Deneb (α Cygni) - nejjasnější hvězda souhvězdí, která spolu s Vego v Lyře na západě a Altairem v Orlu na jihu tvoří Letní orientační trojúhelník. Tento jasný modrobílý veleobr (1,2mag) je mnohem dál než jiné jasné hvězdy naší oblohy - leží ve vzdálenosti 2600ly. Aby byl z této vzdálenosti Deneb takový jasný, musí mít větší energetický výkon než 60 000 Sluncí, čímž se řadí mezi nejzářivější hvězdy viditelné pouhým okem (např. Vega je od nás vzdálena 25 a Altair pouze 11 světelných let). Jeho hmota 19× a průměr 203× převyšuje Slunce. Povrchová teplota dosahuje 8500K.
Sadr (γ Cygni) - hvězda má průvodce, jehož s magnitudě 9,9 v odstupu 142" můžeme spatřit pomocí dalekohledu s průměrem objektivu 6 cm. On sám je ještě těsnou dvojhvězdou. Vzdálenost od Země se odhaduje na 1800ly, svítivost má proto 33 000× větší než Slunce.
δ Cygni - dvojhvězda, magnitudy složek dosahují hodnoty 2,9 a 6,3, jejich odstup - 2,4" a vzdálenost od Země 124ly. Je dobrým testem pro 10-15 cm dalekohled. Hlavní složka je uváděna pozorovateli jako bílá, bleděmodrá nebo dokonce modrozelená, vedlejší se jeví bleděmodrá až modrá.
Albireo (β Cygni) - tvoří hlavu Labutě nebo spodní konec kříže a je jednou z nejkrásnějších kontrastních dvojhvězd. Protože nelze oběh slabší hvězdy kolem jasnější přímo postřehnout, nelze s jistotou říci, že jde o fyzickou dvojhvězdu. Systém je vzdálen přibližně 400ly. Hlavní složka je 950× a vedlejší 230× svítivější než Slunce.
χ Cygni - při svém maximu 3mag až 5mag je tato dlouhoperiodické proměnná hvězda umístěna v jihozápadní části souhvězdí viditelná pouhým okem, zatímco za 6 až 7 měsíců nebo až 406 dnů dosáhne minimum kolem 13. až 14. mag. Po samotné Mira Ceti je nejjasnější hvězdou tohoto typu. Vhodnou srovnávací hvězdou je η Cygni (3,89mag).
61 Cygni - nenápadná dvojhvězda rozeznatelná i menším dalekohledem je známá tím, že u ní jako první byla v roce 1838 změřena trigonometrická paralaxa - vzdálenost této stálice určil německý astronom Friedrich Wilhelm Bessel (pracoval zejména v astrometrii - změřil přesně polohy přes 50 000 hvězd a na základě analýzy nepravidelného vlastního pohybu šíří a Procyon předpověděl v r. 1844 přítomnost jejich dlouho neviditelných průvodců).
Cygnus X-1 - dvojhvězda v blízkosti η Cygni. Je proměnným zdrojem rentgenového záření. Jedna složka je viditelná, druhou nevidíme, ale z jejího okolí jsou vyzařovány X-paprsky. Viditelná hvězda je svítivý veleobr, neviditelná složka je pravděpodobně zkolabovanými starou hvězdou s velkou hmotností - černou dírou o poloměru pouhých 10 km, která ze svítivého veleobra (poloměr 10 milionů km) odčerpává obrovské množství plynu a dříve, než dosáhne její hranici, emituje mimořádně intenzivně rentgenové záření, vysílá X-paprsky.
SS Cygni - jedna z mnoha proměnných hvězd je kataklyzmatické proměnnou hvězdou, která vzplane každé 2 měsíce do jasnosti 8mag, ale normálně jde o hvězdu 12mag. Je prototypem trpasličích hvězd, známých buď jako proměnné hvězdy typu SS Cygni nebo typu U Geminorum.
Další „usměváček“ na obloze najdeme po Vozkovi i v Labuti. Latinský výraz znamená „Tvář s úsměvem“. Sestává ze sedmi hvězd páté až sedmé magnitudy.
Vic: Možná není tak hezký, není ani dobře natočený, ale úsměv na vaší tváři jistě vykouzlí. Vhodný objekt pro všechny velikosti triedrů.
Ne moc zdařilou zmenšeninu známého lovce ze zimní oblohy můžeme spatřit i na obloze letní. A to přímo v jedné z nejnavštěvovanějších lokalit! V samotném „Mexickém zálivu“!
Jde o čtyři hvězdy přibližně 7. magnitudy v ramenou a kolenou a trojici hvězd 9. hvězdné velikosti v pase.
Vic: Ačkoliv mlhovinu Severní Amerika (NGC 7000) zná snad každý, malého Orionka si málokdo všimne. Není to žádný krasavec, ale za podívání při duchaření detailů v blízké mlhovině stojí. Už větší triedr ho pěkně ukáže, hezčí však bude v převracejícím dalekohledu.
Výrazné seskupení poměrně jasných hvězd ve dvou paralelních linkách připomínající raketu na startovací rampě připravenou k letu k otevřené hvězdokupě M39.
Vic: Překvapivě nikde na Internetu nenalézám zmínku o tomto asterismu, který znám již od mala, kdy jsem pomocí něho jako po skluzavce sjížděl triedrem 10×50 k M39, která by se jinak špatně v Mléčné dráze hledala. Připomíná mi spíš fošnu, takové prkno jen tak pohozené na letní obloze.
Relativně nevýrazný a obtížný objekt v podobě srdce se nachází necelé dva stupně na SSZ od ε Cyg (Gienah Cygni). Asi ¾ stupně velký asterismus tvoří hvězdy šesté až deváté magnitudy. Těžko je spočítat, neboť leží v bohaté oblasti. Jižní okraj chybí, proto perníkové, někdo si totiž už kus ukousnul!
Vic: Tento asterismus věnuji Maggie. Tak dlouho hledala na nebi srdíčko, až jsem ho našel jednou za ni. Srdce není uplně dokonalé, ale vždyť je z perníku! Pokud se budeme na něj dívat, když Labuť zapadá, může nám klidně připomínat i zadní část těla…
Speciální asterismus pro jedince s velkou představivostí se nachází v husté oblasti Mléčné dráhy.
Vidět toto zvířátko ve skupince hvězd od páté do osmé magnitudy, ale i dalších slabších, dá trochu námahy.
Nejjasnější 29 Cyg (dvojhvězda) je na konci ocasu, noha jde na severozápad, hlava je k jihu. Název dostal podle načervenalé hvězdy v krku.
Vic: Dlouho jsem se zdráhal zařadit tento asterismus do seznamu. Žádného pštrosa ani jiného ptáka tam nevidím, ale budiž. Některé zdroje v tomto místě uvádějí tzv. „Spiral Cluster“, tedy jakési S připomínající spirální galaxii s červenou hvězdou v centru.
V triedrech velmi slabý a nenápadný asterismus tvořený dobrou dvacítkou hvězd sedmé až jedenácté velikosti v bohatém pásu Mléčné dráhy východně od Denebu na půl cesty k M39. Svým tvarem připomíná koňskou podkovu.
Vic: Celkem obtížný objekt na triedr bez znalosti přesné polohy. Jasnější hvězdy ztěžují orientaci. Chvíli mi trvalo, než jsem ho poprvé našel, snadno se v záplavě slabých hvězdiček přehlédne. Ve větších přístrojích to je pak moc pěkná podkovička, kazí to jen jasná hvězdička 7,0mag na východě.
Velmi slabý, obtížně lokalizovatelný, ale určitě zajímavý dvojitý kruh tvořený povětšinou dvojhvězdami. Nejjasnější z nich je HJ 1470.
Připomíná mezikruží, které v přírodě vytvářejí určité druhy hub.
Vic: K nalezení je potřeba mapka. V záplavě hvězd se lze snadno ztratit. Přístroj musí mít dosah bez problému přes 11 mag., což vylučuje malé triedry.
Opravdu malá procházková hůl se nachází v bohatém poli uprostřed souhvězdí Labutě. Na délku má pouhých 12', tvoří ji devět hvězd v rozsahu 10 až 12 mag, takže pro spatření je nutno použít spíše větší přístroje.
Vic: Nic pro triedry. Není ale ani moc hezká v dobsonech. Ani nevím, proč jsem ji do seznamu vůbec přidal, respektive proč jsem ji už dávno nevymazal. Snad k úctě k jejímu objeviteli (S. J. O'Meara).
Dvě jasné hvězdy sedmé magnitudy a osmička o něco slabších (kolem 10. hvězdné velikosti) tvoří zajímavý asterismus v podobě dětského houpacího koně. Pro svou velikost, resp. malost je vhodný jen pro větší přístroje umožňující velká zvětšení.
Vic: Hvězdokupa NGC 6910 je snadným cílem díky nedalekému Sadiru (γ Cyg). Dětskou hračku si ale lépe vychutnám v dobsonu. Pro triedry, byť obří, to moc není.