Tato jasná mlhovina v souhvězdí Sřelce byla objevena Giovannim Hodiernou před rokem 1654. V její východní části se nachází velká, jasná a bohatá otevřená hvězdokupa NGC 6530, jejíž nejjasnější, horké hvězdy spektrálního typu O jsou hlavní důvodem, proč tato část mlhoviny svítí. Její západní část zase osvětluje hvězda 9 sagittario, sice na obloze jen stálice šesté magnitudy, ve skutečnosti však mimořádně horká hvězda, která vyzařuje 44-krát více ultrafialového záření než vizuálního světla. Přesto je i tak 23 000krát svítivější než naše Slunce. Mlhovina Laguna je zdánlivě rozdělena na dvě části širokou linií, což má na svědomí prachový mrak ležící před ní. Mlhovina leží od nás ve vzdálenosti 5 200 světelných let v samotném srdci spirálového ramene Střelec-Kýl. Na detailních fotografiích se na ni promítá několik temných čárek. Bart Bok jejich identifikoval jako globule, tedy zárodky budoucích hvězd.

<100mm - M8 je opravdu velice krásnou mlhovinou i v malých přístrojích. Na ploše široké více než 1° se ukazuje jako roztrhaný mlžný oblak, který zdobí 6 nejjasnějších hvězd 7mag. Mlhovina je rozdělena do dvou částí oddělených tmavou mezerou. Východní část mlhoviny je slabší a rozpoznáme v ní hvězdokupu NGC 6530 tvořenou deseti hvězdami 10mag, obklopenou pak dalšími třemi hvězdami 7-8mag. Západní strana zahrnuje i jasnější difúzní oblast a v její severní, méně výrazné části uvidíme 2 hvězdy 7mag.

100/150mm - V triedru mlhovina nabude tvar jasného bílého podlouhlého oválu, který pěkně kontrastuje s okolní oblohou a jiskřivými hvězdami. V malém dalekohledu do 150 mm se mlhovina ukáže jako velký ovál rozdělen do dvou téměř stejných částí nepravidelnou tmavou linií. Tato nejjasnější část mlhoviny se nazývá Hourglass nebula (Přesýpací hodiny). Otevřená hvězdokupa NGC 6530 se nachází severněji ve východní části mlhoviny a odhalí asi 30 (nejjasnější dosahují sedmou magnitudu) ze svých 113 členů.

300/350mm - velká, jasná a s některými detaily, které můžeme vidět i bez filtru. O-III filtr ztrojnásobí jas mlhoviny, zatímco ztemní záři hvězdy 9 SGR a členy NGC 6530. Nejjasnější částí Laguny je ta na západ od tmavé linie a jihozápadně od 9 SGR. Široká a trochu stočená tmavá linie se zařezává jako potok přes střed mlhoviny z jihozápadu na severovýchod, kde "ústí" do zálivu v podobě široké tmavé oblasti. Několik tmavých pásků se nachází i východně od NGC 6530. Její zářící hvězdné body ostře kontrastují s mlhovinou, ve které se nacházejí. kupa obsahuje přes 50 členů volně roztroušených na ploše asi půl stupně. S vnějšími slabšími částmi mlhovina v šířce přesahuje jeden stupeň.

400/500mm - extrémně jasná, detailní mlhovina, která téměř vyplňuje 50' pole. Rozsáhlá slabší mlhovina vyplňuje oblast na severu a tenké rozšíření je na východě. Protíná ji velký kontrastní tmavý pruh ("laguna") orientovaný JZ-SV. Nejjasnějším zdrojem v mlhovině je 9 Sagittarii (V = 6,0), které se nachází západně od temného pruhu s mag 7, společník 3' SSC. Velmi jasný 30" mlhavý uzel ("mlhovina v přesýpacích hodinách", ionizovaná hvězdou O7 Herschel 36) se nachází 3' JZ od 9 Sagittarii. NGC 6530 , jasná otevřená hvězdokupa, se nachází na východní straně temného pruhu. Barnard 89 je poměrně dobře ohraničená okrouhlá tmavá mlhovina ~6' za NGC 6530 . Laguna je výrazný objekt pozorovatelný pouhým okem na tmavé obloze. Viz pozorovací poznámky k NGC 6530 a IC 1271 . Mlhovina Trifid (M20 ) leží 85' SSZ.

Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.

M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.

<100mm - M22 je jasná, velká kulová hvězdokupa, která není moc nahuštěná, a tak v ní snadno rozpoznáme jednotlivé hvězdy. Její celková velikost je 20'. Má asi 6‘ široké jádro konstantní jasnosti, za hranicí jádra pak její jasnost pomalu klesá do ztracena.

100/150mm - V dalekohledu při středním zvětšení M22 vypadá jako třpytící se kruh drobných jiskřivých hvězd skoro stejně nahromaděných v mohutné 20'oblasti.

200/250mm - V dalekohledu je M22 během kulminace z našeho území vidět ještě hezčí než známá M13 z Herkula. Snad krásnějšími kulovými hvězdokupami jsou již pouze Omega Centauri a 47 tucanae, které však od nás nelze vidět. Halo je zhruba prodloužené a obsahuje velké množství dobře rozlišitelných hvězd. Okolní členové zvyšují průměr hvězdokupy na 24'.

300/350mm - 100x: Relativně méně zhuštěné jádro je masou slabých, ale dobře rozlišitelných hvězd. I když jsou hvězdy hala na první pohled nestejně uspořádány, leží podél mnoha vizuálně atraktivních oblouků, pruhů a shluků. M22 je umístěna na severním okraji Velkého oblaku ve Střelci, což zvyšuje její atraktivitu.

400/500mm - při zvětšení 220x se objevuje průměr 10', ačkoli odlehlé části mohou celkový průměr výrazně zvětšit. Velmi jasné jádro se zdá nepravidelně kulaté a má průměr 3,5'-4', ale není soustředěno do středu. M22 je rozlišena do středu a nemá žádné výrazné jádro. Na SV okraji jádra jsem si všiml bohatého malého shluku s 8-10 hvězdami, které dohromady dobře vynikají, a snadno jasného páru na JV okraji jádra. Velmi nepravidelné halo se zdá být na SV straně rozsáhlejší a zdálo se být protáhlé ve směru JV-SZ. Zdá se, že do hvězdokupy zasahují tmavé pruhy, které zahrnují i okolní oblast, i když to může být optický efekt.

600/800mm - 24" (21. 7. 12): M22 ukázala několik výrazných oranžových/červených nadobřeckých hvězd. Dvě zbarvené hvězdy jsou na jihozápadní a jihovýchodní straně jádra. Třetí slabší hvězda, která tvoří rovnostranný trojúhelník na severu (blíže k jádru), je také oranžová/červená.

Naked-eye - (8/19/09 a 8/3/11): poměrně snadno viditelný rozmazaný (nehvězdný) zář z Severní Kalifornie. Ohraničen dvěma hvězdami o magnitudě 5,5-6 asi 35' na severovýchod a podobnou vzdáleností na západ.

Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné dráhy na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořená 35 velmi mladými hvězdami, hvězdokupa je vidět i pouhým okem. V dalekohledu je jasná mlhovina protkaná tmavými místy, a může tak v kráse soutěžit i s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.

<100mm - M17 se jeví jako 20' velký difuzní obláček mající tvar trojúhelníku. Jeho vrcholy směřují na JV, JZ a SZ, přičemž nejjasnější je mlhovina na severozápadě. V mlhovině rozeznáme jednu hvězdu 7mag, 15 hvězd 8-9mag a několik hvězd slabších.

100/150mm - Její hlavní část je podlouhlá mlžná oblast s příčkou, která se táhne 12'VJV-ZSZ. Slabší mlhovinové oblouky ležící západně připomínají svým tvarem číslo "2" a obklopují tmavou masu populární nazvanou "Rybí ústa". Hvězdokupa je slabě koncentrovaná, její 50 hvězd pokrývá 25'plochu.

300/350mm - 100x: s O-III filtrem mlhovina dosahuje mnohem větší kontrast mezi tmavými a jasnějšími plochami jako Velká mlhovina v Orionu. Hlavní část je vyzdobena nepravidelnými rozšířeními na jihu. Západní část je mimořádně zajímavá, s mnoha chomáči a oblouky míchanými s tmavou masou ozdobenou zářícími hvězdami. O-III filtr také ukáže jinak neviditelné slabší části mlhoviny rozšířené na východ a jihozápad. Mlhovina může být také vypátrána severně od její příčky, kde se nachází i většina jasnějších členů otevřené hvězdokupy. Celkově v ní napočítáme přinejmenším 75 hvězd.

200/250mm - 8" (16. 7. 82): velmi jasná, velká, velmi detailní. Nejjasnější část se skládá z dlouhého jasného paprsku, který se ohýbá na jih na západním konci. Slabší část orientovaná na sever a jih následuje. Hlavní přička je skvrnitá. Nepravidelná ohnutá část je zřetelně smíšená s tmavou mlhovinou, která vniká. Slabší mlhovina je viditelná na severu a jihu hlavní přičky.

Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.

<100mm - M20 má v menších dalekohledech průměr 10'. Jeví se jako malý difúzní obláček, v jehož středu uvidíme hvězdu o jasnosti 8,5mag, která je o mnoho jasnější než difúzní část objektu. Reflexní část mlhoviny není vůbec patrná.

100/150mm - V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7mag a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.

300/350mm - Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7mag, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7mag se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.

400/500mm - 175x: Na průsečíku tmavých pásů se nachází vícenásobná centrální hvězda HN 40 s dvojicí hvězd 7,6 a 10,4 mag v separaci 6" a těsnou dvojicí 8,7/10,5 mag při 2,3", přičemž obě dvojice jsou od sebe vzdáleny 11". Z jasného centrálního středu vycházejí čtyři pásy (B85). Úzký pás začíná SZ od vícenásobné hvězdy a směřuje 2,5' na SZ, kde se zastavuje u hvězdy 10. mag. Poblíž základny tohoto pásu směřuje další větev na západ k okraji mlhoviny. Další pás směřuje ~2,5' na JV a na konci se zužuje. Výrazný pás vybíhá 3,5' SV a má několik krátkých větví, včetně jedné těsně SV od centrální hvězdy. Tento pás je na jižním okraji ohraničen dvojicí hvězd 10,5-11 mag. Na SV konci je prodloužení, které se stáčí k severu a opouští hlavní mlhovinu a splývá s prachovou oblastí těsně JV od reflexní složky na severu. Na severním okraji hlavní emisní složky se nachází hvězda 9,4 mag. Modrá reflexní složka obklopuje HD 164514 mag 7,3 a táhne se ~6' s nepravidelnou strukturou.

200/250mm - 8" (16. 7. 82): slavná struktura trhliny je poměrně výrazná se třemi hvězdami uprostřed. Trhlina na SZ je tlumenější. Snadno viditelná odrazová mlhovina je blízko na severu.

Nápadná oblast viditelná pouhým okem na severovýchod od hvězdy μ Sagittarius, kterou v roce 1764 katalogizovat Charles Messier. Toto zjasnění v podobě hvězdného mračna je jednou z nejzajímavějších oblastí celé Mléčné dráhy: je částí vzdáleného vnitřního spirálového ramene naší Galaxie, označovaného jako rameno Pravítka, které nám při pohledu ze Země kromě této oblasti zakrývají prachové mračna bližšího spirálového ramene Střelec-Kýl. Tyto mračna v nichž se nacházejí i jasné mlhoviny Laguna, Trifid či Omega jsou od nás vzdáleny od 5 000 do 7 000 světelných let, naopak hvězdy, které vidíme v M24, leží dále, ve vzdálenosti od 12 000 do 16 000 světelných let. Na bližším rozhraní tohoto hvězdného mračna se nachází malá otevřená hvězdokupa NGC 6603.

100/150mm - Na Malý oblak je pěkný pohled hlavně v binarech s velkým zorným polem. Jedná se o hvězdný oblak podlouhlého tvaru 90'x30'SV-JZ, v jehož popředí vystupují slabé hvězdy. V dalekohledu má tvar bledého obláčku bohatě posetého zářícími hvězdami 6-10mag a slabými částečně momentálně rozlišitelnými jiskrami. Vidět otevřenou hvězdokupu NGC 6603 vyžaduje zvýšit zvětšení, vypadá jako hustý svazek slabých hvězd.

300/350mm - velmi bohatá sprška slabých hvězd. Obsahuje jich asi 75 jasnosti 12mag a slabších, které se na 10'ploše velmi dobře ukazují oproti okolnímu hvězdnému poli. Řetězec těch jasnějších hvězd vede z centra do severozápadního rozhraní k tmavé díře. Druhý se točí přes jižní část hvězdokupy. 4'JJZ od ní se nachází jasná červená hvězda 9mag.

200/250mm - 8" (7/3/80): IC 4715 se týká pozoruhodného Malého hvězdného oblaku v Střelci (výrazný objekt viditelný pouhým okem). Nejlepší pohled při velmi nízkém zvětšení, protože přesahuje za okraje pole. Bohatý otevřený shluk NGC 6603 je vložen na severovýchodní straně.

Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.

<100mm - M25 je překrásnou otevřenou hvězdokupou o velikosti 30'. Na svou velikost je poměrně prázdná. Na jejím severním okraji uvidíme 2 hvězdy 6,5mag, dále ji pak tvoří 10 hvězd 7mag, 10 hvězd 8mag a asi 15 hvězd 9mag. V jejím úplném středu uvidíme několik na sebe namačkaných hvězd. Její členky jsou převážně uspořádané do řad.

100/150mm - V dalekohledu napočítáme asi tři tucty nepravidelně rozmístěných jasných hvězd. Nejnápadnější tvoří dva V-Z pruhy rozdělené bezhvězdné linií. Okolní členové jsou jasnější směrem na sever a jih jako na východ a západ od jádra kupy.

200/250mm - V dalekohledu rozlišíme v této pěkné kupě 100 hvězd. Dva nápadné pásy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pás je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.

400/500mm - asi 100 hvězd ve 30' poli, i když při zvětšení 82x vyplní 45' pole. Nejhustší část uprostřed je skupina 7 poměrně jasných hvězd, které se nacházejí mezi dvěma jasnými hvězdami mag 6,5 (U Sgr) a 8,0 orientovanými V-Z. U Sagittarii (6,3-7,0) se nachází na východním konci a je nejjasnější hvězdou hvězdokupy. Jižně od této skupiny se nachází dlouhý tmavý bezhvězdný pás orientovaný V-Z, který se zdá být tmavší než pozadí. Na jižním okraji tohoto tmavého pásu se nachází protáhlá skupina 10 hvězd, včetně Bu 966, pěkné rovnoměrné dvojhvězdy ve vzdálenosti 11". Západně od tohoto řetězce jsou dvě hvězdy mag 9 a 10 orientované JZ-SV. Hvězdokupa obsahuje několik barevných hvězd a je viditelná pouhým okem jižně od hvězdy 5. mag.

Naked-eye - velmi snadno viditelná jako "skvrna" pouhým okem (celková V = 4,6) na tmavé obloze.

Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně

<100mm - Je to krásná skupina asi 50 hvězd konstantní jasnosti 10mag rozprostírajících se na ploše o průměru 30'. 10‘ na SZ se nachází jedna jasnější hvězda 7mag.

200/250mm - Slabá skvrna viditelná v triedru se v dalekohledu přemění na více než sto stejně uspořádaných hvězd. Blízko severovýchodního rozhraní leží jedna hvězda 8mag. Její nejjasnější členové 9-10mag jsou uspořádány v párech, obloucích a hvězdných řetězcích. Celkově se shlukují do svazků protkaných relativně bezhvězdnými mezerami.

300/350mm - 75x: spousta zářících drahokamů oproti tmavé sametové obloze, která obsahuje 150 hvězd. Kupa je užší v její severní části než v jižní, kde její plná šířka přesahuje jeden stupeň.

400/500mm - ohromující jasná a bohatá hvězdokupa při zvětšení 175x s několika stovkami hvězd viditelných v poli 35' s velkým počtem hvězd 9-11 mag roztroušených po celé hvězdokupě. Mnoho hvězd je uspořádáno do dlouhých řetězců a smyček s výrazným řetězcem 5 hvězd zakřiveným SSZ až SSE poblíž středu a delší křivkou hvězd na JZ. Řetěz hvězd směřuje SZ od hvězdokupy k HD 163245 mag 6,5 mimo pole. Hvězdy jsou poměrně rovnoměrně rozmístěny, jejich hustota postupně řídne směrem k okrajům. Dvě katalogizované dvojhvězdy jsou ARA 718 (10,9/12,3 na 5") poblíž středu a ARA 719 (9,8/13,0 na 15") na JV straně. Mléčná dráha má jasnou záři v pozadí západně od hvězdokupy.

Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.

<100mm - M21 je malou kompaktní otevřenou hvězdokupou o průměru 10'. S malým zvětšením 40x rozlišíme několik hvězd silně namačkaných u sebe na malé ploše asi 2', celkem hvězdokupa čítá asi 20 hvězd – 3x8 mag, 5x10 mag a asi 12x10-11 mag, při bočním pohledu se objeví i jasnější podklad, tvořený hvězdami 12-13mag.

200/250mm - V dalekohledu v této kompaktní kruhové kupě rozlišíme asi 57 hvězd, které mají 8. až 12. magnitudu. Dva proudy poměrně jasných hvězd se táhnou směrem k Trifidu, který je pozorovatelný méně než půl stupně na JZ od M21.

300/350mm - V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8mag a 7,5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kupy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.

400/500mm - zhruba 50 hvězd o průměru 5'. Velmi jasná, poměrně malá, i když odlehlé hvězdy značně zvětšují průměr. Zahrnuje širokou dvojhvězdu 7,9/8,8mag při 30". Severně od těchto hvězd je pozoruhodně symetrický prstenec tvořený hvězdou 9,5 mag a deseti hvězdami 12-13 mag. Na západní straně jasné dvojhvězdy se nachází těsná dvojhvězda 14/14 mag. Západně od ní se nachází 10' dlouhý řetězec hvězd 8/9 mag orientovaných ve směru SZ-JV, včetně dvou dvojhvězd. M20 leží 45' JZ. Snadno viditelná v dalekohledu 15x50 IS jako malý uzel.

Kulová hvězdokupa jasnosti 6,4mag ležící na okraji Mléčné dráhy. Během svých pozorování v Jižní Africe ji v roce 1751 objevil francouzský astronom N. L. de Lacaille. I když se jedná o pěknou kulovou hvězdokupu, vdala velkému množství objektů v tomto souhvězdí není až tak známá. Od Země je vzdálená 17 600 světelných let a její skutečný průměr ve vesmíru je 100 ly.

100/150mm - Tuto jasnou kulovou hvězdokupu můžeme dobře rozliší již v 150 mm dalekohledu. Halo je stejně zhuštěné a s okolních hvězdami se jeho průměr zvyšuje na 10'. V

200/250mm - V dalekohledu rozlišíme stovky stejně rozmístěných hvězd. Stejné větve jasnějších hvězd dobře vyčnívají oproti miriádam slabším, což dává kulové hvězdokupě 3D efekt. Více okrajových hvězd je viditelných severně a jižně jako východně a západně.

400/500mm - 100x jedná se o nádhernou, vysoce rozlišitelnou hvězdokupu s odlehlými částmi o průměru nejméně 12'. Při 220x je rovnoměrné pokrytí snadno rozlišitelných hvězd v celém halo a široce koncentrovaném jádru. Centrální oblast navíc obsahuje vrstvu velmi slabých hvězd nad nerozlišitelným zákalem. Hustota hvězd ve vnějším halo rychle klesá a na periferii se stává velmi řídkou. Jádro se také zdá být na JV straně vroubené a na tomto okraji je v halo prázdno.

600/800mm - 200x; vynikající, velmi dobře rozlišitelná výstavní koule o několika stovkách hvězd, rozprostírající se v průměru nejméně 15'. Obsahuje velmi velké, velmi jasné jádro, které je rovnoměrně pokryto podobnými, relativně jasnými rozlišenými hvězdami. Jádro má volný vzhled a nezvětšuje se do jaderného vrcholu. Centrální část má zřetelný trojrozměrný vzhled s jasnějšími hvězdami překrývajícími druhý hustý koberec slabších hvězd na nerozlišeném zářivém pozadí. Halo je velmi rozsáhlé a dobře rozlišené se směsí jasnějších a slabších hvězd. Okraj hala je nepravidelný nebo kostrbatý, ale zhruba symetrický.

300/350mm - 13.1" (9/3/83): jasná, velká, vynikající rozlišení alespoň 75 hvězd mag 12 a slabších. Volně stlačená s široce jasným jádrem, nepravidelným pozadím. Jedna z nejjednodušeji rozlišitelných kulových hvězdokup.

Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.

<100mm - M28 je malá skvrnka o průměru 6' s jasnějším středem. Její jasnost rovnoměrně ubývá k okrajům.

100/150mm - V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm uvidíme mlhavé halo, které mimořádně bledne směrem ven, až na samotný okraj hala, ve kterém se dá rozlišit pár hvězd.

200/250mm - V dalekohledu tohoto průmeru je hvězdokupa již rozlišena na hvězdy.

400/500mm - 220x nápadná kulová hvězdokupa, s halo o průměru ~4,5' a velmi jasným jádrem ~2'x1,5' protáhlým SSV-SN. Dobře rozlišena při 280x a 380x se zhruba 50 hvězdami v halo. Při 380x se okraje jádra skutečně začínají rozpadat na četné hvězdy a na dobře ohraničené jádro se nabaluje bohatý posyp hvězd. Na severní straně hala směřuje dlouhý řetězec hvězd přímo na sever a slabší, ale bohatší řetězec se začíná táhnout od východní strany jádra, ale náhle se změní v řetězec směřující k SZ.

300/350mm - 13.1" (29. 6. 1984): výrazný řetězec hvězd se táhne na sever.

13.1" (16. 7. 1982): velmi jasná, poměrně velká, ostře soustředěná s živým nerozlišeným jádrem. Několik hvězd je rozlišitelných na okrajích jádra přes mlhu a mnoho odlehlých hvězd je rozlišitelných včetně dlouhých pavučinovitých řetězců. Celkem je rozlišitelných několik desítek hvězd. Výborný pohled při 290x a řetězec hvězd na severu je výrazný.

Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.

<100mm - M18 je pouze 6' velká otevřená hvězdokupa. Se zvětšením 40x v ní rozlišíme pouze asi 7 hvězd jasnosti 10mag.

200/250mm - Zobrazuje nepravidelnou skupinu 30 hvězd 9mag a slabších. Sedm těch nejjasnějších je stlačených v 3,5'x2'SV-JZ oválu.

300/350mm - 125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9mag složek.

400/500mm - 17.5" (8/1/92): při 100x, jasná, rozptýlená, zahrnuje tři hvězdy 9. magnitudy a 10 hvězd 11. magnitudy. Jasnější hvězdy tvoří "V" asterismus s vrcholem na SSV. Zahrnuje několik širokých dvojhvězd. Při 220x je viditelných 40 hvězd v průměru 7', rozptýlených, ale výrazných. Skupina 15 jasných hvězd tvořících "V" asterismus je obklopena tmavým kruhovým prostorem. Zbytek shluku je na jihu a západě od "V". Pouze několik slabých hvězd je zapojeno a shluk se jeví plně rozložený.

[1] Photo WikiSky

Jedna z mnoha kulových hvězdokup v souhvězdí, jejíž jasnost je 7,6mag. Objevil ji během července roku 1778 Charles Messier jako "velmi jasnou mlhovinu ... jasnější v centru, ale neobsahující hvězdu". Leží ve vzdálenosti 87 000 světelných let, tedy se nachází dvakrát dál než sousední, menší kulové hvězdokupy M69 a M70. V dalekohledu snadno zjistíme, že M54 je největší a nejvíce zhuštěnou ze tří "Messierových kulovek" ležících podél "podstavce čajníku".

200/250mm - Hvězdokupa se jeví jako mlhavé halo obsahující mohutné jádro, Kromě pár jisker kolem rozhraní se tato kulová hvězdokupa nedá rozlišit.

400/500mm - 175x: zůstává nerozlišena na hvězdy ani ve velkém dalekohledu. Jádro je jasné, hladké a zrnité v okolí svého rozhraní. Pouze jedna přední hvězda 12mag se nachází na jihovýchodním rozhraní hala. .

[1] Photo HST

Kulová hvězdokupa s celkovou jasností osmé magnitudy, nejmenší a nejslabší ze tří kulových hvězdokup ležících mezi ε a ζ Sagittarii podél "podstavce čajové konvice". Charles Messier ji popsal jako "mlhovinou bez hvězd", když ji v srpnu 1780 objevil. Leží ve vzdálenosti 30 000 světelných let, v blízkosti středu Galaxie. Její absolutní jasnost je -7,3mag, což je o jednu magnitudu méně než celkový průměr všech kulových hvězdokup. Z našeho území ji nemáme během roku možnost často pozorovat, protože nám brání její jižní poloha. Proto si musíme počkat na čas kulminace, který nastává v letních měsících.

200/250mm - Rozeznáme malé halo obsahující dobře zhuštěný střed. Okraj je nepravidelný, zploštělý na SSZ, ale bohatší o okolní hvězdy na jihu. Několik hvězd můžeme rozlišit kolem rozhraní. Dvě přední hvězdy 10. a 11. magnitudy leží v těsné blízkosti na severovýchod od M70. Tato kulová hvězdokupa velmi dobře zareaguje na velký průměr dalekohledu. V halu se ukáže slušný počet hvězd oproti zrnitému pozadí. Jeho rozhraní je nepravidelné, několik jeho nejjasnějších hvězd vytváří krátké řetězce, z nichž nejnápadnější vede ven na SSV z kupy. Jádro je malé a nepříliš zhuštěné.

300/350mm - 13" velmi malé jasné jádro, slabé hvězdy jsou rozlišitelné na okrajích. Jasné řetězce hvězd na straně směrem na SSV.

400/500mm - 17.5" (14. 7. 1999): Při zvětšení 220x M70 ukazuje 3' kulovité halo a je velmi dobře soustředěná na malé jasné jádro a intenzivní jádro. Řada tří jasnějších hvězd se táhne na sever od severovýchodního konce a několik hvězd je rozlišitelných v halu. Při zvětšení 280x je rozlišeno ~15-20 slabých hvězd v halu a na okraji jádra, zejména na jižní straně, na velmi živém pozadí.

Tuto kulovou hvězdokupu (7,6mag) poprvé objevil N. L. de Lacaille na Mysu dobré naděje v roce 1752, přičemž ji zahrnul do svého katalogu jižních objektů pod označením Lacaille I.11 a popsal ji jako "malé jádro komety". Messier ji přidal do svého katalogu v srpnu roku 1780. Se svou vzdáleností okolo 28 700 světelných let od nás se nachází v blízkosti středu Galaxie. Nikdy u nás nepřesáhne výšku 10 stupňů nad jižním obzorem, proto abychom ji co nejlépe viděli, musíme počkat na její kulminace a dobré pozorovací podmínky. Hledání by mohla usnadnit nejjasnější hvězda souhvězdí Kaus Australis, která se nachází v její blízkosti.

200/250mm - 125x: M69 se nachází 4,5'JV od hvězdy 8mag a je vidět podobně jako M70, přičemž je nepatrně jasnější a více zhuštěná. Obsahuje širokou a zhuštěnou středovou oblast, která se působivě zjasňuje skoro k stelární jádru.

400/500mm - 175x: ve velkých dalekohledech má široce zhuštěné, zrnité jádro obalené v hale. V okolí jeho velmi nepravidelného okraje můžeme rozlišit několik velmi slabých hvězd. Východní rozhraní hala je mimořádně hrubé a je přeťaté malým zářezem. Přední hvězda 13mag leží v hale východně od jádra.

Slabší kulová hvězdokupa jasnosti 8,6mag nacházející se na rozhraní se souhvězdím Kozoroha. Poprvé ji pravděpodobně uviděl v srpnu roku 1780 P. Méchain a o dva měsíce později i Ch. Messier. Svou vzdáleností 68 000 světelných let je jednou z nejvzdálenějších kulových hvězdokup z Messierova katalogu, nachází se daleko za středem Galaxie.

200/250mm - V dalekohledu je poměrně slabým halem obsahujícím jasnější střed. Je dobře zhuštěná, proto pár hvězd rozeznáme pouze podél jejího rozhraní. 1,5' na jihovýchod od centra se nachází jedna hvězda 12, 5mag.

400/500mm - 175x: větší dalekohledy ukáží zrnité halo a dobře rozlišitelné hvězdy kolem okrajů. Okolní hvězdy jsou poměrně stejně rozmístěny ve všech směrech a zvyšují průměr hvězdokupy na 5'. Jádro je dobře zhuštěné, ale zůstává nerozlišitelné.

300/350mm - 13.1" (25. 8. 1982): jasný intenzivní jádro obklopené slabším halem, které je mírně skvrnité, ale bez zjevného rozlišení.

Nepravidelný člen Místní skupiny galaxií, ukrývající se na hranicích Střelce s Kozorohem. I když celková jasnost galaxie je poměrně příznivá (8,8mag), je to slabý objekt s nízkou plošnou jasností, ve velkých dalekohled viditelný pouze jako oblak bohatý na slabé hvězdy. Tmavá obloha a velké zorné pole jsou důležitým faktorem, během vynikajících podmínek je totiž galaxie v dosahu triedru 10 × 50. Nenápadná skvrnka v triedru se v dalekohledu přemění na trochu nápadnější a při pozornějším pohledu evidentní pruh světla. V dalekohledu se dobře pozoruje zejména bočním pohledem, posouváním tubusu a přehozením černého trika přes okulárový výtah! Když půjdeme dalekohledem od galaxie kousek dolů v zorném poli se dá vidět malá a jasná planetární mlhovina NGC 6818.

100/150mm - 10 cm Newton, LM 6m5+, překvapivě snadno viditená přímým viděním za dobrých podmínek. Jeví se jako podlouhý jasný podlouhlý obláček v poměru stran 1:2 ve směru sever-jih o délce asi 8'. Při větším zvětšení lze zahlénout HII oblast IC1308, která je vidět asi 2' východně od hvězdy 13 mag na severním okraji galaxie. Oblast Hubble 5, je těžká, neboť leží poměrně blízko ke zmíněné 13mag hvězdě.

400/500mm - 40 cm Newton, 129×, LM 7m+, velká mlhavý obláček, velikost asi 9×3' protažený ve směru sever-jih. Samotné tělo galaxie bez struktur. Na severním konci lze vidět tři HII oblasti. Nejjasnější oblasti je Hubble 5, která se nachází 1' severozápadně od 13mag hvězdy (GSC 5736-0680), podobně jasná oblast Hubble 10 (IC 1308) je asi 2,5' východně od hvězdy 13 mag. Oba regiony HII jsou vizuálně slabé, ale lze je vidět bočním viděním. Slabší je oblast Hubble I/III asi 6' západně od hvězdy 13 mag, ta je větší něž předchozí HII oblasti, bočním viděním ji lze vidět jen obtížně.

600/800mm - 60 cm Newton, LM 7m+, s 60cm aperturou a alpskou oblohou se HII oblasti jeví jako jasné a velmi nápadné. Dokonce i oblast Hubble I/III, která byla ve 40 cm dalekohledu slabá,tak lze pozorovat jako velké zjasnění v těle galaxie. Hubble 5 a 10 září.

200/250mm - 8" (8/28/81): velmi slabé, protáhlé S-J, podobné slabému fleku Mléčné dráhy.

900/1200mm - 48" (5/16/12): čtyři HII oblasti na severní straně galaxie byly pečlivě pozorovány. IC 1308 = Hubble X se jevil jako jasný, poměrně malý, nepravidelně kulatý. S průměrem přibližně 30" je tato HII uzlina mírně větší než Hubble V a má rovnoměrnější jas povrchu. Hubble V je jasný, poměrně malý, nepravidelně kulatý. Tato nepravidelná HII oblast se rozprostírá na 20"-25" a má vyšší jas povrchu než IC 1308 3' východně. Jasné uzlíčky jsou na jihovýchodním konci. Hubble III byl okamžitě viditelný jako slabý až poměrně slabý zář, poměrně velký (největší ze čtyř oblastí), kulatý, s průměrem přibližně 0,9'. Občas, když se zlepšila viditelnost, se objevila prstencová struktura a bylo vidět jasnější okraj a tmavé středové místo. Menší a trochu slabší Hubble I je téměř v kontaktu na severozápadním okraji a někdy se obě záře spojily do jedné velké, nepravidelné záře. Hubble I je nejslabší a nejzápadnější z hlavních HII oblastí a je vidět jako slabá, středně velká, kulatá záře o průměru přibližně 36", těsně mimo severozápadní stranu většího Hubble III.

200/250mm - ukáže jasný modravý disk s nepatrně tmavším centrem. Její celková jasnost je 9,3mag. V okolí se nacházejí tři slabé hvězdy.

300/350mm - 250x: modravý oválný disk má tmavší centrum, přesto kontrast mezi jasným okrajem disku a slabším vnitřkem není zdaleka tak výrazný jako u známé prstencové mlhovině v Lyře. Velmi slabé části vnějšího hala mohou BLIS za rozhraním disku. O-III filtr sice zlikviduje modravý odstín, ale zvýrazní tvar prstence.

400/500mm - 100x: tato nápadná PN je světlá a malý se zřetelnou modrou barvou. Vysoká povrchová jasnost snadno umožňuje vysoké zvětšení. Při 380x je patrná jemná, ale zřejmá struktura s tmavším středem a nepravidelným jasem hala. Nejvýrazněji je PN jasnější na východním konci a mírně prstencová. Vypadá mírně protáhle ve směru SZ-JV, o rozměrech ~20 "x15". V blízkosti se nacházejí tři hvězdy mag 13-13,5 ve vzdálenosti 40" SZ, 1,0' V a 1,3' JZ.

600/800mm - 375x, 500x, 644x a 1000x; díky vysoké povrchové jasnosti a dobrému seeingu snadno snese vysoký výkon. Prstencová struktura je sice jen středně kontrastní, ale velmi zajímavá s poměrně velkým oválným tmavším středem a velmi nepravidelným, poměrně úzkým prstencem s nepravidelným povrchovým jasem (světlejší místa). Okraj je v úsecích měkký se silným dojmem tenkého slabého hala.

400/500mm - 450x, UHC, SQM 21,63, 7m+ Spolu s 22' vzdálenou kulovou hvězdokupou NGC 6440, tato velmi zajímavá PN vypadá pošně už v přehlídkovém zvětšení. Při vyšším zvětšení se PN jeví obdélníková a prodloužená SZ-JV o velikosti přibližně 40"x30". PN je vymezena prodlouženými, mírně zakřivenými skořepinami SV-JZ 1:3. Mezi skořápkami je mlhavá výplň. Jasnější SZ skořápka má malé, stelární zjasnění uprostřed. Na SV konci je přibližně 10" dlouhý, úzký kus v pravém úhlu k JV, který nedosahuje až na JV skořápku. JV skořápka začíná rozjasněním uvnitř na SV konci. Skořápka se směrem k JZ mírně rozšíří , ale také zeslabí. Po dalším stelárním zjasnění se skořápka ohýbá směrem k SZ a pokračuje mírně oddělenou částí na SZ. Slabé, obtížně rozlišitelný halo je vidět kolem samotné PN, Halo je nejjasnější v J oblasti.

600/800mm - 500x: NGC 6445 má neobvyklý obdélníkový tvar, protáhlý 3:2 ve směru SZ-JV, s rozměry ~45 "x30". PN je jasnější v poměrně úzkých pruzích podél čtyř stran, což vytváří prstencový vzhled. Krátká SZ strana je o něco jasnější a obsahuje jasný uzel nebo výseč poblíž středu. Kromě toho je slabý uzel u severního vrcholu. Další jasný uzel je u východního vrcholu a buď slabý uzel, nebo velmi slabá hvězda je u jižního vrcholu. Krátká JV strana je ostře ohraničená a zcela rovná. Vně (východně) východního vrcholu je vidět velmi slabá záře povrchového jasu. Při pozorném pohledu se navíc vně dlouhé JZ strany nachází extrémně slabá vnější slupka nebo smyčka, která je spojena ve dvou vrcholech podél této strany. Hvězda mag ~15,5 se nachází těsně za středem smyčky. Vnější slupka nebo smyčka na SV straně nebyla pozorována.

200/250mm - 8" (27. 6. 1981): poměrně jasná, protáhlá, jednotná. Nachází se v řetězci čtyř hvězd o magnitudě 11/12.

300/350mm - 13" (8/5/83): jasná, poměrně malá, protáhlá SZ-JV, jasnější na SZ straně. Střed, který je viditelný při bočním pohledu 288x, se zdá, že prochází přes menší osu. SZ okraj je mírně zakřivený, zatímco ostatní strany a rohy jsou "čtvercové", což dává nepravidelný obdélníkový obrys. Konce menší osy jsou slabší. Široká dvojhvězda h2810 = 7,7/10,5 při 41" leží 5,3' V. Hvězda 12. magnitudy je jen mimo SZ konec asi 40" od středu. Tvoří působivý pár s kulovou hvězdokupou NGC 6440 20' JJZ ve stejném poli nízkého zvětšení.

Kulová hvězdokupa ležící SZ od reflexních mlhovin NGC 6726, NGC 6727 a temné mlhoviny Be 157.

200/250mm - Dobře rozlišitelná, její halo obsahuje široké, mírně zhuštěné jádro. Přední hvězda 10,5mag leží v severovýchodní části hala. Větší dalekohled a větší zvětšení rozliší kopu i v okolí jádra.

400/500mm - 130x Symetrická a je vidět asi 100 jejích jednotlivých hvězd. Nachází se v zajímavé oblasti spolu s komplexem nezvyklé reflexní mlhoviny NGC 6726/27/29 a tmavé mlhoviny Bernes 157.

300/350mm - 13.1" (8/24/84): při 220x mnoho slabých hvězd rozlišeno za hlavním diskem.

13.1" (5/26/84): jasná, velká, skvrnitá, mnoho slabých hvězd rozlišeno přes disk a na okrajích hala.

13.1" (8/15/82): několik velmi slabých hvězd rozlišeno kolem obvodu při 140x.

Kulová hvězdokupa jasnosti 8,1mag pozorovaná v hojném hvězdném poli, na severozápad od Laguny a 6'na SSZ od jedné hvězdy 8mag.

200/250mm - Poměrně zhuštěná a má zrnitou strukturu. Pár hvězd můžeme kolem rozhraní rozlišit.

300/350mm - 150x: při malém zvětšení je pouze částečně rozlišitelná, ale 150x zvětšení odhalí blikající disk velmi slabých hvězd, nejnápadnějších v centru kupy a na západním rozhraní. 1,5' na jihozápad od kulové hvězdokupy se nachází 15" široký pár 11,5mag složek, z nichž jedna má ještě slabého průvodce.

400/500mm - jasná, 4'x3', podlouhlá SZ-JV, nepravidelná a kostrbatý obrys, skvrnitá. Nachází se v bohatém hvězdném poli. Asi šest hvězd se překrývá, včetně dvou nebo tří hvězd mag 13 v těsném uzlu blízko středu. Kromě toho je na okrajích rozlišeno několik slabých hvězd (nebo blízkých polních hvězd). Dvojhvězda se složkami 11,5/13,5 mag leží 2' JZ.

600/800mm - 260x; jasná, středně velká, nepravidelné halo, ~4'x3' zhruba V-Z. Dobře koncentrovaná s jasným nepravidelným jádrem s rozlišitelnými hvězdami. Hvězda 11,2 mag se nachází na JZ straně hala, 1,5' od středu. V halo je rozlišeno zhruba 15-20 hvězd, i když některé z nich jsou pravděpodobně polní hvězdy. V centrálním jádru je rozlišeno nejméně půl tuctu hvězd, včetně dvojice blízkých jasnějších hvězd a třetí téměř v linii. Při zvětšení 375x se podařilo rozlišit nejméně tucet hvězd v nepravidelné oblasti jádra.

300/350mm - Malé jádro obklopené halem, na jehož okraji můžeme rozlišit pár slabých hvězd. Hvězda 12mag leží 1,75' ZJZ a další 2,25' VJV od okraje NGC 6624. Jádro se může zdát zrnité pouze v případě dobrého seeignu.

400/500mm - jasná, poměrně malá, kulatá, průměr 3'. Velmi symetrický vzhled, jak se zvyšuje na ostré, malé jasné jádro a jasnější hvězdné jádro. V halo bylo určité rozlišení, zejména na severním okraji. Bylo zahlédnuto přibližně šest hvězd 14-15 mag. Blízká dvojhvězda mag 12/14 v 10" vzdálenosti se nachází 1,7' JZ od středu. Nachází se 45' JV od Delta Sagittarii 2,7 mag v bohatém hvězdném poli.

Otevřená hvězdokupa umístěna v nádherné a snad nejzajímavější oblasti Velkého oblaku ve Střelci. Hned západně leží vizuálně neprůhledný, tmavé prachový mrak někdy nazývaný Inkoustová skvrna - Barnard 86.

200/250mm -

300/350mm - 150x: NGC 6520 tvoří 50 slabých hvězd, z nichž polovina se rozprostírá kolem jedné jasné červeno-oranžové hvězdy. Druhá oranžová hvězda leží blízko severozápadního rozhraní kupy. Tenká tmavá linie se klikatí z jižní části NGC 6520 k velmi tmavému prachovému mračnu Barnard 86. To je prodloužené a na severu se zřetelně zužuje. Tmavší je podél jižního rozhraní a mimořádně neprůhledné ve výběžku, který se rozšiřuje z JJZ rozhraní. Na SSZ rozhraní se nachází oranžová hvězda 6,9mag. Několik velmi slabých hvězd je ponořených v tmavém oblaku.

400/500mm - nápadná hvězdokupa, která následuje pozoruhodnou temnou mlhovinu B86. V průměru 6' je vidět zhruba 75 hvězd. "Inkoustově" černá temná mlhovina B86 na východě obtáčí hvězdokupu jako chapadlo podél jižní strany a zdá se, že se také vine velkou částí hvězdokupy. V jádru hvězdokupy je velmi hustá dokonale kruhová skupina asi dvou desítek hvězd o průměru 1,5' přerušovaná nejjasnější hvězdou přesně ve středu! Toto jádro obklopuje tmavá prázdnota s výjimkou několika hvězd, které se prodírají na sever. Kolem tohoto nepravidelného tmavého prstence je 6' neúplný oválný prstenec tvořený šesti jasnějšími a několika slabšími hvězdami. Nachází se v bohatém hvězdném poli. Kulová hvězdokupa Djorgovski 2 leží 21' ZSZ a NGC 6540 37' VSV!

Bohatá otevřená hvězdokupa ležící v bohatém a zajímavém poli Mléčné dráhy na severovýchod od Laguny. Její celková jasnost je 8mag a obsahuje 150 hvězd.

300/350mm - V dalekohledu ji uvidíme jako poměrně jasnou, nepravidelně roztroušenou skupinu stálic 11mag a slabších. kupa nemá žádné centrální zhuštění, ale většina jejích jasnějších hvězd se nachází ve východní části. Tam se také nachází trojúhelník předních hvězd 9mag, z nichž dvě mají atraktivní oranžovou barvu.

400/500mm - jasná, velká, rozptýlená, průměr 10'. Včetně tří hvězd 9. mag na východní straně, 10 hvězd 11-12. mag a celkem zhruba 70 hvězd. Mezi třemi hvězdami 9. mag je velmi slabá, bohatá skupina 15-20 hvězd. U západního okraje je slabá, velmi těsná dvojhvězda. Většina hvězd hvězdokupy je poměrně rovnoměrně rozložena bez dalších hustých oblastí. Nachází se v bohatém poli Mléčné dráhy.

200/250mm - 8" (8/23/84): rozptýlená skupina asi 40 hvězd, z nichž je vidět 20 hvězd a tři jasnější hvězdy mag 9 na východní straně, protáhlá ~V-Z. V poli je hvězda mag 8 na SV.

200/250mm - Poměrně jasné halo s mlhavými nepravidelnými okraji, které se směrem do centra příliš nezjasňuje. Na severozápadním rozhraní se nachází přední hvězda 11mag.

400/500mm - Patrná zrnitá struktura, slabě zhuštěný disk s asi 6 hvězdami viditelnými kolem okraje.

600/800mm - 24" (30. 7. 2016): při zvětšení 260x středně jasná a velká, ~3' v průměru, slabě koncentrovaná bez dobře definovaného jádra. Hvězda 11,8 magnitudy je na severozápadní straně halo a slabší hvězdy jsou na severovýchodní straně (pár) a jihozápadní straně, ohraničující shluk do poněkud obdélníkového vzhledu. Při zvětšení 432x byl shluk velmi živý nebo skvrnitý s několika dalšími rozlišenými hvězdami a dalšími, které se právě nacházely na hranici rozlišení. Několik dalších hvězd bylo rozlišeno kolem okrajů halo.

Kulová hvězdokupa 9,2mag nacházející se 2' jižně od hvězdy ν2 Sgr, jejíž záře ztěžuje pozorování této relativně slabé kulové hvězdokupy.

300/350mm - Halo se zahušťuje do drobného, ​​téměř stelární jádra. Na ZSZ rozhraní hala leží hvězda 13mag a za SV okrajem se nachází těsná dvojhvězda se složkami 13mag.

400/500mm - velmi neobvyklá malá, slabá záře 2' jižně od mag 5 Nu 2 Sagittarii! Velmi slabá záře v pozadí má průměr ~1', ale pozoruhodnější je několik superponovaných hvězd. Těsná dvojice hvězd 13,5 mag je na SV okraji 25" od středu (jedná se o IC 4802!) a podobná hvězda je na SZ okraji 20" od středu. Velmi malé jasné jádro se při bližším pohledu jeví jako blízká dvojice hvězd 12,5 mag nebo možná jako jasné hvězdné jádro a blízká hvězda. Kromě centrálního "uzlu" má nesoustředěná 1' skvrna na pozadí nízkou povrchovou jasnost a je mnohem menší než uváděný průměr 4'.

600/800mm - 375x a 500x: neobvyklá kulová hvězda 2' jižně od Nu2 Sgr . "Jádro" se jeví jako poměrně kruhová, poměrně hladká záře o průměru ~1' s půltuctem překrytých hvězd. Při delším pozorování bylo zpozorováno nepravidelné halo s velmi nízkým jasem, které zvětšilo průměr snad na 2,5'. Ve středu je nerovnoměrná dvojice orientovaná SZ-JV (vzdálenost ~5"), přičemž jižní složka je jasnější a kvazihvězdná. Druhá dvojice hvězd 14. mag (vzdálenost ~5") se nachází na SV straně (jedná se o IC 4802). Hvězda 16. mag se nachází 10" S od této dvojice. A konečně další hvězda 14 mag je na SZ straně jádra.

300/350mm - v dalekohledu viditelná pouze jako poměrně slabé nerozlišitelné halo obsahující široké jádro. Podél rozhraní je kulovka částečně rozlišitelná na zrnitou strukturu.

400/500mm - poměrně jasná, poměrně malá, kulatá, průměr 2,5', slabě koncentrovaná, ale bez zřetelného jádra. Povrchová jasnost je nepravidelná a hvězdokupa je skvrnitá s tmavšími oblastmi na východní straně. Nebylo však zjištěno žádné jednoznačné rozlišení na hvězdy. Čtyři hvězdy ohraničují kulovou hvězdokupu na JZ a JV a hvězda SAO 209873 mag. 6,6 se nachází 9' j. š.

200/250mm - 8" (31. 7. 1981): slabá, malá, kulatá, žádné rozlišení. Hvězda 7. magnitudy je 9' na jih.

Kulová hvězdokupa jasnosti 8,8mag pozorovaná 7' JV od hvězdy 7mag.

300/350mm - Má podobu slabého hala obsahujícího slabě zhuštěné jádro. Pár slabých hvězd můžeme kolem nepravidelných okrajů rozlišit. Hvězda v popředí 13mag leží na jejím západním rozhraní.

400/500mm - poměrně jasná kulová hvězdokupa, poměrně malá, mírně protáhlá V-Z, 2,0'x1,5', ostré malé jasné jádro s vloženým substelárním jádrem. Skvrnité halo nebylo rozlišeno s výjimkou hvězdy 13. mag. 1' JZ od jádra při okraji hala a hvězdy 14. mag. na východním okraji. Nachází se 7' JV od hvězdy SAO 210344 mag 6,9.

200/250mm - 8" (31. 7. 1981): středně jasná, malá, kompaktní jasná jádro. Na jihozápadním okraji je hvězda 13. magnitudy, ale žádné další rozlišení nebylo možné.

Bohatá otevřená hvězdokupa tvořena 70 členy jasnými 11-14mag, kteří jsou rozmístěni na 20'x10'V-Z ploše. Většina jasnějších hvězd je rozmístěna podél severního rozhraní. Krátká řada tří hvězd 12mag se nachází blízko centra. NGC 6645 je hojná na dvojhvězdy, dvě nejjasnější leží blízko jejího východního rozhraní.

400/500mm - 82x: nápadná, bohatá hvězdokupa o průměru 20'! Je poměrně bohatá na slabé hvězdy, ale uprostřed je nápadná "díra" bez hvězd. Na jižní straně prázdnoty se nachází bohatý uzel hvězd a na severní straně blízká trojhvězda. Z hvězdokupy se směrem na východ táhne šňůra hvězd. Tři hvězdy 7-8 mag jsou v poli na SV. Při zvětšení 220x je na jižní straně prázdnoty 8 hvězd v asterismu "V". V centrálním průměru 10' je rozlišeno zhruba 75 hvězd. Na jižním okraji kruhové díry je právě rozlišena bohatá hvězdokupa 8 hvězd.

200/250mm - 8" přibližně 50 hvězd rozlišitelných, středně velký, nerozlišený závoj, včetně blízké trojhvězdy, bohatý na slabé hvězdy, několik hustých skvrn.

Otevřená hvězdokupa umístěna půl stupně jihozápadně od hvězdy μ SGR a 20'na SZ od hvězdy 14 SGR. Obsahuje nepravidelně a volně uspořádaných 50 hvězd, z nichž 30 dosahuje jasnost mezi 11-12mag. Severně od poměrně na hvězdy chudého centra se nachází nápadné seskupení hvězd ve tvaru "S".

400/500mm - 82x, 75 hvězd mag 11-14 v oblasti 15'x10' protáhlá na SZ. Vypadá jako velké zvětšení Mléčné dráhy bez ostrých okrajů. Většina hvězd je na okraji a centrální oblast je bez hvězd. Nepravidelný obrys je tvořen vinoucími se oblouky hvězd ve tvaru písmene "S" s většinou hvězd kolem 13. magnitudy. Nejhustší oblastí je velmi klikatý pás podél SZ okraje.

200/250mm - 8" (27. 6. 1981): slabé, bohaté osypání hvězd o magnitudě 11-13, tvoří pěkný oblouk. Hvězda o magnitudě 5,5 je 30' JV.

Kulová hvězdokupa nacházející se jeden stupeň ZSZ od M22 v poli plném slabých hvězd.

300/350mm - Nelze rozlišit na hvězdy, má pouze zrnitou strukturu v podobě hala obsahujícího dobře zhuštěný střed. Hvězda 12mag se se slabým průvodcem se nachází 2,5' S od NGC 6642.

400/500mm - poměrně jasná, poměrně malá, kulatá, průměr 2', jasné jádro se zdá být mírně posunuté. Ve skvrnitém halo je rozlišeno půl tuctu hvězd 14-15 mag. Polní hvězda 11. mag. 2,2' SV a hvězda 13,5. mag. 1,5' SV od středu jsou kolineární s jádrem. Nachází se v poli bohatém na slabé hvězdy.

600/800mm - 375x: tato poměrně jasná hvězdokupa obsahuje velmi jasné jádro a nepravidelné 2' halo. Hvězdy proudí k východu a západu a vytvářejí dojem protáhlosti. Jádro je velmi neklidné a několik jasnějších hvězd je zřetelně rozlišeno, i když jsou na sebe velmi těsně nabaleny. V halo je rozlišeno zhruba 20 hvězd. Při zvětšení 500x je rozlišitelných 30-35 hvězd (mnohé z nich vyskakují a mizí ze zorného pole), včetně 8-10 hvězd v chumlu v centru a blízko jádra. Jedna jasnější hvězda je jižně od jádra a pěkný pár (vzdálenost ~3") je v halo na SZ straně. Z hvězdokupy se směrem na sever táhne řetězec hvězd. Snadno viditelná v 80mm hledáčku při zvětšení 25x a v hledáčku je M22 jen 1,1° JV.

200/250mm - 8" (19. 6. 1982): poměrně jasná, malá, jasná jádro, slabší halo, žádné rozlišení.

Kulová hvězdokupa jasnosti 9,1mag, která leží půl stupně VJV od hvězdy λ SGR a 3,5' severně od hvězdy 10mag.

200/250mm - Poměrně slabý diske hladké struktury s mlhavým rozhraním.

300/350mm - 150x: malé, dobře zhuštěné jádro se nachází uvnitř hala stejné jasnosti. Halo je nerozlišitelné, ale s náznakem zrnění lze mihnout kolem jeho kraji.

400/500mm - 18" (22. 7. 2006): při zvětšení 435x se tento kulový hvězdokup jevil poměrně jasný, ~3' v průměru s intenzivním jádrem o velikosti 1'. Jádro je velmi skvrnité a začíná se rozpadat na roj slabých hvězd, zejména kolem okrajů. Několik velmi slabých hvězd se objevuje a mizí v halu a halo má nepravidelný vzhled. Tuto kulovou hvězdokupu jsem byl schopen spatřit s dalekohledem 15x50 IS jako velmi malý, slabý zář. Spolu s tím byla poblíž jižní strany vidět hvězda 9.4 magnitudy.

Slabší a menší kulová hvězdokupa oproti sousední NGC 6522, ležící 16'na západ. Mezi těmito kulovkami se nachází malé tmavé prachové mračno, které zakrývá bohatství hvězd místní Mléčné dráhy.

200/250mm - Halo obsahující jasnější střed. Kulová hvězdokupa zůstává nerozlišena a nevidíme ani blízké okrajové hvězdy. Ve větším dalekohledu ji rovněž není možné rozlišit, ale na jihozápadním rozhraní se nachází hvězda 13mag v popředí.

300/350mm - 13.1" (29. 6. 1984): poměrně slabá, malá, průměr 2', nerozlišitelná. Toto je menší a slabší verze kulového hvězdokupy NGC 6522 15' Z.

400/500mm - 17.5" (7/11/99): Toto je menší a slabší ze zvláštní dvojice kulových hvězdokup s NGC 6522 jen 16' Z. Při 220x se jeví kulovitá, s průměrem ~1.5'. Jas postupně narůstal směrem ke středu, ale nebyl zde žádný výrazný jádro. Povrchový jas byl celkově poměrně hladký a vnější halo bylo poměrně dobře definované. Na jihozápadním okraji je hvězda 13.5 mag. Okolní pole bylo výrazně prázdnější než kolem NGC 6522. Obě hvězdokupy lze umístit na okraje 14' pole 7mm Pentax XL. Nachází se v "Baadeho okně" (absorpční díra v Mléčné dráze).

Kulová hvězdokupa 8,6mag pozorovaná 40' severozápadně od γ sagittario.

200/250mm - Malé a jasné jádro obklopené nerozlišitelným halem, na jehož severovýchodním rozhraní leží hvězda 12mag.

400/500mm - Halo se jeví zrnité. Obklopuje jasné, nestejně zhuštěné a trochu prodloužené jádro. Ani při velkých zvětšeních tuto kulovou hvězdokupu nerozlišíme. 16' na východ leží NGC 6528, další kulová hvězdokupa.

300/350mm - 13.1" (29. 6. 1984): středně jasná, skvrnitá. Na výchových severovýchodních straně je jedna jasnější hvězda 13. magnitudy. Toto je větší a jasnější ze dvojice kulových hvězdokup s NGC 6528 15' východně v Baadeho okně.

Dva obláčky v podobě reflexních mlhovin kolem poměrně jasných hvězd, nacházející se hned za jižním rozhraním Malého oblaku ve Střelci.

200/250mm - je slabým 1'kruhovým obláčkem kolem hvězdy 9,5mag, která má v odstupu 25" na JZ slabého společníka. JJV od NGC 6589-90 se nachází NGC 6595, druhá mlhavá skvrna průměru 1', která obklopuje 20 "široký pár 10mag složek. Na SV od těchto mlhovin leží ještě emisní mlhovina IC 1283-84, velmi slabý obláček kolem několika jasnějších hvězd v této oblasti. Kolem těchto mlhovin jsou rozptýleny mnohé tmavé prachové mraky.

400/500mm - 100x: (bez filtru) se jedná o jasnou kulatou záři o průměru ~4', která obklopuje širokou dvojici hvězd 10/11,5 mag. Na následující straně se zdá, že se překrývá malá záře o průměru 1', která způsobuje vyboulení východní strany a zvětšuje průměr na 5'x4'. Tvoří nápadnou dvojici s NGC 6590 6' SSV ve slabě zářícím poli Mléčné dráhy.

300/350mm - 13" (16. 7. 82): velmi slabá, větší než NGC 6590 na jihu. Obklopuje dvě hvězdy. IC 1283/1284 leží přímo na severovýchodě.

400/500mm - 360x, [OIII] filtr, 7m5 PN je dobře viditelná bez filtru. Reaguje na [OIII] - dobře bliká. Bez filtru i díky nízké deklinaci -20 DEC vypadá PN stelárně, s [OIII] se zdá být trochu plošná. Nejisté pozorování.

400/500mm - 129x, [OIII], 7m3 Velká, kulatá PN s dobře definovanými hranicemi, viditelná přímo s [OIII], prstencová struktura není vidět.

600/800mm - 172x, [OIII], 7m+ Nejjednodušší s [OIII] a 172x, PN jako kulaté a přímo viditelné zjasnění. Zvětšení 293x ukazuje prstencový tvar PN, v UHC vypadá trochu hůře.

Dengel-Hartl 3

400/500mm - 180x, [OIII] filtr, 7m+ PN reaguje na [OIII] jen mírně, lze ji také vidět slabě bez filtru, ale nejlepší dojem je v pupile 2 mm a [OIII]. PN se jeví jako úplně kulatá, její disk je rovnoměrně osvětlený bez další struktury.

100/150mm - B92 je vidět společně s B 93 v jednom zorném poli při malém zvětšení 28x. B92 je vpravo.

100/150mm - B93 je vidět společně s B 92 v jednom zorném poli při malém zvětšení 28x. B93 je vlevo.

300/350mm - středně jasná, malá, obklopuje těsně spjatou dvojhvězdu.

400/500mm - při zvětšení 100x se tato reflexní mlhovina jeví jako jasná, kulatá záře obklopující podobnou dvojici (h2827) hvězd 10. velikosti vzdálených od sebe 20". Záře je poměrně velká, sahá zhruba do průměru 4'. Tvoří podobnou dvojici RN s NGC 6589 6' SSZ. Celé pole slabě září a tato mlhovina je spojena s velkou oblastí IC 1283 /84 na SV. Tmavá skvrna nebo koule na SZ straně nebyla s jistotou pozorována.

17,5": při zvětšení 88x s filtrem UHC se jeví jako jasná, nápadná mlhovina obklopující dvojici hvězd 10. mag. Podobná nebo o něco větší než NGC 6589 v poli 7' SSZ.

300/350mm - středně jasná, malá, široce koncentrovaná do jasnějšího jádra, bez rozlišení. Tvoří nápadnou dvojici s planetární NGC 6445 20' SV. Nejjasnější členské hvězdy mají pouze V = 17.

400/500mm - tato kulová hvězda tvoří neobvyklou dvojici s planetární mlhovinou NGC 6445 jen 21' SV a nachází se v řetězci čtyř hvězd 11-12 mag orientovaných SZ-JV. Zdá se být poměrně slabá, kulatá, o průměru nejméně 2'. Při zvětšení 280x se rozptýlené halo zvětšuje do středně jasného, kulatého jádra. Ačkoli se kulová hvězda jeví jako zrnitá, při dobrém seeingovém pozorování nebylo možné ji rozlišit, s výjimkou velmi slabé hvězdy, která byla občas viditelná u severního okraje jádra.

600/800mm - při zvětšení 375x; jasná, relativně malá kulová hvězda, ostře koncentrovaná s velmi jasným jádrem a mnohem slabším, dobře ohraničeným kruhovým halo o průměru zhruba 2'. Jádro bylo skvrnité a velmi zrnité, ale nerozlišené. NGC 6440 je kolineární s 11' šňůrou čtyř hvězd 11-12 mag táhnoucí se od SZ k JV, sotva se vejde do pole, s nejbližší hvězdou 1,7' SSZ od středu. Při zvětšení 500x bylo v halo rozlišeno několik extrémně slabých hvězd. Jasné jádro obsahuje hrstku rozlišených hvězd (16,5 mag nebo slabších), které se objevovaly a mizely ze zorného pole na extrémně zrnitém pozadí.

NGC 6440 je silně zakrytá kulová hvězda bohatá na kovy v nízké galaktické šířce, takže rozlišení je poměrně obtížné.

400/500mm - jasná namodralá "hvězda" při zvětšení 105x, která se výrazně zjasňuje při blikání OIII. Hvězda 12. mag (vhodná pro porovnání blikání) je 1,0' N. Při 286x je vidět malý disk o průměru asi 3" nebo 4". Odhad V = 11,0.

400/500mm - 105x jeví se jako jasná a stelární, ověřeno blikáním OIII. Tvoří široký 1' pár s hvězdou 13. mag. na jihu. Srovnávací hvězda 11. mag pro blikání je 6' východně od nás. Dobrý kontrastní zisk s filtrem, extrémně vysoká povrchová jasnost, odhad V = 11,0. Při zvětšení 286x je bez filtru viditelný malý namodralý disk. Nachází se 12' východně od široké jasné dvojhvězdy (7,7/9,5 při 45").

100/150mm - 88x, 6m5 + Není viditelná ve zvětšení 18x. Při 44x jednoduše viditelná jako malá, mlhavá plocha. Nejlépe viditelná při zvětšení 88x, jako kulatá, nekoncentrovaná oblast. Dvě slabé hvězdy leží na okraji. Pěkný objekt s úhlopříčkou 4", který lze trvale držet bočním viděním, těžko viditelný přímo.

300/350mm - 190x, 6m5+ GC je vidět přímo a jednoduše jako kulaté, mírně koncentrované zjasnění. Na okraji jsou 3 jasnější hvězdy v popředí. Shluk se zdá být mírně uvolněný - 3 až 4 hvězdy bezpečně a opakovaně blikají od středu.

400/500mm - 257x, m2 Pozoruhodně prostředí bohaté na hvězdy, při větším zvětšení je celá GC zrnitá a ukazuje naznaky rozpadu na jednotlivé hvězdy. Hvězdokupa je obklopena slabými hvězdami.

600/800mm - 113x-419x, 7m0+ Jasná, nápadná a viditelná přímo v přehlídkovém okuláru. Dvojvězda 12mag na SZ okraji. Při 419x zrnitá s blikajícími hvězdami, z nichž dobrý tucet je možné držet přímo. Stelární zjasnění na Z od středu. Hvězdokupa není příliš koncentrovaná.

200/250mm - slabá, protáhlá S-J, poměrně malá.

300/350mm - pozorování při 166x a 220x: poměrně slabá, středně velká, mírně protáhlá ~S-J, bez prstenců. Výrazná při použití UHC filtru, středně jasná na povrchu. Nachází se v bohatém hvězdném poli 15' VJV od SAO 209817 mag 6,2.

400/500mm - při zvětšení 280x se tato středně jasná PN jeví jako protáhlá 5:4 JV-SV, ~50"x40". Povrchová jasnost je poměrně plynulá a nebyla vidět žádná centrální hvězda. Filtr UHC poskytuje mírné zvýšení kontrastu. Set je bohatý na hvězdné pole.

600/800mm - 200x, filtr NPB; jasná, středně velká, mírně protáhlá JZ-SV, průměr ~50", ostré hrany, nepravidelný povrchový jas, slabě prstencová, nachází se v bohatém hvězdném poli. Při zvětšení 375x byla elongace zřetelnější, stejně jako nápadně nepravidelný povrchový jas s mírně tmavšími vnitřními oblastmi. Slabá hvězda na SSV okraji a jedna nebo dvě extrémně slabé hvězdy se zdály být překryty.

200/250mm - 100x jeví se jako "hvězda" 11mag. Při zvětšení 200x mírně nestelární. Při 400x je patrný mírně protáhlý kotouč SZ-JV. Tvoří těsný pár s hvězdou 12. mag východně. Nachází se v bohatém hvězdném poli.

400/500mm - 220x s jasná velmi kompaktní planetka s hvězdou 13mag na východním okraji. Vynikající kontrast s filtrem OIII. Při 280x je vidět malý disk s vysokou povrchovou jasností, který je čistě rozlišený od následující hvězdy. Má jasnější střed, ale není vidět žádná centrální hvězda. Nachází se ve velmi bohatém poli Mléčné dráhy na JZ straně Malého hvězdného oblaku Střelce (M24 ).

400/500mm - 140x, velmi jasná, malá, průměr 15", kulatá, vysoký jas povrchu, ostré hrany. Centrální hvězda 13. mag je viditelná přímým pohledem. SAO 186802 mag 9,4 leží 2,1' JV. Při 280x je centrální hvězda lépe rozeznatelná v mlhovině s vysokou povrchovou jasností. Hvězda 15. mag. je viditelná 30" SSZ a hvězda 15,5. mag. je přímo na SV okraji.

600/800mm - 375x; jasná, malá, kulatá, vysoká povrchová jasnost, průměr 15", ostrý okraj, jasná centrální hvězda. Hvězda 15,5 mag je sotva u SZ okraje (15" od středu) a hvězda 15,1 mag je 25" SZ od středu.

300/350mm - s filtrem OIII při zvětšení 79x se jeví jako 12.0 mag nebo slabší. V poli JZ od hvězdy 7. mag, která tvoří jižní "hvězdu" oblouku tří hvězd.

13,1" (8/11/85): hvězda při 166x, odhad mag V = 12,5. Jen nehvězdná při 220x a zřetelně mlhavá při 360x, průměr asi 4". Zdá se slabší než vypočtená V magnituda. Nachází se 7' JZ od hvězdy SAO 161056 mag 6,8 a tvoří východní vrchol tupého trojúhelníku se dvěma hvězdami mag 12 1,5' ZSZ a 2,4' SZ.

400/500mm - 220x jako mlhavá "hvězda" 12. mag, která tvoří východní vrchol tupého rovnoramenného trojúhelníku se dvěma podobnými hvězdami 1,5' Z a 2,4' SZ. Výborně viditelná při 380x a 500x. Při vyšších zvětšeních zřetelně nehvězdná, průměr ~5" s namodralou barvou a občas mírně jasnějším středem.

600/800mm - 225x; velmi malý disk s teplou nebo narudlou barvou. Výborný pohled při 375x; velmi malý, mírně protáhlý, průměr ~6". Disk má velmi vysoký povrchový jas a zdá se, že je obklopen velmi slabým tenkým pláštěm. PN tvoří tupý rovnoramenný trojúhelník s hvězdou 11,6 mag 1,5' W a hvězdou 12,6 mag 2,4' N.

400/500mm - 515x, bez filtru, 6m5+ Při středním zvětšení velmi malý, ale nápadně jasný disk. Dobře reaguje na [OIII]. Při velmi velkém zvětšení je to stále velmi malý disk, ale mírně protažený směrem k SZ-JV, uprostřed je tmavší. Struktura prstenu je obtížná, protože PN je malá, nicméně je ji bezpečně vidět. Žádné další podrobnosti ani centrální hvězda nejsou vidět.

300/350mm - 13.1" (17. 8. 1985): při zvětšení 166x a použití UHC filtru; středně jasná, malá, kulatá, zřetelně nehvězdná, průměr 10", vysoká povrchová jasnost. Snadno viditelná při zvětšení 360x bez filtru, zdá se mírně protáhlá SZ-JV, žádná středová hvězda není viditelná. Podobný pohled 11. 8. 1985.

300/350mm - při 79x, slabá, hvězdná, ověřeno blikáním OIII. Srovnávací hvězda 11. mag se nachází 2,0' NW. Při 166x je vidět velmi malý disk, který je v centru jasnější. Při 214x je disk zcela jasný, odhad V = 12,5-13,0.

400/500mm - 220x: jeví se jako středně jasná (odhad V = 12-12,5) a velmi malý disk je zřetelně viditelný. Dobrá odezva na filtr OIII. Zdá se být jasnější než hvězda 13. mag. 40" V a jen o málo slabší než hvězda 11,9. mag. 2,9' V. Dvojhvězda 9,6/11,2 mag. v 7" v PA 163° je 5' JV.

300/350mm - při zvětšení 79x se jeví jako stelární a je ověřena blikáním OIII, odhad V = 13,0. Jasnější srovnávací hvězda 10,5 mag se nachází 2,5' W. Při 214x se jeví jako hvězdná. Planetární mlhovina Pe 1-13 se nachází 13' VJV.

300/350mm - 13.1" (7/12/86): poměrně jasná hvězdná planetární mlhovina při 79x, ověřeno pomocí OIII blikání. Při 166x je mag 10,5 hvězda jen 1,2' S perfektně umístěna pro srovnávací blikání! Při 214x se jeví jako hvězdná. Odhadovaná magnituda V = 12,0-12,5.

400/500mm - 18" (25. 7. 2006): Snadno viditelná při zvětšení 115x jako téměř hvězdně modrá hvězda magnitudy 12,5 "star" jen 1' na jih od hvězdy magnitudy 10,4. Velmi dobře reagovala na OIII filtr. Velmi malý disk byl viditelný při zvětšení 225x, asi 3" velký. Přidáním UHC filtru byla tato kompaktní planeta podobně jasná jako hvězda magnitudy 10,4 a zdálo se, že se mírně zvětšuje v průměru. Při zvětšení 435x byl rozlišen malý ovál o velikosti přibližně 4"x3" s rovnoměrnou jasností povrchu, s výjimkou toho, že se zdálo, že na okrajích slábne, naznačující tenký slabý obal. Nachází se v severozápadním rohu souhvězdí Střelce poblíž hranice mezi hadem a Ophiuchem.

300/350mm - 13.1" (7/12/86): hvězdný planetární objekt při 79x nacházející se 2.1' SZ od hvězdy 10.5 magnitudy. Ověřeno pomocí blikání OIII. Při 214x a použití UHC filtru se jeví středně jasný a je viditelný velmi malý disk o průměru přibližně 4". Hvězda 13. magnitudy leží 0.9' V.

400/500mm - 515x, bez filtru, 6m5+ Velmi malá, ale jasná. I při velmi velkém zvětšení je jasná ploška. Podlouhlé disk 3:2 JV-SZ. Kolem leží slabé halo, jehož průměr se jeví asi dvakrát větší než centrální disk. Halo lze vidět s a i bez [OIII]. Ddalší podrobnosti, jako je prstencová struktura nebo centrální hvězda, nejsou vidět.

300/350mm - 13" (6/18/85): pouze nehvězdný objekt při 220x, odhadovaná magnituda V = 13.0, průměr 5". Podezření na mlhovinu při 144x, potvrzeno pomocí UHC blikání. Nachází se 7.2' SZ od hvězdy 7.1 magnitudy SAO 186575 (17 Střelce?). Tvoří blízkou dvojhvězdu s hvězdou 11 magnitudy 21" ZJZ a dvojicí hvězd 11 magnitudy 1' JV. Tato planetární mlhovina je nesprávně zakreslena v Sky Atlas 2000.0.

400/500mm - 360x, UHC, 6m5+ Bez přesné vyhledávací mapky velice těžko dohledatelná. Na objekt IC poměrně slabá a reaguje pouze mírně na filtry [OIII], Je nejlépe vidět v širokopásmových [OIII] nebo UHC filtrech. PN působí jako prodloužená směr JV-SZ v poměru 3:2. S velikostí asi 15" je poměrně malá, ale při velkém zvětšení je evidentně plošná. Velmi dobře ohraničené hranice, jinak není vidět žádny tvar prstence nebo další detaily.

600/800mm - 200x; středně jasný, poměrně malý, kulatý disk v bohatém hvězdném poli. Velmi dobrý kontrast při použití NPB filtru. Výborný pohled při 375x; nepravidelně kulatá, mírně protáhlý ~SV-JZ, mírně shlukovitý okraj. Nachází se 30" od hvězdy 12. mag, která tvoří JZ vrchol malého asterismu "Keystone". Dvojice 7" hvězd je 2' JZ od hvězdy a třetí širší hvězda severněji. Centrální hvězda není vidět.

400/500mm - 51x, [OIII], 7m2 Slabá, je vidět pouze s max. pupilou, velká, kulatá, není vidět žádná prstencová struktura.

600/800mm - 113x, [OIII], 6m+ I při přehlídkovém zvětšení je při pohybu dalekohledem vidět slabá oblast. Dobrá odezva filtru. S [OIII] se nepřímo snadno drží uzavřená kulatá plocha. V a Z mají slabé skořepinové části. Fragmenty skořápky jsou vzájemně propojeny přes střed.

200/250mm - 47x-80x, [OIII], 6m5 Bez filtru krásné hvězdné pole, při 80x lze vidět obě 13mag hvězdy vymezující PN, ale centální hvězda zůstává neviditelná. S [OIII] se podélná poška 1:2 JV-SZ objeví okamžitě při 47x a je umístěna mezi vymezujícími hvězdami, které dokonce zmizí, když je použit filtr. Při 80x lze prodloužení rozeznat lépe, při obou zvětšeních lze PN snadno držet nepřímo.

400/500mm - 129x, [OIII], 7m2 Docela snadno viditelná. Při 129x jasně oválná, difuzní okraje, středová příčka podél protažení se zdá trochu jasnější.

600/800mm - 172x - 293x, [OIII], 7m+ Bez filtru viditelná jako protáhlé 1:2, nápadné zjasnění. Pozitivní odpověď [OIII]. S filtrem jsou vidět tři středová zjasnění, JV hrana je nejjasnější, obě hrany jsou mírně zauzlované na SZ straně. Vnější halo - lze tušit oblouk podél delší SV strany, a lze jej považovat maximálně za vrchol poněkud vzdálený od PN o polovinu délky dlouhé strany.

400/500mm - 129x, [OIII], 7m0 Na Abell PN středně velká, kulatá, viditelná pouze s [OIII], nejlepší při střední pupile, PN s [OIII] nepřímo snadno detekovatelná, uvnitř se zdá mírně skvrnitá, což jsou pravděpodobně hvězdy v popředí.

600/800mm - 113x-293x, [OIII], 6m5+ Bez filtru je vidět jemná záře od 172x. V oblasti PN jsou vidět některé slabé hvězdy. Přímo východně od PN je úzká skupina hvězd může být viděna jako linie, která by se mohla vypadat i jako slabá PN s menším otvorem. S [OIII] je Abell 60 rozpoznatelný přímo a snadno jako kulatý, rovnoměrně osvětlený disk. Hvězdná skupina na východ je stále vidět, hvězdy v oblasti pouze s velkými obtížemi. Celkově jednoduchý Abell PN

400/500mm - 225x, [OIII], 6m5 Od 129x + [OIII], jako slabý, ale nepřímo udržitelný plošný objekt. Ve 225x a s [OIII] filtrem je rozptýlená, na JV hraně bliká 12,5mag hvězda, krásná PN !

600/800mm - 293x, [OIII] / UHC, 6m5+ Nelze ji vidět bez filtru, při 293x však můžete přímo vidět východní hvězdy 12mag. [OIII] a UHC vykazují podobné pozitivní účinky, s nimi lze PN držet nepřímo bez problémů a nepřetržitě jako kulatou, dobře definovanou oblast.