Sírius (α CMa) - nejjasnější hvězda oblohy, kterou znali snad všechny starověké národy. K Síriu směřuje Orionův pás prodloužený směrem dolů. Tam, nedaleko horizontu uvidíme, zvlášť za mrazivých zimních nocí, jasnou modrobílou hvězdu blikající působením neklidného vzduchu v atmosféře. Vždyť už řecký výraz "Sirios" znamená blikající, jiskřící. Sírius má jasnost -1,5mag, ale v porovnání s ostatními hvězdami není nějak mimořádně zářivý. Za vše totiž vděčí relativně blízké vzdálenosti od nás - 8.7 světelných let, čímž se řadí na páté místo v žebříčku našich nejbližších hvězd (pokud nepočítáme průvodce). Svítivost má 23krát větší, průměr 1.8krát a hmotnost 2.35-násobně větší než naše Slunce. Povrchová teplota 10 000 K způsobuje jeho modrobílé zbarvení.

Adara (ε CMa) - dvojhvězda, jejíž průvodce 8.1mag leží ve vzdálenosti 7,5" od hlavní složky, která má jasnost 1,5mag. Kvůli velkému rozdílu jejich jasností budeme na rozlišení potřebovat dalekohled s průměrem objektivu alespoň 15 cm.

τ CMa - pěkná vícenásobná hvězda je pozorovatelná i malým dalekohledem uvnitř otevřené hvězdokupy NGC 2362. Leží v nádherném prostředí přeplněném slabými hvězdami. Hlavní složka je žlutá 4,4mag, společník je modravý 10,5mag. Leží v odstupu 8,2".

μ CMa - v malém dalekohledu nestejně jasný pár hvězd ve vzájemném kontaktu, jiskřící kontrast oranžové a modré barvy. Ve větším dalekohledu je oddělíme 175-násobným zvětšením. Žlutá složka má jasnost 5,3mag, modrá jasnosti 8,6mag leží od ní v odstupu 3". Dva společníci 10mag se nacházejí o něco dál.

17 CMa - velmi pěkná vícenásobná hvězda i pro malý dalekohled! Malé zvětšení ukáže nádherné široké trojhvězdí s bílou hlavní složkou 5,8mag a dvěma oranžovými společníky tvořícími pravoúhlý trojúhelník. Ve stejném zorném poli je pozorován společník 9,5mag a dvojhvězda π Canis Majoris.

h3945 - zimní Albireo nebo Alamak. Nádherná dvojhvězda skládající se z oranžové 4,8mag a modré složky 6,8mag. V odstupu 26,6" ji rozlišíme i malým dalekohledem.

Sírius B - v roce 1834 Friedrich Bessel zjistil, že Sírius se periodicky vychyluje ze své pozice, což mohlo znamenat jediné: hvězda je doprovázena neviditelným společníkem. Dalekohledy té doby se však nedal objevit. Velká událost nastala až o tři desetiletí později, v roce 1862 objevil americký optik Alvan G. Clark, vynikající konstruktér dalekohledů, při testování svého nového 460 mm refraktoru v těsné blízkosti Síria slabou hvězdičku, později označovanou Sírius B - v anglosaských oblastech nazývanou i "Štěně ". Teprve v roce 1915 se však zjistila jeho pravá fyzikální podstata, čímž se stal vůbec prvním objeveným bílým trpaslíkem.