Alderamin (α Cep) - nejjasnější hvězda souhvězdí jasnosti 2,44mag. Je to žlutobílá hvězda spektrální třídy A7, vzdálená od nás 49 světelných let, dotvářející kosočtverec souhvězdí spolu s hvězdami β (3,21mag), ζ (3,35mag) a ι (3,52mag). V jeho středu leží hvězda ξ Cep. Alderamin se v důsledku precese zemské osy stane kolem roku 7500 n.l. nejbližší hvězdou k severnímu nebeskému pólu. Má 17-krát větší svítivost než Slunce.

Alfirk (β Cep) - dvojhvězda rozlišitelná malým dalekohledem s průměrem objektivu 6 cm, kterou tvoří dvě složky 3,2mag (jasně bílá) a 7,9mag (modrá - ve velkém dalekohledu smaragdově zelená) ve vzájemné vzdálenosti 13,3". Hlavní hvězda je navíc spektroskopickou dvojhvězdou, s oběžnou dobou pouze 4 a 3/4 hodiny. V téže periodě vykazuje nepatrnou změnu jasnosti mezi 3,3mag a 3,4mag. Je dokonce prototypem skupiny proměnných hvězd nazývaných beta cefeidy, jejichž výkyvy jasností jsou tak malé, že se sotva dají okem postřehnout. Leží ve vzdálenosti 690 světelných let.

δ Cephei - spolu s hvězdami ε (4,19mag) a ζ Cep (3,35mag) vytváří malý trojúhelník. Zatímco tyto dvě hvězdy jsou stále, δ Cephei mění svou jasnost pravidelně důsledkem pulzování. Podle této hvězdy je totiž pojmenována celá skupina proměnných hvězd - delta cefeidy. Premennosť δ Cephei objevil v roce 1784 dvacetiletý John Goodrick, hluchoněmý anglický astronom-amatér holandského původu (objevil tři proměnné hvězdy, první důkladně prozkoumal změny jasnosti hvězdy Algol a jako 19 letý jejich správné vysvětlil, dva roky nato zemřel ve věku 21 let). Ve své nejjasnější podobě hvězda dosahuje 3,48mag, zatímco v minimu má jasnost 4,37mag, takže tyto změny se dají snadno pozorovat i pouhým okem. Její perioda je 5,37 dní. Cefeidy astronomové používají k odhadování vzdáleností ve vesmíru.

Erakis (μ Cep) - hvězdu pro její nápadnou, tmavě červenou barvu pojmenoval William Herschel jako "Granátová hvězda" - patří totiž k najčervenejším hvězdám celé oblohy, což je snadno ověřitelný fakt i pro neobzrojené lidské oko. I v triedru nebo malém dalekohledu poskytuje pěkný pohled. Postupně, při pohledu stále větším dalekohledem může nabýt oranžovočervený až oranžovožlutý odstín. Povrchovou teplotu má pouze 3 500 K, zatímco její průměr je 70-krát větší než průměr Slunce. Tato hvězda spektra typu M je pro srovnání ve skutečnosti mnohem svítivější jako další známý červený veleobr - Betelgeuse z Orion, vyrovná se přinejmenším 174 tisícům Sluncí a dosahuje absolutní magnitudu -8,3. Na obloze ji vnímáme jako slabou hvězdu jen kvůli její velké vzdálenosti 2 800 světelných let.

Al Kurhah (ξ Cep) - tuto fyzickou dvojhvězdu tvoří dvě složky jasnosti 4,6mag (bílá) a 6,5mag (žlutohnědá) v odstupu 8", které za ideálních podmínek může rozlišit dalekohled s průměrem objektivu nad 6 cm. Jejich vzdálenost od Země je určena na 86 světelných let. Je okrajovým členy "pohybové skupiny v Býku" spojovanou hlavně s otevřenou hvězdokupou Hyády.

VV Cephei - červený veleobr, složka zákrytové proměnné hvězdy, která mění zdánlivou jasnost od 4,9mag po 5,7mag v periodě 20 let. Kdysi byla považována za největší známou hvězdu v pozorované části vesmíru. Má 2 400-násobně větší průměr než Slunce, průměrnou hustotu pouze trojmilióntinu hustoty vody. Vzdálenost od Země je 5000ly.

Kruger 60 - i když pouhým okem neviditelná, jinak známá a zajímavá dvojhvězda. Leží 43'na jih od δ Cephei. Na rozlišení hlavní složky jasnosti 9,8mag a její průvodce 11,3mag bude zapotřebí minimálně 120 mm dalekohled a velké zvětšení, protože leží ve vzájemném odstupu 2,4 obloukové vteřiny. Nachází se ve vzdálenosti pouze 13,1 světelného roku, čímž patří k našim nejbližším dvojhvězdám. Vzájemný oběh těchto červených trpaslíků je pouze 44,5 roku. Jejich střední vzdálenost je 1,4 miliardy km, což odpovídá vzdálenosti Slunce-Saturn. Hmota hlavní hvězdy představuje asi 0,25 hmoty Slunce a hmota její průvodce dokonce jen 0,15 hmoty Slunce, přičemž jejich svítivost je ještě menší.

U Cep - zajímavá krátkoperiodických proměnná hvězda. Jasnější složka B-typu je zakrývána větším, ale slabším G obrem jednou za 2,5 dne. Mění jasnost od 6,7mag po 9,2mag, přičemž po čtyřhodinovém sestupu na minimum následují dvě hodiny totálního zákrytu. Kvůli blízkému skutečnému odstupu vytrhává jasnější složka z matného obra množství hmoty z vnější vrstvy, což mělo za následek, že oběžná doba se během minulého století zkrátila o 4 minuty. Nedaleká třetí složka vypadá, že je rovněž součástí systému, ale po této oběžné dráze neobíhá.