Ras Alhague (α Oph) - svou 2. magnitudou je nejjasnější hvězdou souhvězdí. Ras Alhague leží při severním okraji souhvězdí a není velmi vzdálená od hvězdy s podobným názvem, α Herculis, hlavní hvězdy Herkula. Je to žlutobílý obr vzdálený od nás 48 světelných let. Tato vzdálenost se díky jeho pohybu 8 km za sekundu stále zvětšuje.

λ Oph - pěkná dvojhvězda s periodou 130 let. Její složky jasnosti 4,2mag a 5,2mag se nacházejí v odstupu 1,5". Jedna z nich má bílou, druhá světle žlutou barvu. Ve větším odstupu můžeme pozorovat i další dvě, pravděpodobně optické společníky jasnosti 9,5mag a 11,1mag.

70 Oph - dvojhvězda sestávající ze dvou hvězd jasnosti 4,2mag a 6mag se vzájemnou oběžnou dobou 87 roku. Oběžná dráha má takovou prostorovou polohu, že zdánlivý úhlový odstup obou hvězd se během oběžné doby výrazně mění. Nejmenší odstup (1,5") dosáhly obě hvězdy v letech 1989 a 1990. Na přelomu tisíciletí se jejich odstup zvětšil na 3,9", na co stačil i dalekohled s průměrem objektivu 5 cm. V roce 2005 se vzdálenost zvýšila na 5". Vůbec největší odstup 6,8" dosáhnou obě hvězdy v roce 2024.

ρ Oph - dvojhvězda 3° na severozápad od Antara, tvořená modrými složkami jasnosti 5,3mag a 6mag v odstupu 3,1"(4,59mag). Oblast kolem nich je zajímavou pro fotografy. Na západě se nachází podlouhlá temná mlhovina Barnard 42, která se ukazuje jako silueta na krásném plynové prachovém komplexu IC 4604, který ozařuje právě hvězda ρ Ophiuchi. Mlhovina má však velmi slabou plošnou jasnost.

36 Oph - nádherná dvojhvězda stejně jasných oranžových složek 5,1mag, ve svém odstupu 4,9" rozlišitelných i v menších dalekohledech. Ve větším odstupu od ní je na severozápadě vidět ještě oranžový společník jasnosti 8,1mag.

τ Oph - dvojhvězda, která je tvořena pěkným, ale těsným párem žlutých hvězd jasnosti 5,2mag a 5,9mag, jejichž perioda je 280 let. V současnosti jejich odstup dosahuje asi 1,7", ale stále se zmenšuje. Ve vzdálenosti 100" můžeme najít průvodce jasného 9,3mag.

RS Oph - rekurentní nova, která postupně vzplanula v letech 1898, 1933, 1958, 1967 a 1985. V minimu má jasnost 11,8mag, při vzplanutí někdy až 4,3mag.

Keplerova supernova - poslední galaktická supernova, která vzplanula 9. září 1604. Je pojmenována po známém německém astronomovi, který ji v těch časech pozoroval. Pouhým okem byla vidět 12 měsíců a několik týdnů svou jasností -2,5mag překonala i planetu Jupiter. Johannes Kepler a David Fabricius určili její polohu s takovou přesností, že americký astronom německého původu Walter Baade mohl v roce 1943 identifikovat na stejném místě slabou mlhovinu, zbytek supernovy. Samotná hvězda je dnes slabší než 19mag můžeme ji pozorovat pouze těmi největšími dalekohledy. Její pozůstatek odhalil i Hubbleův kosmický dalekohled.

Barnardova hviezda - tato zajímavá červená hvězdička viditelná pouze dalekohledem se na pozadí vzdálenějších hvězd pohybuje nejrychleji ze všech - ročně se na obloze posune o 10,31", čili za 180 let změní svou o průměr Měsíce. Někdy se proto označuje také jako Barnardova šipka. Ze všech známých hvězd má největší vlastní pohyb, který v roce 1916 objevil E. Barnard a po soustavě α Centauri je druhou nejbližší hvězdou k našemu Slunci, dělí ji od něj pouze 5,9ly, což je také hlavním důvodem jejího rychlého pohybu po obloze. Barnardova šipka se k nám stále přibližuje, v roce 9700, kdy se bude nacházet v hlavě Draka, ji bude od nás dělit pouze 3,8 světelného roku! Zaznamenávat její pohyb může být velmi zajímavou činností. Kreslením její polohy ve hvězdném poli při větším zvětšení alespoň jednou za rok se o tom můžeme přesvědčit.