Altair (α Aquilae) - jedna z nejbližších jasných hvězd viditelných pouhým okem. Dosahuje jasnost 0,77mag, je od nás vzdálena přibližně 16,5 světelných let. Je jen 11x svítivější a s jeden a půl větším průměrem než naše Slunce. Altair je také optická dvojhvězda, ve vzdálenosti 165 úhlových vteřin se nachází průvodce 10mag, viditelný ještě i 8 cm dalekohledem.
η Aquilae - nejjasnější Cefeida na obloze, vzdálená 1 000 světelných let, leží na obloze 8 stupňů jižně od Altaira. Změny jasnosti tohoto veleobra se dají dobře postřehnout i pouhým okem. Za 7 dní a 4 hodiny kolísá její jasnost pravidelně mezi 3,7mag a 4,4mag. Změny její jasnosti je vhodné porovnávat s hvězdami θ, δ (3mag) a λ (4mag).
π Aquilae - pár pěkných žlutých hvězd (6,1mag a 6,9mag) v odstupu 1,4" můžeme vidět už 10 cm dalekohledem, sice při 150x zvětšení jsou ještě ve vzájemném kontaktu.
R Aquilae - proměnná hvězda typu Mira, ležící v Mléčné dráze 5,5 stupně jižně od hvězdy ζ Aquilae. Od počátku 20. století se perioda změn jasnosti tohoto červeného veleobra zkrátila asi o 66 dní. Na počátku 20. století trvala perioda cca 350 dní. V současnosti se jasnost mění od 5,5mag k 11,5mag za 284 dní.
N 1918 Aql - po nově, která se v Orlu objevila v roce 389 a stala se jasnějšímu jako Venuše se astronomové dočkali další v roce 1918. Stala se nejjasnější hvězdou souhvězdí a po šířit i druhou nejjasnější hvězdou na obloze, když dosáhla -1,1mag. Dnes ji pouhým okem, dokonce ani triedru nezpozorujeme, dosahuje jen 10,8mag.
Další sportovní náčiní se nachází v souhvězdí Orla. Seskupení osmi celkem jasných hvězd (6,8 až 9,9mag) tvoří obrazec o průměru půl stupně připomínající tenisovou raketu.
Vic: Nachází se v jinak ne moc zajímavém místě pod spodním křídlem nebeského dravce, kam běžný smrtleník málokdy zabrousí, ale určitě stojí za návštěvu. Raketu v tomto asterismu pozná snad každý.