Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.

Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).

Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobři, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.

Tak jako náš galaktický systém má své průvodce v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Z deseti známých je v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několik. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Výzvou je především dvojice And I a And II.

Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.

Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobsonem: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palmě a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondovy pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavat ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikálně se s největší pravděpodobností jedná o část vnitřního pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláček. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník.

100/150mm - 25x: Při malém zvětšení M31 zabírá dva stupně zorného pole, zatímco M32 a M110 poutají pozornost na opačných stranách. Při 40x zvětšení a použitím deep-sky filtru galaxie odhalí mnohé světlé nebo skvrnité plochy podél délky svých ramen. Při 100x zvětšení je velkým oválem šedého světla. Je velmi prodloužena a náhle jasnější k centru, s kruhovým jádrem průměru 8'. Spirální ramena se rozšiřují z jádra na severovýchod a jihozápad, jihozápadní rameno je jasnější. Tmavá linie odděluje jihozápadní rozšíření začínající v jádru a sahající do půl cesty odtud. Ramena v severovýchodní části nejsou tak nápadné, ale nachází se tam malé zjasnění ve vnějším rozhraní na východě.

200/250mm - 50x: Tato jasná, mimořádně velká galaxie se rozšiřuje na 120'x40'až mimo zorné pole. To obsahuje rovněž dvou jasných průvodců - M32 a M110. Dva tmavé pásy jsou zřejmé a celá část galaxie se objevuje skvrnitá. Při větším zvětšení, jasnější centrální jádro připomíná kulovou hvězdokupu. Při 125x zvětšení je snadno viditelná stelární asociace NGC 206 v jihovýchodním rameni. Je prodloužená 2: 1 a ke svému okraji postupně bledne. Při 140x je asociace pozorována jako mlhavá skvrnka zjasňujícím se do středu, se slabou hvězdou na její západním okraji. Není stelární a je odlišitelná od hvězd.

300/350mm - 75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštěným jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou stelární objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).

400/500mm - 17.5" (7/5/86): pozoruhodná "galaxie Andromeda" je velmi jasná, extrémně velká, velmi protáhlá 4:1 jihojihozápad-severoseverovýchod, asi 2,5° délky. Velké jasné jádro obsahuje hvězdné jádro viditelné přímým pohledem. Na severozápadní straně jádra jsou dvě černé paralelní prachové pruhy. Galaxie se rozprostírá za hvězdným oblakem NGC 206, který se nachází asi 40' jihozápadně od jádra.

Spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko hvězdy Alamak. Za ideálních podmínek je slabě viditelná již v menších dalekohledech. Zjevuje se však slabší než je její vizuální magnituda, hlavně kvůli slabé plošné jasnosti. Je příkladem spirální galaxie, kterou pozorujeme z boku s dobře viditelným pásem tmavého prachu. NGC 891 patří do malé skupiny galaxií spolu s NGC 925, NGC 949, NGC 959, NGC 1003, NGC 1023, NGC 1058 a mnoha dalšími slabšími. V minulosti tu vzplanula supernova 1986J a dosáhla 14. magnitudu. Galaxii objevila v roce 1783 C. Herschelová.

200/250mm - 100x: Halo je velké a velmi prodloužené 9'x2' ve směru SSV-JJZ. Prachová linie objevující se na fotografiích může být během kvalitních pozorovacích podmínek náznakově pozorovatelná. Hvězda 11mag leží v západním rozhraní galaxie, jedna je umístěna jihozápadně od centra a další 10,5mag se nachází na východním rozhraní. Hvězda 7,5mag je pozorována na severním rozhraní zorného pole a má žlutou barvu. Nachází se v ní také několik slabších hvězd.

300/350mm - 100x: Pěkná jehla umístěna v bohatém hvězdném poli! Je poměrně slabá, velká a prodloužená 10'x2'SSV-JJZ s určitým zjasněním k nepatrně vyduté jádru. Při 125x zvětšení jsou viditelné jasné skvrny podél hlavní osy po obou stranách jádra, děleného tmavou linií vyžadující boční pohled pro lepší pozorování. Na JJZ konci se nachází hvězda 13mag. Pole směrem na JV je docela četné, se slabými hvězdami dotýkajícími se skoro hala galaxie.

400/500mm - 100x: Při tomto zvětšení je galaxie nádherným objektem, i přes své nižší plošné jasnosti! Je velmi velká a tenká, prodloužená 12'x2,5' ve směru SSV-JJZ. S okolními hvězdami se nabízí jakoby 3D pohled. Při 125x zvětšení je centrum značně jasnější a nachází se tam tmavá linie, která protíná galaxii po celé délce. Je nápadná blízko jádra, směrem k okraji se stává obtížnější viditelná. Při 175x galaxie vyplní celé zorné pole.

Dominik: NGC 891 jsem pozoroval vícekrát a někdy jsem se musel velmi soustředit, abych prachový pás v galaxii viděl. Až jedno pozorování při lepších podmínkách, přes 350mm Dobson jsem si uvědomil jaká je tato galaxie pěkná, vynikne hlavně při středním a větším zvětšení, jemným bočním pohledem se zjeví tmavý prachový pás, který předěluje galaxii na dvě části, také předěluje jasnější a mírně rozšířené jádro . Každopádně odlišná viditelnost prachového pásu, dokazuje jak důležité jsou podmínky při pozorování deep-sky ojbektov.

900/1200mm - 375x galaxie téměř zaplnila 16' pole a táhla se téměř 12' na 2' JJV-SSE. Hvězda 17mag je překryta poblíž SSV cípu a hvězda 16,5 mag se nachází poblíž JJZ konce. Jasnější, vypouklá centrální oblast se táhne 2,5' s hvězdou 12. mag těsně severně od jádra na západní straně. Podobná hvězda je překryta na jižním výběžku spolu s několika slabšími hvězdami. Velmi kontrastní prachový pás protíná většinu galaxie s výjimkou jejích konců, kde galaxie zaniká. Překvapilo mě, jak široký se prachový pás jeví, zejména v centrální části. Přestože prachový pás dokonale rozděluje galaxii na dvě symetrické poloviny, okraj pásu byl členitý a nerovný.

MAC 0222+4222 = ZOAG G140.39-17.38 byla viditelná těsně u východního okraje, 2,3' SSV od středu a kolineární se dvěma hvězdami mag 12 a 13,3 u západního okraje galaxie. Vypadala jako velmi slabá, protáhlá záře o rozměrech ~15"x6". Po identifikaci jsem mohl tuto galaxii držet téměř nepřetržitě bočně. Kromě toho se jen 50" SZ od středu NGC 891 a 40" JV od hvězdy mag 13,3 nachází mimořádně kompaktní anonymní galaxie. Byla nepřetržitě viditelná při zvětšení 375x a 488x jako slabá záře o průměru zhruba 6". Překvapivě tento objekt není uveden v NED, HyperLedě ani SIMBAD, ačkoli pravděpodobně není slabší než 16,5 mag.

Nenápadná rozptýlená otevřená hvězdokupa během lepších pozorovacích podmínek viditelná i pouhým okem, 5° jižně od hvězdy Alamak. Pravděpodobně ji objevil už v roce 1654 Hodierna, ale rovněž v roce 1786 W. Herschel. Její jasnost je 5,7mag (nejjasnější hvězdy dosahují přibližně 9mag), dá se dobře rozeznat v triedru, v případě dalekohledu vyžaduje malé zvětšení, protože je poměrně rozsáhlá - 50'. Hvězdy má uspořádané do tvaru písmene X, jehož východní rozhraní označuje jasnější oranžová stálice 56 Andromedae.

200/250mm - 50x: Tato kupa je rozptýlena SSV od jasné dvojhvězdy 56 Andromedae. V jihozápadním směru ve vzdálenosti 9,5' leží hvězda 5,9mag. NGC 752 je velmi velkou, volnou sbírkou 60 až 70 hvězd. Hvězda 6mag označuje východní rozhraní a těsná trojice je viditelná jižně od centra. kupa je plná krátkých řetězců, nepravidelných shluků a velkého množství dvojhvězd. Na NGC 752 je pěkný pohled při malém zvětšení.

300/350mm - 75x: NGC 752 je jasná, velmi velká, nepravidelná, kruhová a rozptýlená, bez centrálního zhuštění. 75 Hvězd je viditelných na ploše 50', 15 z nich dosahuje 9mag, 30 dosahuje 10mag, ostatní jsou slabší. Všechny hvězdy 12mag a slabší nejsou skutečnými členy kupy. Třpytivý hvězdný řetězec se otáčí kolem prázdné díry v podobě burského oříšku blízko centra. Zhuštěný svazek hvězd je viditelný na jeho JZ rozhraní, ale severní a východní části jsou více zhuštěné. Pěkná dvojhvězda 56 Andromedae, skládající se z nádherných žluto-oranžových složek, leží hned JJZ. V okolní oblasti jsou viditelné mnohé další páry, jakož i nějaké dlouhé hvězdné řetězce probíhající ve směru SZ-JV.

400/500mm - 17.5" (1. 11. 1997): snadno viditelný shluk hvězd pouhým okem, překrývá pole 100x zvětšení (20mm Nagler). Nejjasnější hvězda je žlutavá hvězda 7. magnitudy těsně na jih od středu. Dvě stejně jasné společnice na jihu tvoří rovnoramenný trojúhelník. Nejsou zde žádné husté oblasti a mnoho jasnějších hvězd 9-10,5 magnitudy je poměrně rovnoměrně rozloženo po celém poli. Mnoho hvězd se však jeví jako dlouhé řetězce a oblouky. V poli je asi 150 hvězd (těžko se počítá) s několika pěknými dvojicemi a trojicemi. Na jihozápadní straně, těsně mimo pole, je široká jasná dvojice hvězd 5,7/5,9 magnitudy ve vzdálenosti 3,6' (viditelné pouhým okem). Západní z těchto dvou hvězd (56 Andromedae) má výrazný oranžovo-červený odstín a slabou společnici.

M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost.

200/250mm - 125x: M110 je viditelná jako poměrně slabá, velká mlhovina oválného tvaru ve směru SSZ-JJV, s nepatrným zjasněním v centru. Dvě hvězdy 9,5mag se nacházejí za jihozápadním rozhraním a jedna na severovýchodě. M110 leží na severozápadní straně M31, oproti M32, která je menší a je k ní blíž. Tyto tři galaxie představují nádherný pohled při malém zvětšení.

300/350mm - 125x: Tato eliptická galaxie je poměrně jasná, velmi velká, prodloužená 10'x4'se širokým nápadným jádrem, ne stelární. Množství slabých hvězd (ne skutečných členů galaxie) je viditelných v hale. Většina těch zřejmějších dosahuje 14mag a nachází se na JJV rozhraní hala.

400/500mm - 150x: NGC 205 je jasná 12'x5' oválna galaxie se širokým skvrnitým jádrem umístěným nepatrně západně od centra. Hvězda 12mag se nachází uvnitř východního rozhraní a jedna 12,5mag leží severně od jádra. Tento nádherný objekt je určitě exponátem eliptických systémů.

Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.

200/250mm - 125x: Tato eliptická galaxie je velkou kruhovou mlhovinou s postupným zjasněním směrem k centru, ve kterém se nachází jasné stelární jádro.

300/350mm - 125x: Pozorovaná na jihovýchodním rozhraní hala M31, je docela nápadnou, ale menší galaxií v porovnání s M31. M32 je jasnější, ale menší než M110, která se nachází na opačné straně M31. Je oválného tvaru 3'x2' S-J, mířící na jádro M31. Její jasnost se zvyšuje postupně ke stelárnímu jádru.

400/500mm - 100x: M32 se objevuje jasnější než je její přiřazena magnituda, s planoucím jádrem obklopeným 5'x3' halem prodlouženým SSZ-JJV. Světlo M31 proniká k jihovýchodnímu rohu zorného pole jako blížící se východ Slunce. Galaxie je velmi odolná vůči velkým zvětšením, ale už neodhalí další detaily.

600/800mm - extrémně vysoký povrchový jas, velký, protáhlý nejméně 4:3 SSZ-JJV, ~5'x3,5'. Velké halo je vysoce koncentrované do malého velmi jasného jádra. Samotné jádro je ostře koncentrované do velmi malého, velmi jasného jádra přerušovaného intenzivním hvězdným jádrem.

Jasná modrozelená planetární mlhovina, kterou jako rozmazanou hvězdu postřehneme již v menším dalekohledu. Vzdálenost planetárky je nejméně 2000 světelných let.

200/250mm - 225x: Nádherná namodralá planetárka! NGC 7662 je jasná, velká a kruhová se zjevně matným centrem. Prstencová struktura je mnohem zřetelnější bočním pohledem. Slabá centrální oblast je obklopena jasnějším středovým prstencem s vnějších slabším prstenem, který neobklopuje celý okraj. Centrální hvězda není viditelná.

300/350mm - 250x: NGC 7662 je jasná, poměrně velká a trochu prodloužena, s velmi slabou centrální hvězdou. Obsahuje dva pěkné modrozelené prstence obklopující nepatrně tmavší centrum připomínající oko. Hvězda 13mag leží za východním rozhraní.

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m3 Při malém zvětšení se jeví jako světle modrá až tyrkysová a je velmi jasná. Při 600x (pupila 0,65mm) je stále velmi jasná, ale barevný dojem je při tomto vysokém zvětšení zcela ztracen. Uvnitř prsten tvaru podkovy (tj. 3/4 prsten). Nejtmavší oblast PN se nachází v této přední části. Světlá podkova je otevřená na SZ, ale naproti na JV je také malá, těžko viditelná část. Prsten je ostře ohraničen směrem dovnitř a je nejjasnější na JZ - zde se v krátkých okamžicích jeví jako velmi strukturovaný řetězec několika stelárních uzlů. Na JV okraji mírně eliptické mlhoviny je jasně vidět krátký oblouk, menší a obtížnější oblasti jsou také na JZ a nejistě na SV okraji. V posledním kvadrantu (SV okraj) nebylo možné takové zjasnění detekovat. Centrální hvězdu ani halo nelze rozpoznat.

600/800mm - 610x a 813x: nádherná dvouplášťová struktura. Vnitřní obálka je protáhlá v poměru ~3:2 JZ-JV, s rozměry ~18"x12" a obsahuje pozoruhodný světlý tenký okraj, takže se jeví jako závodní dráha s tmavým vnitřkem. Tento jemný, ale vysoce jasný prstenec na povrchu je nejjasnější podél 90° oblouku na SV konci a téměř stejně jasný v odpovídajícím 90° oblouku na JZ konci. Na západní a východní straně je okraj znatelně slabší. Protáhlá tmavší oblast se rozprostírá na velké části vnitřní slupky a je přerušena slabou, ale stabilně viditelnou centrální hvězdou.

Vnější obálka je dvakrát větší (~35"x25"), o něco méně protáhlá a poněkud posunutá v hlavní ose (SSZ-JV). Vnější okraj má také dva jasnější oblouky nebo pásy, ale pouze 25°-30° dlouhé. Výraznější oblouk je na JV straně, slabší pás je symetricky umístěn na SZ okraji. Tyto pásy jsou o 90° odsazeny od mnohem jasnějších vnitřních oblouků. Vnější plášť se jeví jako nepravidelný v povrchovém jasu s dojmem pás. Kolem vnějšího pláště se zdá být vnější halo s velmi nízkou povrchovou jasností.

900/1200mm - 48" (24. 10. 2014): Skvělý pohled na dvojitou strukturu ve tvaru dvou skořápek při zvětšení 610x a 813x. Vnitřní skořápka je protáhlá ve směru SZ-JV, přibližně 18"x12", a obsahuje pozoruhodný, jasný tenký okraj, takže vypadá jako závodní dráha s tmavým interiérem. Tento jemný, ale vysoký povrchový jas prstence je nejjasnější podél 90° oblouku kolem severovýchodního konce a téměř stejně jasný v odpovídajícím 90° oblouku na jihozápadním konci. Okraj je zřetelně slabší na západní a východní straně. Protáhlá tmavší díra zaujímá velkou část vnitřní skořápky a je ozdobena slabou, ale stále viditelnou centrální hvězdou.

Vnější skořápka je dvojnásobně větší (~35"x25"), mírně méně protáhlá a trochu posunutá ve své hlavní ose (JJZ-SVV). Vnější okraj má také dva jasnější oblouky nebo pruhy, ale pouze o délce 25°-30°. Výraznější oblouk je na jihovýchodní straně se slabším pruhem symetricky umístěným na severozápadním okraji. Tyto pruhy jsou o 90° posunuty od mnohem jasnějších vnitřních oblouků. Vnější skořápka působí nepravidelně v povrchovém jasu s dojmem pruhů. Okolo vnější skořápky se zdá být velmi nízký povrchový jas vnějšího hala.

200/250mm - 100x: NGC 7640 se objevuje slabá a prodloužená 7'x2' ve směru S-J s nepatrným centrálním zjasněním. Galaxie leží uvnitř nápadného trojúhelníku hvězd 11,5mag.

300/350mm - 125x: Tato galaxie je slabá a velmi prodloužená 7'x2'zhruba ve směru S-J, se slabým skvrnitým halem. Jihovýchodně od jádra může blýsknout slabá hvězda.

400/500mm - 125x: středně jasná, velmi velká, velmi protáhlá 4:1 SZ-JV, 7,0'x1,5'. Velký, mírně světlejší střed se trochu vyklenuje. Hvězda 13,5mag se nachází na JV okraji jádra 33" od středu. Kolem jsou dvě hvězdy 11mag, na severním konci 3,0' SSZ od středu a západně od jižního konce 2,6' SSZ od středu. Extrémně slabá hvězda 15. mag je zakotvena poblíž severního konce.

600/800mm - 200x jeví se jako jasná, velmi velká, tenká 4:1 S-J, ~6,5'x1,5'. Velmi asymetrický vzhled s jasnějším, protáhlým jádrem o rozměrech 1,0'x0,5', které je podivně skloněno k hlavní ose v PA 20° (JJZ-SSE). Hvězda 14mag se nachází těsně u JV strany jádra. Na jižní straně galaxie výrazněji slábne, ale podél západní poloviny je jasnější (podle DSS se jedná o dlouhé spirální rameno). Hvězda 11. mag se nachází západně od severního konce galaxie [3,1' SSZ od středu] a dvě hvězdy 14,5-15. mag, které jsou kolineární s hvězdou 11. mag, se překrývají na severní straně. Severní polovina galaxie je také asymetrická s mírně jasnějším pruhem (ramenem) táhnoucím se SZ-JV a velmi nízkou povrchovou jasností (vnější rameno) v blízkosti hvězdy mag 11. Další hvězdy mag 11 lemují galaxii západně od jižního konce a 1,8' SV od středu.

Uvažuje se o ní jako o možném členu Místní skupiny galaxií, ale jeji zařazení není jisté.

100/150mm - 10 cm Newton, 44×, LM 6m5+, galaxie se přezdívá "Mirachův duch", neboť leží jen pár úhlových minut severozápadně od jasné hvězdy Mirach (Beta And, 2 mag). Galaxii lze vidět jako malé kruhové zjasnění.

200/250mm - 100x: Galaxie pozorovaná 6,5' severozápadně od žlutooranžové hvězdy 2mag β And, která s ní vytváří zajímavý kontrast. I když se tato hvězda nachází v zorném poli, NGC 404 je viditelná již přímým pohledem jako velká kruhová mlhovina nepatrně jasnější v centru. Slabá hvězda leží těsně na SSZ rozhraní.

300/350mm - 100x: Toto je nádherný objekt, který tvoří hezký pár s jasnou hvězdou β And. Galaxie je poměrně jasná, malá, kruhová a nepatrně jasnější v centru. Během momentů dobrého seeingu se může blýsknout stelární jádro.

400/500mm - 125x: NGC 404 ukáže jasné stelární jádro v malém, kruhovém, skvrnitém oblaku průměru 2'. Na severním rozhraní je umístěna hvězda 14mag.

Nenápadná otevřená hvězdokupa, poměrně chudá na hvězdy a také poměrně rozptýlena. Obsahuje 20 hvězd do 11. magnitudy, z nichž ta nejjasnější dosahuje 6,17mag.

200/250mm - 75x: Tato kupa má průměr 15' a je poměrně málo zhuštěná. Malé zvětšení ukáže deset hvězd 10mag, deset 11mag a dvě 8mag, rozšiřující se VSV-ZJZ.

300/350mm - 75x: NGC 7686 je jasná, velká, volná a nepravidelně rozptýlená spousta. Obsahuje asi 50 hvězd na ploše 25', z nichž většina má 10-11mag, ležících severně a západně od červenooranžové hvězdy 6mag.

400/500mm - 75x: Tato volná kupa obsahuje 25 hvězd 10-13mag rozptýlených kolem hvězdy 8. magnitudy. Zajímavý řetězec hvězd se táhne ZJZ od jasné hvězdy. Další volnější V-Z řetězec lemuje severní okraj. Severozápadně od nejjasnější hvězdy kupy, zrnitý obláček velmi slabých hvězd obsadil místo mezi dvěma řetězci.

Galaxii najdeme v souhvězdí Andromedy. Její zdánlivá jasnost je 12,2m a úhlová velikost 2,3′ × 1,8′. Leží ve vzdálenosti asi 219 milionů světelných let a průměr galaxie činí asi 140 000 světelných let. Objevil ji 11. září 1784 William Herschel.

400/500mm - 283x-404x, 6m5+ Malá a relativně slabá. Galaxii dominuje jasná centrální oblast, která je obklopena slabým, asi 1' velkým kulatým halem. Od jádra je vidět velmi slabá podlouhlá SV-JZ lišta, která končí poněkud lépe definovanými konci. Samotné konce se zdají být ploché a mohou připomínat spirální ramena. Vnější oblasti nejsou viditelné

Pravděpodobně se jedná o fyzický pár s NGC 27 , ačkoli na snímku DSS nejsou patrné žádné známky interakce.

600/800mm - 419x, Dvojice galaxií spolu s NGC 27. UGC sám o sobě malá a slabá, může být viděna jako linie s poměrem os 5:1 bez nápadné koncentrace nebo boule. 2,3'N je další supertenká, kterou lze vidět mezi dvěma 14mag hvězdami jako slabou malou linii

• a - NGC 536 (UGC 1013, PGC 5344); 13m2 (12m4v)
• b - NGC 529 (UGC 995, PGC 5299); 13m1 (12m2v) ( 1,6'NW PGC 169778 - 16m7)
• c - NGC 531 (UGC 1012, PGC 5340); 14m9 (14m0v)
• d - NGC 542 (PGC 5360); 15m7 (14m8v)

200/250mm - 20 cm, 160x, LM 6m5+ Jasná, protáhlá skupina; a) a b) jsou viditelné již v malém zvětšení jako malé difúzní skvrny ve vzdálenosti 8'; při 160x jsou a) a b) přímo viditelné jako podobně jasné skvrny; a) je protáhlá v poměru 1:2 ve směru východ-západ a soustředěná, na severním okraji je slabá hvězda; b) se zdá být kulatá a difúzní; c) je mnohem slabší, ale stále bočním viděním spatřitelná jako kulaté zjasnění; d) je navzdory 15,7 mag ve 20 cm vždy viditelná jako hvězdné zjasnění po dobu několika sekund.

400/500mm - 40 cm, 257x, LM 7m2 Jasná Hicksonova skupina; a) jako nejjasnější galaxie protažení 2:1 ve směru SV-JZ, jasná oblast jádra; b) jasná, mírně SV-JV protáhlá; z c) je vidět pouze kulatá oblast jádra, slabé rozšíření není vidět; nejslabší d) silně 4:1 protáhlá směrem k a), velmi tenký charakter.

• a - PGC 2886; 15m1
• b - PGC 2888; 16m2
• c - PGC 2890; 16m1
• d - PGC 2892; 16m2

400/500mm - 40 cm, 360x, LM 6m+ Velmi kompaktní a homogenní Hicksonova skupina; všechny galaxie jsou velmi malé, ale lze je vidět; a) je nejjasnějším členem a lze ji vidět přímo; b) a d) jsou poněkud slabší, ale stále je lze snadno vidět nepřímým viděním; c) je mnohem slabší a lze ji vidět jen bočně s obtížemi v 40 cm.

600/800mm - 60 cm, ~400x, LM 6m+ V průměru 60 cm jsou všechny 4 galaxie okamžitě a snadno viditelné jako malá, plochá zjasnění.

• a - UGC248 b (PGC 1627); 14m9
• b - UGC248 a (PGC 1625); 15m6
• c - PGC1614; 15m9
• d - PGC1618; 17m0

400/500mm - 586x, 7m+ A a B jsou spojeny v mírně zakřiveném těle, obě jádra lze snadno od sebe oddělit jako hvězdné světlé skvrny, C nejslabší složka a stále ji lze přímo pozorovat jako hvězdné rozjasnění. D je přímé a ploché, jako C poněkud oddělené od A a B směrem k Z.

400/500mm - 40 cm Newton, LM 6m5+, galaxie není viditelná

600/800mm - 67cm Newton, 172×, LM 7m+, relativně nápadný průvodce M31. Nachází se bezprostředně na východ od nápadné skupinky hvězd 13 mag, vypadá kruhově o velikosti asi 3', je potřeba použít boční vidění pro bezpečné spatření.

400/500mm - slabá, poměrně malá, z boku ZSZ-VJV. Těsná dvojhvězda se složkami 11/12 mag leží 3' SZ.

400/500mm - 845x, bez filtru, 6m3 Viditelná jako slabá hvězda v přehlídkovém zvětšení, jasně nestelární od 300x. V 850x (pupila 0,47 mm) se Vy2-3 jeví jako malý, středně jasný disk, na kterém je slabě, ale zřetelně uprostřed vidět centrální hvězda. Zatímco disk na jihu se zdá být relativně ostře definovaný, hranice na severu je velmi plynulá. Mlhovinový disk je zjevně obklopen velmi slabým halo.

Známá též jako Minkowski 1-1.

400/500mm - 740x, bez filtru, 6m4 PN dobře reaguje na filtr [OIII]. Ve zvětšení 100x a s [OIII] filtrem je vidět jako hvězda 13mag. Znovu bez filtru a se zvětšením 600x se PN ukazuje jako jasně viditelný malý disk. Díky dostatečnému jasu objektu lze použít i 740x. Kulatý disk s homogenním jasem je viditelný, i když je nyní matný, ale stále ostře definovaný. Mírně na SV od středu (alespoň velmi určitě ne přímo ve středu!) Z mlhoviny bliká něco ve tvaru hvězdy. Pokud to není centrální hvězda (neobvyklá poloha, tedy možná stelární uzel v mlhovině?). Pak není viditelná žádná centrální hvězda.

400/500mm - 40cm Newton, LM 7m+, galaxie není viditelná

600/800mm - 67cm Newton, 113×, LM 7m+, hraniční objekt, v místě galaxie se zdá být nejisté zjasnění o velikosti 3', ale nelze přesně určit tvar

400/500mm - 257x, [OIII] filtr, první 6 m +, viz III PN lze považovat za extrémně slabé zjasnění i bez filtru. Se filtrem [OIII], který je pak slabě rozpoznatelná jako slabý, přesně kulatý disk s dobře definovanými hranami, žádné další podrobnosti nelze rozpoznat.

400/500mm - 274x slabá, poměrně velká, mírně protáhlá ~S-J, průměr ~3'. Galaxie vykazuje pouze širokou, slabou koncentraci bez definovaného jádra. Halo na okraji vybledlo a bylo špatně definované. Nacházela se mezi hvězdou SAO 55698 mag. 8,6 těsně u jižního konce 2,2' od středu a hvězdou mag. 9,6 3,3' SZ v rámci výrazného asterismu 5 jasnějších hvězd. Nachází se ~45 západně od NGC 1023 .

300/350mm - středně jasná, poměrně malá, téměř kulatá, malé světlé jádro.

400/500mm - středně jasná, poměrně malá, ostrá koncentrace, velmi jasné jádro, hvězdné jádro. Nejjasnější ve skupině s NGC 81 , 83, 85, 86, 91, 93, 94, 96, IC 1546 a MCG +04-02-010. Tvoří těsný pár s extrémně slabou NGC 81 1,6' SV a NGC 83 je 5,3' SV.

400/500mm - středně jasná, poměrně malá, oválná ZSZ-VJV, jasné jádro. Široká dvojhvězda se složkami 10,5/11 (separace 25" v PA 0°) leží 3' V. Nachází se 15' SZ od jasné dvojhvězdy 59 Andromedae = 6,1/6,8 v 17".

400/500mm - středně jasná, středně velká, velké mírně protáhlé halo, jasné jádro, hvězdné jádro. Nejjasnější a první ze tří hvězd spolu s NGC 258 3,2' SV a NGC 260 8,4' SV. Dvojhvězda s různě jasnými složkami je 4' SV (9,5/12 při 30").

400/500mm - poměrně slabá, poměrně malá, nepravidelný tvar a jas povrchu, průměr 1,0', široce koncentrovaná. Tvoří pravý úhel malého rovnoramenného trojúhelníku se dvěma hvězdami 13,5-14mag 1,4' S a 1,3' Z. Tvoří interagující pár s MCG +06-02-017 1,4' E. Průvodce je velmi slabý, malý, protáhlý 2:1 N-S, 0,5'x0,25'. Člen nadhvězdokupy Ryb-Persea.

600/800mm - středně jasná a velká, nepravidelně kulatá, průměr ~0,8', ačkoli při bočním pohledu se halo zvětšuje a má větší tvar. Jasnější jádro je posunuto na východní stranu galaxie, takže by mohlo být mylně považováno za uzel v halo. Tvoří interagující pár s CGCG 519-022 1,4' VSV.

CGCG 519-022 je poměrně slabá, poměrně malá, mírně protáhlá ve směru S-J, 0,4'x0,2', velmi slabá koncentrace. SDSS odhaluje četné tenké modré segmenty ramene NGC 218, které jsou zřejmě slapově protaženy směrem ke CGCG 519-022.

300/350mm - středně jasná, tenká 4:1 ~ V-Z. Nachází se severně od hvězdokupy NGC 483 -517.

400/500mm - středně jasnái, velmi protáhlá 7:2 ~ V-Z, ~1,1'x0,3'. Tato nepravidelná galaxie (nebo splynutí) se jevila jako velmi asymetrická, na východním konci se trochu rozšiřovala a na západě se mírně zužovala. Na východním konci se nachází malý, relativně jasný uzel (HII komplex nebo jádro průvodce?) o průměru ~10". Na západním konci se nachází snadno viditelná hvězda 14-14,5 mag. Hlavní těleso, které se táhne ~40" od uzlu ke hvězdě, je poměrně tenké a jen velmi slabě jasnější uprostřed. Při pozorném pozorování se západně od hlavní záře táhne velmi slabé úzké zjasnění.

300/350mm - velmi slabá, protáhlá SZ-JV. Hvězda 13. mag se nachází 1' JZ.

400/500mm - velmi slabá, malá (pozorována pouze centrální část galaxie), mírně protáhlá, slabá koncentrace. Hvězda 12. mag se nachází 1,3' JZ. Tvoří pár s NGC 93 2,8' V. Nachází se na východní straně skupiny NGC 80 7,0' VJV od NGC 83 .

900/1200mm - 488x a 610x; jasná, oválná 3:2 V-Z, ostře koncentrovaná s velmi jasným kulatým jádrem (mírně protáhlým při 610x) a poměrně velkým oválným halo, ~60"x40". Na SZ straně je patrné spirální rameno, které se stáčí ve směru hodinových ručiček k jihu, ale dlouhé, tenké tidálně protažené prodloužení na SZ a JV nebylo vidět. Tvoří nápadnou (interagující) dvojici s NGC 93 2,8' východně od nás. Hvězda 12. mag. je 1,3' jižně od nás. Ačkoli je tato galaxie často označována jako NGC 91, toto číslo se vztahuje na hvězdu 14,8 mag 1,9' JV.

NGC 90 = Arp 65 byla klasifikována jako spirální galaxie s malými průvodci s vysokou povrchovou jasností na ramenech. LEDA 1669552, "průvodce" těsně za SZ slapovým rozšířením (2,4' SZ od NGC 90), se jeví jako slabý (V ~17,1), malý, protáhlý 3:2 SZ-JV, 10"x6". Hvězda 15,7 mag se nachází 30" JV. U tohoto objektu není k dispozici červený posuv, takže může ležet daleko v pozadí.

600/800mm - 24" (11/23/19): při 375x; poměrně slabá, kulatá, relativně velká, průměr 50", difúzní halo, mírně jasnější jádro/jádro. Nachází se v jádru AGC 347 s NGC 909 3,5' JV a NGC 911 9' JV.

400/500mm - velmi slabá, poměrně malá, protáhlá 3:2 JV-SZ, 0,9'x0,6'. Rozprostírá se mezi dvěma hvězdami mag 13,5 na SV konci 40" od jádra a superponovanou na západní straně jen 19" od jádra. Jádro galaxie je jen mírně jasnější uzel těsně za předchozí hvězdou. Následují dvě jasné hvězdy včetně HD 14511 8,3 mag 3,0' V a hvězdy 10 mag 1,8' SV. Při zvětšení 263x byla hvězda 8. mag rozlišena na velmi těsnou nerovnou dvojhvězdu = STF 251 = 8/9 ve vzdálenosti 2,5". Tvoří interagující systém typu M51 (klasifikovaný také jako kolizní Prstencová galaxie) s UGC 1813 jen 1,3' JV, ale slabší průvodce byl viditelný jen bočně (při pohledu poměrně nízko na východě). Tato dvojice je Arp 273 a je členem nadkupy Perseus-Pisces.

900/1200mm - 488x; neobvyklá spirální struktura v UGC 1810 = Hubbleova "růže" byla dobře viditelná. Na severní straně jasného jádra lze vysledovat dlouhé tenké slapové rameno. Rozvíjí se ostře proti směru hodinových ručiček k východu a prochází hvězdou 14. mag. Rameno vybíhá jižně od této hvězdy na východním konci galaxie a dále se stáčí na jihozápad. Končí jižně (nebo trochu západně) od jádra, ~ 1' od středu. Druhé rameno s nízkou povrchovou jasností se připojuje na jižní straně jádra a stáčí se k západu, jižně od superhvězdy mag 13,5. V tomto rameni se nachází hvězda mag 13,5. STF 251, vynikající pár 9,0/9,6 při 2,1", se nachází 2,9' V. Tvoří nápadný interagující pár (Arp 273 = VV 323) s UGC 1813 1,3' JV.

400/500mm - poměrně slabá, poměrně malá, kulatá, malé jasné jádro. Na JV okraji je slabá hvězda (nebo průvodní galaxie). Nejjasnější a poslední ze šesti ve skupině. Také třetí ze tří galaxií NGC ve skupině NGC 51.

400/500mm - poměrně slabá, poměrně malá, protáhlá 5:2 ZSZ-VJV, 1,0'x0,4', široká koncentrace do jasnějšího jádra. Nachází se 1,5' SZ od SAO 73786 mag 9,5. Široká dvojice hvězd mag 13,5 se nachází 1,4' SSZ a 2,0' SSZ. Tvoří pár s UGC 105 10' JV. Alpheratz (Alpha Andromedae, V = 2,1) leží 28' ZSZ.

600/800mm - středně jasná a velká, oválná 2:1 ZSV-JV, ~0,9'x0,4'. Obsahuje kulaté, malé jasné jádro, které se postupně zvětšovalo až do mírně jasnějšího hvězdného jádra. Hvězda 10,5 mag se nachází 1,6' jižně.

NGC 27 tvoří těsnou dvojici se supertenkou galaxií UGC 95 jen 1,5' JZ. Při 225x a 324x se jevila jako středně velká, tenká přízračná skvrna, ~10:1 S-J, 1,0'x0,1'. Povrchová jasnost byla velmi nízká a téměř vyrovnaná, jen jádro bylo o něco jasnější. Po získání jsem ji často mohl nepřetržitě držet při 225x.

CGCG 499-70, ležící 10' SV, se jevila jako slabá, poměrně malá, velmi protáhlá 4:1 ZJZ-VSV, ~35 "x8", nízká rovnoměrná povrchová jasnost.

400/500mm - velmi slabá, velmi malá, kulatá, malé jasné jádro. Nachází se v jádru skupiny NGC 68 a téměř mezi dvěma hvězdami mag 13,5 25" SV a 20" JZ. V propojené trojici s NGC 68 1,0' JV a NGC 71 1,0' SSV.

600/800mm - poměrně slabá až středně jasná, poměrně malá, mírně protáhlá ~S-J. Rozprostírá se mezi dvěma hvězdami 14. mag vzdálenými od sebe 42". Ostře koncentrovaná s malým jádrem o vysoké povrchové jasnosti a mnohem slabším halo.

300/350mm - velmi slabá, protáhlá SZ-JV. Hvězda 13. mag se nachází 1' JZ.

400/500mm - velmi slabá, malá (pozorována pouze centrální část galaxie), mírně protáhlá, slabá koncentrace. Hvězda 12. mag se nachází 1,3' JZ. Tvoří pár s NGC 93 2,8' V. Nachází se na východní straně skupiny NGC 80 7,0' VJV od NGC 83 .

900/1200mm - 488x a 610x; jasná, oválná 3:2 V-Z, ostře koncentrovaná s velmi jasným kulatým jádrem (mírně protáhlým při 610x) a poměrně velkým oválným halo, ~60"x40". Na SZ straně je patrné spirální rameno, které se stáčí ve směru hodinových ručiček k jihu, ale dlouhé, tenké tidálně protažené prodloužení na SZ a JV nebylo vidět. Tvoří nápadnou (interagující) dvojici s NGC 93 2,8' východně od nás. Hvězda 12. mag. je 1,3' jižně od nás. Ačkoli je tato galaxie často označována jako NGC 91, toto číslo se vztahuje na hvězdu 14,8 mag 1,9' JV.

NGC 90 = Arp 65 byla klasifikována jako spirální galaxie s malými průvodci s vysokou povrchovou jasností na ramenech. LEDA 1669552, "průvodce" těsně za SZ slapovým rozšířením (2,4' SZ od NGC 90), se jevil jako slabý (V ~17,1), malý, protáhlý 3:2 SZ-JV, 10 "x6". Hvězda 15,7 mag se nachází 30" JV. U tohoto objektu není k dispozici červený posuv, takže může ležet daleko v pozadí.

900/1200mm - 48" (10/25/11): při 488x a 610x byla tato zajímavá kroužková galaxie (Arp 145) složena ze tří komponent. Nejjasnější je komponenta "kolize" (Anon 0220+41A) na jihovýchodním okraji "kruhu". Působila středně jasně, malá, kulatá, 20" v průměru, vysoká jasnost povrchu, obsahující velmi malé jasné jádro. Komponenta "kruhu" obecně vypadala jako poměrně velký, kulatý zář, alespoň 1,0' v průměru, s nepravidelnou jasností povrchu, ale bez centrálního zjasnění. 20" dvojice hvězd 12/13 mag je překryta na jižním a jihozápadním konci záře a trochu odvádí pozornost. Občas se však "kruh" objevil a objevil se jasnější okraj a tmavé středisko, napodobující poměrně velkou, slabě kruhovou planetární mlhovinu!