Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.

V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled.

<100mm - Tato hvězdokupa je velmi jasná a hezky nahuštěná. Obsahuje asi 10 hvězd 10mag, mezi nimi je pak vidět dalších asi 20 hvězd 11 až 12mag. Na pozadí se nacházejí další desítky hvězd, které však nelže rozlišit, a tvoří tak světlý podklad hvězdokupy. Směrem na východ je vidět tmavý předěl, za kterým se nachází dalších asi 10 rozlišitelných hvězd 11mag na rozmazaném, světlém poli.

100/150mm - V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.

200/250mm - V dalekohledu rozlišíme stovku hvězd mezi 9-13mag. V kupě vyniká hlavně nápadný řetězec hvězd 9-10mag seřazených S-J. Okolní pole je bohaté a obsahuje nápadnou červenooranžovou hvězdu jižně od kupy.

300/350mm - Dalekohled přidá, ve srovnání s menším průměrem, dalších 50 hvězd, přičemž s okolím můžeme napočítat až 200 hvězd. Většina těch jasnějších je uvnitř trojúhelníkové plochy. Jeden vrchol trojúhelíka ukazuje na západ, další dva na jihozápad a severozápad. Několik tmavých mezer se zařezává do rozhraní trojúhelníku a jedna úzká tmavá linie se klikatí mezi hvězdami.

Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.

S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.

<100mm - S malým zvětšením zde rozlišíme pouze asi 15 hvězd, z nichž asi 10 má 9mag a ostatní mají asi 11mag. Na pozadí těchto stálic je při bočním vidění patrný světlý podklad z dalších stálic, které však nejsou rozlišitelné.

200/250mm - V dalekohledu je viditelných 40 členů (10: 9-10mag, 20: 11-12mag, 10: 13-14mag) uspořádaných v nepravidelných hvězdných řetězcích připomínajících tvarem "kraba".

300/350mm - Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9mag a 9,2mag a leží ve vzájemném odstupu 10,7"

400/500mm - 18" (1/17/09): při zvětšení 175x je rozlišeno přibližně 175 hvězd v centrálních 10', ale nepravidelné výběžky zvyšují halo na přibližně 20' a zahrnují přibližně 250 hvězd. Mnoho hvězd je uspořádáno do dlouhých křivých řetězců a také jeden velmi výrazný křivý smyčka na JV straně jádra s krásnou dvojhvězdou (?737 = 8,5/9,0 při 11") s slabším třetím společníkem na SZ konci smyčky. Samotný klastr je poměrně symetrický s hustým jádrem o průměru 10' a jasnější hvězdy jsou poměrně rovnoměrně rozptýleny.

Naked-eye - (10/24/11): jen zahlédnuto na velmi tmavé obloze.

[1] Photo Wikisky

Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.

<100mm - V těchto dalekohledech jsme schopni rozlišit asi 30 poměrně slabých hvězd, z nichž tři mají 10mag a sedm má 11mag. Zbylé hvězdy mají jasnost mezi 12 až 13mag a jsou rozlišitelné pouze při bočním pohledu, při přímém pohledu vypadají jako rozmazaná šmouha v pozadí.

100/150mm - Hvězdokupu dobře uvidíme už triedru, ale až od průměru 100mm je to úžasný objekt: v zorném poli je M38 velmi velkou, bohatou a nepravidelnou skupinou, v níž rozlišíme dvacet hvězd 9mag a 50 jasnosti mezi 10-12mag. Tvoří ji mnoho dvojhvězd a hvězdných řetězců protkaných tmavými liniemi.

200/250mm - Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.

400/500mm - 18" (1/17/09): při 175x se tento nádherný shluk rozkládá na průměr 25'-30' a obsahuje přibližně 200 hvězd v mnoha nepravidelných skupinách. Velmi pěkný řetězec hvězd se táhne ze severu na jih na severní straně. Obsahuje velké množství hvězd mag 10-12 (poměrně rovnoměrně) a mnoho hvězd je nepravidelně seskupeno do dlouhých řetězců a smyček. Některé z těchto řetězců vymezují okraje téměř hvězdou prázdných oblastí, včetně nekoncentrovaného středu, který obsahuje bezhvězdé skvrny. NGC 1907 se nachází 33' JJZ, i když oba shluky se pravděpodobně narodily v různých částech galaxie.

Naked-eye - (10/24/11): jen zahlédnuto ve velmi tmavé obloze.

Oblak pojmenovaný po autorovi známé průpovídky "Hele mráček" Romanovi H. členovi klubu KAL.

300/350mm - 75x: Umístěna v otevřené hvězdokupě NGC 1893, tato emisní mlhovina je při pohledu bez filtru slabá, velká, nepravidelná a velmi matná. S O-III filtrem mlhovina přesto, že je ještě poměrně slabá, stane se zajímavější. Objevuje se ve tvaru písmene C, otevřeného směrem na jih. Mlhovina je mnohem zřetelnější na severozápadním rozhraní kupy. Obsahuje mnoho zářezů a rozšíření obklopených slabou mlhovinou zabírající půl stupně.

600/800mm - 24" (1/4/14): při 125x bez filtru; emisní mlhovina byla patrná kolem a za hranicemi otevřeného hvězdokupu NGC 1893, ale dobře vynikla pouze velká skvrna na severozápad od hvězdokupy. UHC filtr proměnil mlhovinu v ukázkový objekt a zdála se být jasná, velmi velká (~30' průměr), velmi nepravidelná s velkou tmavší skvrnou na západ od centrální části hvězdokupy. Nejjasnější část mlhoviny byla na severozápad od hvězdokupy (jak bylo pozorováno bez filtru), i když hvězda 9,0 mag HD 242908 (horká hvězda typu 04) na severozápadním konci hvězdokupy je na východním okraji této jasné, 6' kruhové skvrny. Mírně slabší mlhovina obklopovala celou hvězdokupu, ale rozsáhlé pole mlhoviny pokračovalo na jih od hvězdokupy dalších 10'. Bylo obtížné vidět čistou hranici na jižní a západní straně, protože mlhovina se zdála postupně vytrácet, ale celkový průměr byl alespoň 25'.

Kometární mlhoviny "Tadpoles" Simeis 130 a 129, které obsahují nedávno vytvořené hvězdy, leží na východním konci hvězdokupy. "Hlava" Simeis 130 byla okamžitě zachycena při 200x jako velmi malý, poměrně vysoký jasový uzel s alespoň jednou zapojenou hvězdou. Při 260x a 375x byly ve záři zanořeny dvě velmi blízké "hvězdy" orientované JJZ-SV, přičemž objekt ENE byl kvazi-hvězdný (nedařilo se zaostřit na ostrý bod) a možná velmi těsný pár. Přestože byl na snímcích impozantní, nebyl žádný znak vlnitého ocasu, který se táhl od "hlavy" směrem na severovýchod. Hvězda 9,1 mag BD+33 1028, 3' V od Simeis 130, spolu s 6' skupinou půl tuctu hvězd 10-11 mag, byly vizuálně odděleny na severovýchod od hlavní hvězdokupy.

Otevřená hvězdokupa celkové jasnosti 7,5mag, tvořená 60 hvězdami, z nichž nejjasnější dosahuje 9,31mag. Je pozorována uvnitř trojúhelníku, který tvoří hvězdy 8mag. Hvězdokupa je umístěna ve velmi bohatém hvězdném poli a je ponořena v emisní mlhovině IC 410, která je bez mlhovinového filtru velmi těžko pozorovatelná - zjevuje se slabá, velká a velmi mlhavá. Použítím O-III filtru se ukáže ve tvaru působivého písmene "C", které zabírá zhruba půl stupně. Mlhovina je výraznější na SZ rozhraní kupy.

200/250mm - dalekohled zobrazí 15 hvězd mezi 9-11mag.

300/350mm - dalekohled přidá oproti 200mm dalších 25 členů.

400/500mm - V dalekohledu můžeme pozorovat většinu členů hvězdokupy NGC 1893 - 50 v rozmezí 9-13mag. Největší koncentrace je pozorována v severní části ve tvaru jakéhosi "diamantu", se dvěma rozšířeními na severu a východě, probíhajícími další tři tucty hvězd.

600/800mm - 24" (1/4/14): při 200x tento jasný, mladý shluk obsahuje 80-100 hvězd, přičemž nejbohatší část tvoří velkou oblast ve tvaru bumerangu o rozměrech 12'x5' S-J. Obrys je mírně konkávní na západ a konvexní na východ s úzkou hustší oblastí uprostřed s několika páry a trii. NGC 1893 je jádrem asociace Aur OB2 a obsahuje několik masivních hvězd typu O, včetně hvězdy 9. magnitudy O4 typu HD 242908 na severozápadním konci "bumerangu" a hvězdy 9,4 mag HD 24296 (hvězda typu O6) tvořící jihozápadní konec obrysu. V bohaté centrální oblasti se nachází hvězda 9,8 mag O7 typu HD 242935 a nejjasnější složka vícehvězdy Bu 887, se dvěma slabšími společníky ve vzdálenosti ~10". Jen 1,4' SV od tohoto trojitého systému je 14" hvězda 10,4/11,4 mag, s jasnější složkou BD+33 1025, hvězdou typu O8. Také 2,4' JV je 10" dvojice hvězd 11,4/12,4 mag. Kromě toho se mnoho dalších hvězd jeví jako uspořádané v párech a řetězcích, takže shluk má nápadný vzhled. Tyto a další horké hvězdy typu O a B ve shluku ionizují velkou emisní mlhovinu IC 410, která je velmi působivá při použití UHC filtru (viz samostatný popis).

Kometární mlhoviny "Tadpoles" Simeis 130 a 129, které obsahují nedávno vytvořené hvězdy, leží na východním konci shluku. "Hlava" Simeis 130 byla při 200x okamžitě viděna jako velmi malý, poměrně vysoký jas uzlík s alespoň jednou zapojenou hvězdou. Při 260x a 375x byly ve záři zanořeny dva velmi blízké "hvězdy" orientované ZJZ-VSV, přičemž objekt VSV byl kvazi-hvězdný (nedařilo se mu zaostřit na ostrý bod) a možná velmi těsný pár. Přestože jsou na snímcích působivé, nebyl žádný znak vlnitého ocasu táhnoucího se od "hlavy" směrem k SV. Hvězda 9,1 mag BD+33 1028, 3' V od Simeis 130, spolu s 6' skupinou půl tuctu hvězd 10-11 mag, byly vizuálně odděleny na SV od hlavního shluku.

900/1200mm - 48" (10/27/19): přímo na západ od shluku byla pozorovatelná tmavá mlhovina o průměru ~3', která poskytovala nápadný kontrast s bohatým shlukem ihned na východě a severovýchodě.

Prachoplynná mlhovina ve vzdálenosti asi 1 600 světelných let osvětlována hvězdou AE Aurigae. Je důsledkem náhodného setkání rychle se pohybující hvězdy s oblakem mezihvězdné hmoty.

300/350mm - 75x: UHC filtr odhalí velký, mimořádně slabý oblak jedoucí severně od hvězdy AE Aurigae. Mlhovina je nejjasnější kolem této hvězdy.

400/500mm - 75x: O-III filtr a boční pohled odhalí mimořádně slabou mlhovinu na hranici detekce, kolem a rozšiřuje se severně od AE Aurigae.

Dominik: IC 405 nebo také Caldwell 31 je emisní mlhovina. Přes můj 250mm Dobson jeví spíše jako mlhovina kolem jasné hvězdy 6,0mag, mně připomíná v její blízkosti mlhavý nenápadný malý kruh nebo spíše oblak, ve kterém se dá pozorovat zjasnění na jeho okraji.

Emisní mlhovina pozorovaná v zajímavém zátiší.

200/250mm - Malá, kruhová mlha obklopující rovnostranný trojúhelník hvězd. Jasná dvojhvězda leží na SV, jedna slabší na V.

300/350mm - Sice malá, ale nápadná (zejména v centru), uprostřed s hvězdou 11mag, která má 4 společníky. Okolní hvězdné pole je bohaté, zvlášť hned jihozápadně od mlhoviny.

400/500mm - 18" (1/20/07): jasná, vysoká povrchová jasnost mlhovina, ~2'x1.5', obklopuje šest hvězd včetně dvou hvězd 11/12 magnitudy, hvězdy 13. magnitudy a tří slabších hvězd. Centrální 4 hvězdy = ADS 4112 (jedna obtížná při poměrně špatném seeingu) tvoří malý lichoběžníkový asterismus. Nejlepší pohled byl bez filtru. IC 417 leží 45' SZ.

Jedna z méně známých otevřených hvězdokup v souhvězdí, skrývající 30 členů z nichž nejjasnější dosahuje 7,3mag. Celková jasnost této výrazné OH je sice 5,4mag, takže je vidět i v triedru, ale neposkytuje příliš působivý pohled ani ve středních amatérských dalekohledech: ukáží se dva tucty volně rozložených hvězd 8-10mag, které tvoří jakési písmeno "U", asi 3.4 stupně JJZ od ψ Aur.

300/350mm - dalekohled zobrazí asi 36 hvězd, tucet z nich 10-11mag je prodloužený V-Z, slabší hvězdy jsou rozprášeny jižně. V centru leží čtveřice hvězd (každá se slabším společníkem) ve tvaru "diamantu". Nejkrásnější je severní hvězda tohoto seskupení - pěkný kontrastní pár červené a modré složky.

400/500mm - 18" (3/13/04): ~75 hvězd v oblasti 30' na jih od hvězdy 7,3 mag HD 49009. Několik hvězd je uspořádáno do smyčkového řetězce. V prostředku řetězce je hezká skupina 6 hvězd ve tvaru draka (včetně dvou párů ve vzdálenosti 10" a 15") s tlumenou hvězdou uprostřed. Rozptýlené hvězdy pokračují na jih, za drakem. Skupina je poměrně jasná a výrazná a obsahuje několik hvězd 9-10 magnitudy, i když nejsou zde žádné husté podskupiny.

Otevřená hvězdokupa tvořena 45 hvězdami (nejjasnější 7,38mag), která je při své 7mag viditelná i v menších amatérských dalekohledech. Pěkná je však až v 200 mm dalekohledu.

200/250mm - Rozeznáme tři tucty hvězd, které jsou poměrně dobře koncentrované. Nápadné jsou hlavně dvě hvězdy 7-8mag, dvě 9mag, další členové dosahují jasnost mezi 10-14mag. Celé pole je extrémně bohaté, většina nejjasnějších hvězd leží jižně od kupy. Tmavé bezhvězdné mezery jsou viditelné na jihu, východě a západě kupy.

300/350mm - 75x: pěkná, bohatá hvězdokupa! Rozlišitelných je přinejmenším 60 hvězd v mírně koncentrované ploše, ze které se směrem ven šíří několik hvězdných řetězců.

Otevřená hvězdokupa celkové jasnosti 7,6mag v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Persea. Tvoří ji asi 50 hvězd 11mag a slabších.

200/250mm - Rozeznáme 30 hvězd. Hvězdokupa je zcela jasná a rozsáhlá, ale ne bohatá a zhuštěná. Na jižní straně leží hvězda 7mag (není pravděpodobně členem), z níž se vine pěkný, nepravidelný řetězec poměrně slabých hvězd severozápadně směrem do centra kupy.

300/350mm - Rozeznáme všechny členy, spousta je uvolněná a nepravidelná, je tam mnoho řad a oblouků tvořených 3-4 hvězdami. Celá oblast je bohatá a okolní hvězdy kupy splývají s polem hvězd Mléčné dráhy. Proto je docela užitečné použít malé zvětšení, pak NGC 1664 je viditelná jako sbírka stálic na pozadí okolního hvězdného pole.

Další otevřená hvězdokupa, jejíž 30 členů vnímáme s celkovou jasností 7,7mag, nejjasnější hvězda však dosahuje pouze 10. magnitudu. Hvězdokupa leží půl stupně jihozápadně od nejzápadnější stálice řady několika hvězd (na obou koncích leží hvězdy 6mag).

200/250mm - V dalekohledu postřehneme rozptýlení 15 hvězd.

300/350mm - Spousta hvězd viditelná, ale chudá a nezhuštěná, tvořená 18 hvězdami 10-14mag v rozházených shlucích.

400/500mm - 150x zvětšení odhalí všechny její členy. Bezhvězdný pruh dělí kopu do dvou skupin. Ta severnější obsahuje více hvězd a více jasnějších členů. Na jejím severním konci je pozorována trojhvězdí sestávající ze dvou hvězd 10mag a jedné jasnosti 13mag. Rozsáhlé seskupení slabých hvězd připomíná písmeno "8" - na VSV od kupy.

Menší otevřená hvězdokupa (8,2mag) sestávající ze 40 členů 11mag a slabších.

200/250mm - pěkná, poměrně zhuštěná kupa 30 hvězd vytvářející pěkný kontrast s mnohem uvolněnější M38 ležící severně. Jednotlivé hvězdy kupy mají velký rozdíl v jasnosti. Dvě hvězdy 9,5mag na jihu se nezdají být členy, protože jejich odděleních malá bezhvězdné mezera od hlavní skupiny.

400/500mm - Rozeznáme všechny členy. Hvězdokupa je zcela jasná, nepravidelná ale dobře koncentrovaná směrem k centru. Ve všech směrech leží okolní slabé hvězdy a hvězdné řetězce. Nejnápadnější se točí z JZ rozhraní kupy směrem na jih a východ.

300/350mm - 13.1" (11/5/83): hustá, asi tři desítky hvězd.

200/250mm - 100x: Otevřená hvězdokupa se objevuje ve velmi pěkném pohledu - jako diamantový prach na černém sametu! Kupa je kruhová a poměrně slabá. 15 hvězd 11-14mag může být viditelných. Milá jasná hvězda vyčnívá na severovýchodním rozhraní.

300/350mm - 125x: Tato kupa je poměrně slabá a malá, volná a rozptýlená skupina tuctu 11mag a slabších hvězd na ploše 6'. Hvězda 6mag se nachází na severovýchodním rozhraní kupy.

300/350mm - 125x: NGC 2192 je malá, slabá, nepravidelná kruhová hvězdokupa 5'tuctu 14mag stálic rozptýlených ve hvězdném prachu.

400/500mm - 100x: slabá, nepravidelná mléčná skvrna jižně od červenavé hvězdy 8mag. 150x odhalí dva tucty 14-15mag hvězd oproti blikajícímu pozadí slabších členů kupy.

Emisní mlhovina, která v 250 mm dalekohledu vyžaduje boční pohled - je velmi slabou mlhou zabalující pár hvězd 9-10mag. Nejjasnější část je pozorována JV od π Aur (5,5mag). I UHC i O-III filtr značně pomohou, ale obloha musí být velmi průzračná.

400/500mm - Přes O-III filtr se mlhovina zjevuje zhruba ve tvaru háku s několika "vroubky" a slabými vlákny obklopujícími členy otevřené hvězdokupy Stock 8 - skupinu 40 slabých hvězd.

200/250mm - 8" (12/6/80): slabá mlhovina spojená s třemi hvězdami magnitudy 9-11, včetně ∑707 = 9,7/11,4 ve vzdálenosti 18". Nejjasnější část se nachází 8' JV od Phi Aurigae (V = 5,1). Vložená v otevřeném hvězdokupu Stock 8.

Protoplanetární mlhovina známá jako Cambridge Research Lab. 618 (CRL 618).

400/500mm - 845x, bez filtru, 6m5 Protoplanetární mlhovina, která během několika desetiletí zvýšila svůj jas o několik tříd. Pouze ve zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) je PPN extrémně slabě viditelná na hranici vnímatelnosti. Se zvětšením 845x (pupila 0,47mm) se viditelnost mírně zlepšuje, pozorování je stále obtížné, ale evidentní. Více než malý a těžko definovatelný tvar.

300/350mm - 275x: Planetárka IC 2149 je jasná a snadno viditelná, objevuje se kruhová a skoro stelární. Větší zvětšení odhalí dobře definovatelný modravý disk a centrální hvězdu, která se objevuje a znovu mizí s měnícím se seeingem.

400/500mm - 600x, bez filtru, 6m3 PN vykazuje zajímavý blikající efekt při malém zvětšení (100x) a bez filtru: v závislosti na pozorovacím úhlu je viditelná buď centrální hvězda, nebo jasná malá mlhovina. Při 600x (pupila 0,65mm) je silně eliptická centrální část PN kolem nepříjemně jasné centrální hvězdy stále velmi jasná. Počínaje od centrální hvězdy na východ je tato vnitřní mlhovina nejprve jasná, postupně slábne a zužuje se, až končí špičatým hrotem. Na západ je centrální mlhovina obecně slabší a kratší a není ostře ohrtaničená. Mezi západním koncem a centrální hvězdou se zdá, že nepolapitelná temná zóna vyčnívá ze severu do slabé mlhoviny. Kolem světlého vnitřku mlhy je jasně vidět rozsáhlé rozptýlené halo, které nepřesahuje světelnou mlhovinu na východ, ale daleko obklopuje celou mlhovinu na západě.

200/250mm - 8" (12/79): je vidět jako rozmazaná modrá "hvězda" při zvětšení 100x. Velmi malá a mírně protáhlá JJV-SV při 222x.

300/350mm - slabá reflexní mlhovina obklopující hvězdu 13,5 mag. Tato malá kruhová mlhovina je viditelná bez filtru.

200/250mm - 80x, 6m5+ Při zvětšení 31x a 47x není nic jasně vidět. Při 80x se v místě GC objeví stelární zdroj, který lze držet nepřímo. Není jisté, jestli jde o GC - pozorování dvojhvězdy 2,3' NE 13mag se jeví jako pravděpodobnější.

400/500mm - 129x, 7m0 Mnohem jednodušší než Pal 1. Kruhová, difúzní plocha, žádné hvězdy, žádná struktura.

600/800mm - 27", 172x, 7m0 + Dobře viditelná při posouvání v poli. Udržitelná přímo, středně velká, kulatá a mírně koncentrovaná směrem ke středu. Rozptýlené hrany.

400/500mm - 200x, UHC filtr, 6m3 Patří k nejtěžším planetárním mlhovinám v NGC katalogu, asi tak slabým jako Abell 4. Nejlepší pohled s 200x (pupila 2mm) a UHC filtrem ([OIII] filtr horší): matný, malý disk se snadno rozpoznatelnými okraji, nic víc není vidět .

400/500mm - 129x, [OIII], 7m2 Bez filtru nic, s [OIII] těžší, než se očekávalo, velmi slabá, kulatá záře na SZ od dvojité hvězdy na okraji PN.

600/800mm - 172x, [OIII], 7m+ Bez filtru lze vidět dvojitou hvězdu, beze stopy PN. S [OIII] poutavá, téměř udržitelná přímo, s přesně kulatým diskem a s dobře definovanými hranicemi.