rameno nebo slapový ohon na severu nebyl vidět. Dvojice se nachází 14' ZJZ od jasné dvojhvězdy 23 Ori = STF 696 (5,0/7,2 na 32"). IC 414 leží 8,5' J.

Člen skupiny (WBL 114 = LGG 130) ve vzdálenosti ~180 milionů s.l. s UGC 3294 , 34' ZSZ. Tato spirála se jevila jako středně jasná a velká, obsahuje velmi difuzní halo s nízkou plošnou jasností snad 1,3'x0,6' SZ-JV s malým jasnějším jádrem, které se zvětšuje až do hvězdného jádra. Vnější halo mění vzhled při bočním pohledu (bez ostrého okraje) podle toho, jakou část zachytím. Nachází se 4' Z od hvězdy 6,5 mag HD 34959 a pohled na ni ovlivňuje oslnění - nejlépe s hvězdou umístěnou mimo zorné pole.

900/1200mm - 48" (10/27/19): IC 412 a 412 tvoří interagující pár (VV 225) se středy oddělenými o 35" ZSZ-VJV. Hvězda 12.3 magnitudy pouze 30" SV tvoří malý trojúhelník se dvěma galaxiemi. Při nízkém zvětšení (375x) se IC 412 jevil středně jasný, poměrně malý, protáhlý 3:2 JJZ-SV, 25"x16", s jasným protáhlým jádrem nebo přičkou. Nezkoušeli jsme vyšší zvětšení pro rozlišení spirálního ramene směřujícího na sever.

100/150mm - 154x, [OIII], 7m+ Při velkém zvětšení a [OIII] může být ploška okamžitě oddělena od jasné mu Ori, vypadá plochá, prstenecová struktura není rozpoznatelná.

200/250mm - 160x, [OIII], Měsíc (54%) Navzdory Měsíci, okamžitě viditelná jako kulatá oblast přímo obrácená k SZ na Mu Ori, prstencová struktura není rozpoznatelná.

400/500mm - 230x, [OIII], 6m6 Bez filtru neviditelná, Mu Ori přezařuje PN, okamžitě znatelná s [OIII], tvar prstenu těžký a pouze náznakem, žádná centrální hvězda.

600/800mm - 450x, [OIII], 6m8 Je třeba alespoň UHC, lepší [OIII] a střední zvětšení. s [OIII] na na okraji zářivé Mu Ori, disk PN kulatý a dobře ohraničený, tvar prstenu těžký, uprostřed jen trochu tmavší nez okraj.

600/800mm - 24" (2/18/20): při 375x; poměrně slabá, poměrně malá, mírně protáhlá, 35"x25", nízká jasnost povrchu, malé, mírně jasnější jádro. Hvězda 13. magnitudy je 30" severoseverovýchodně od středu, těsně mimo okraj a hvězda 14.5-15 magnitudy je překryta těsně u severoseverovýchodního okraje [11" od středu]. Nachází se 16' jihozápadně od hvězdy 6.7 magnitudy HD 33647.

100/150mm - 63x, [OIII], 6m5+ Bez filtru neviditelná. S [OIII] a 44x malé zjasnění, obtížně nepřímo udržitelné. V 63x jasnější, těsně vedle (2 'JZ) slabá hvězda, kulatá bez struktury, těžká.

200/250mm - 47x - 80x, [OIII], 6m5 + V 47x bez filtru není nic vidět , s [OIII] lze vidět malé, plošné zjasnění. V 80x je ploška viditelná i bez filtru. S filtrem lze vidět jasné, přímo viditelné, kulaté zjasnění, které se nachází přibližně uprostřed mezi dvěma hvězdami 12mag.

300/350mm - 360x, UHC, 7m2 Jasná již bez filtru v přehlídkovém zvětšení jako malý kulatý bod. PN nereaguje zvlášť dobře na [OIII], lepší s velkým zvětšením a UHC, kulatý, mírně rozptýlený disk, nějaká struktura v disku, obtížně uchopitelná.

400/500mm - 419x, 7m+ Nápadně jasná a mlhová čočkovitá struktura již v přehlídkovém okuláru. Špatně reaguje na filtry, přesně zaoblená s dobře definovanými vnějšími okraji. Plocha vypadá strukturovaně, přičemž struktura je obtížně uchopitelná. Na hranici vnímání se centrální hvězda, objevuje znovu a znovu a velmi slabě, což je potvrzeno vhodným filtrem. Západní část PN je jasnější.

400/500mm - 16" 129x, [OIII], 6m8 občas blikající na SZ straně. Nejisté pozorování.

500mm 62x - 121x, [OIII], 6m5+ Opět obtížné pozorování, nic z PN jako celku není vidět. 121x a [OIII] vykazuje mírné rozjasnění v místě nejjasnějšího oblouku. Problém je v tom, že v tomto bodě je skupina 15 mag hvězd, které nelze s dostatečnou jistotou ve filtru odlišit od mlhy. Pozorování spíše negativní

600/800mm - 105x, [OIII], 7m+ PN pouze 13'S od 66 Ori (5,6mag) , která musí být udržována mimo zorné pole, což se při použití velkých zvětšení jeví jako obtížné, proto jsou ideální okuláry s malým zorným polem. V 6,6 mm ZP zůstává PN extrémně těžká i přes vynikající vysokohorsjou oblohu a 27 "průměr. S [OIII] a se v západní časti PN jeví jako neurčitý protáhlý tvar, což odpovídá poloze nejjasnějšího oblouku. Zjasnění však nelze držet stabilně, spíše negativní.

400/500mm - 225x, [OIII], 6m5 V místě PN je hustá skupina slabých hvězd. Ani s [OIII] není jasné, zda má zjasnění na svědomí skupina hvězd nebo PN, spíše je to hvězdná skupina. Pozorování PN tedy negativní.

600/800mm - 293x, NPB, 6m5+ V přehlídkovém zvětšení zpočátku slabá mlhovina sestávající ze skupiny hvězd 16 mag. Tato je rozlišena na jednotlivé hvězdy v 300x s centrální hvězdou udržitelnou bočně. Bez filtru slabý náznak mlhoviny, nejjasnější hlavně ve východní části, protože je zde nejvyšší hustota hvězd. s [OIII] 15mag hvězdy zmizí, ale mlhovina není patrná. S NPB filtrem se situace mění - kolem svítí několik hvězd 15mag, ale ohnisko slabého zjasnění se pohybuje přesně v poloze PN, a to na místě, kde prakticky žádné hvězdy nejsou. Pozorování proto považujte za pozitivní, i když hraniční

400/500mm - poměrně slabá, velká, mírně protáhlá SZ-JV, průměr ~5'. Pár hvězd 12,5 mag je superponovaných. Okraje zanikají v pozadí. Z fotografického hlediska má tato reflexní mlhovina nepravidelný prstencovitý tvar. Nachází se 28' JV od hvězdy 2,2 mag Delta Orionis (horní hvězda Orionova pásu). Nedaleká IC 424 na SV nebyla zaznamenána, ačkoli byla pozorována 19. 2. 2009.

400/500mm - 18" (11/22/03): při 115x, překvapivě velká odrazová mlhovina následující za hvězdou 8.6 mag. Vypadá přibližně 7'x5' v průměru a oválně V-Z, i když obrys je nepravidelný. V blízkosti je několik jasnějších hvězd a mlhovina se nachází severovýchodně od výrazného řetězce 5 hvězd orientovaného S-J. Východním směrem od hvězdy 8.6 mag vede výrazná hranice. OIII filtr zničil mlhovinu, ale nezkoušel jsem ani UHC ani H-beta filtr. Nachází se 1° SV od Alnilamu (střední hvězda v Orionově pásu).

400/500mm - při zvětšení 100x bez filtru byla IC 2162 viditelná jako sousedící dvě slabé kruhové záře obklopující hvězdy 10,5-11 mag. IC 2162 = Sh 2-255 je jasnější a větší z dvojice, má průměr téměř 4' a je poměrně symetrická. Necelých 5' západně od ní se nachází samostatná slabší záře o průměru 3' (Sh 2-257). Tato dvojice uzlů s nízkou excitací záření se nachází uprostřed mezi dvěma hvězdami 6. mag s rozestupem 50' poblíž okraje pole. Nedaleko jihozápadně od Sh 2-257 se nachází velmi slabá skvrna mlhoviny Sh 2-256, která však nebyla vizuálně pozorována, stejně jako větší HII oblast Sh 2-254, záře s nízkou povrchovou jasností západně od ní (průměr 11').

600/800mm - IC 2162 = Sh 2-255 je nejjasnější a nejvýchodnější ze čtyř kruhových nízkoexcitačních emisních mlhovin, přičemž Sh 2-257 a Sh 2-254 jsou seřazeny zhruba na západě. Při použití zvětšení 125x (21mm Ethos) a filtru H-beta se jevila jako středně jasná kruhová záře o průměru ~3,5', obklopující excitační hvězdu mag 11,6. Záře se jeví jako velmi jasná, kulatá, s průměrem ~3,5'. Sh 2-257 leží 5' západně a má podobnou velikost, ale obklopuje několik hvězd a má nižší povrchovou jasnost.Sh 2-256 má podobnou velikost, ale obklopuje několik hvězd a má nižší povrchovou jasnost.

400/500mm - 17.5" (1/9/98): středně jasná odrazová mlhovina obklopující mladou hvězdu 11. magnitudy (HBC 193). Nejjasnější část mlhoviny je zřetelně protáhlá ze severu na jih od středové hvězdy a měří 2'-3' na délku, směrem k hvězdě se zužuje. Severní část má mírně vyšší jasnost povrchu. Nachází se 3' na západ od hvězdy 9. magnitudy. Pozorováno při 220x bez filtru.

17.5" (12/23/92): slabá, poměrně malá, protáhlá 5:2 ze severu na jih, ~2.5'x1.0', poměrně vysoká jasnost povrchu. Na jižním konci jasné části je hvězda 11. magnitudy a jižně od této hvězdy se nachází malé velmi slabé prodloužení. Nachází se 3' na západ od hvězdy 9. magnitudy HD 41787. Dvě hvězdy 13. magnitudy jsou 1' severovýchodně a 1' severně a hvězda 10. magnitudy je 5' na jih. Rovně vyrovnaná dvojhvězda 10.5/10.5 s odstupem 12" leží 8' západně jihozápadně. Tato odrazová mlhovina nereaguje na Daystar 300 nebo OIII filtr. V RNGC je uvedena jako neexistující kvůli chybě v deklinaci v NGC. V U2000 je zobrazena jako Ced 62.

300/350mm - 13,1" (18. 1. 1985): velmi jasná s filtrem, velká, obklopuje hvězdu 8. magnitudy, obloha je velmi tmavá na západní straně. Na západ od hvězdy je mlhovina skvrnitá a pruhovitá s jasnou oblastí poblíž severního okraje.

400/500mm - 17,5" (16. 1. 2002): při zvětšení 64x a použití filtru OIII je to krásná, detailní mlhovina obklopující hvězdu 8. magnitudy (SAO 78049), rozkládající se alespoň na 20' v průměru. Filtr OIII poskytuje dramatický kontrast. Při bočním pohledu a pečlivém pozorování se vnější okraje rozšiřují na přibližně 25'. Struktura zahrnuje vnitřní pruhy temnoty viditelné na západ od hvězdy. Okraj je mírně jasnější nebo má vyšší kontrast na západním okraji, ale na následující straně hvězdy je viditelná mírnější mlhovina.

Bez použití filtru při zvětšení 64x jsem byl překvapen, že jsem okamžitě zpozoroval poměrně jasný kulovitý zář o průměru 3', nacházející se přibližně 11' SSZ od SAO 78049 poblíž SZ okraje hlavního záře. Zajímavé je, že tato část mlhoviny je výraznější než hlavní tělo bez filtru a pravděpodobně se jedná o část HII komplexu, kterou Stephan objevil vizuálně! Bylo docela divné, že tato část měla tak odlišnou odezvu na filtr a výrazně zeslabila s OIII (převážně reflexní složka?). Křivý oblouk hvězd se nachází na severní straně záře. Celá mlhovina se nachází mezi rozptýlenou skupinou hvězd, která je často zaměňována za NGC 2175. Nachází se 1,4 stupně VSV od Chi(2) Orionis.

17,5" (28. 2. 1987): velká, nepravidelná mlhovina obklopující hvězdu 8.0 magnitudy SAO 78049. Na západ od hvězdy jsou patrné temné pruhy, je velmi pruhovitá. Jasné malé nerozlišitelné uzlíčky jsou 3,2' VSV od jasné hvězdy při použití filtru OIII [jedná se o NGC 2175].