Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
Polárka (α UMi) - kdysi označována jako "vedoucí hvězda na obloze" má i jiný název - Severka. Na mořích, v poušti a pustinách byla ve starých dobách, před vynálezem kompasu jediným ukazatelem severu. Najdeme ji snadno, když naneseme vzdálenost hvězd Merak a Dubhe, které tvoří zadní kola Velkého vozu, 4krát ve směru spojnice, dostaneme se k Polárce, která se nachází na konci oje Malého vozu.
Pherkad (γ UMi) - "Modrobílé" druhé kolo Malého vozu, v jehož blízkosti se nachází oranžová hvězda 11 Ursae minoris. Arabové je nazvali Pherkad - "dvě telata", později se začaly rozlišovat Pherkad Maior (3,05 mag) a Pherkad Minor (5,02 mag). Tvoří pouze optickou dvojhvězdu, jejíž složky jsou vzdáleny 480, resp. 390 světelných let.
η UMi - optická dvojhvězda, jejíž hlavní bílá složka je od nás vzdálena 97 světelných let. Při pozorování pouhým okem a triedrem můžeme spatřit i druhou složku 19 Ursa minor a její vzdáleného průvodce (5,5mag), který je od ní téměř sedminásobně dále.
π1 UMi - dvojhvězda, hlavní sloky je žlutá (6,6mag) a společník bílý (7,3mag). Leží ve vzájemné vzdálenosti 31,1" a ve skutečnosti se oběhnou za 150 let. Hvězdné pole kolem je tvořeno řetězcem celkem jasných hvězd, kruhem a obloukem tří slabších hvězd.
NGC 6217
Ze všech slabých galaxií v souhvězdí Malého medvěda je tato relativně velká galaxie nejjasnější. NGC 6217 je součástí slavného atlasu Haltona Arpa jako Arp 185. Ne kvůli výše popsané jedinečné vnitřní struktuře, ale kvůli extrémně slabým a úzkým vnějším spirálovým ramenům („úzká vlákna“). Tyto ramena na snímcích ztrojnásobují velikost galaxie.
200/250mm - V dalekohledu se zobrazí jako slabé, mlhavé halo, které obsahuje stelární jádro.
400/500mm - Částečně viditelná příčka ve tvaru písmene Y. Dolní stopka „písmene Y“ je severní část příčky. Jedna větev Y je jižní část a druhá větev Y je spirální rameno začínající od jádra. Jasně viditelná pouze jedna větev jako rovný závit protékající příčkou. Okraj druhé větve viditelný jako přímka s vysokým kontrastem. Vnitřní spirálové rameno neviditelné. Ramena začínající na koncích příčky byly částečně viditelné, zejména rameno severní.
300/350mm - 13" (8/24/84): poměrně jasná, mírně protáhlá, hvězdné jádro, poměrně rozptýlený vnější halo.
900/1200mm - 48" (22. 10. 2011): při zvětšení 375x tato krásná dvoupažící přička zabírá přibližně 2,3'x1,5' SSZ-JJV. Jasné centrální přička je dobře definovaná, skvrnitá a ostře soustředěná s intenzivně jasným, velmi malým jádrem. Hvězda 15. magnitudy je překryta přímo JV od jádra. Přička obsahuje jasnější, skvrnitý flek na SSZ konci. Dlouhá spirální paže je připojena k tomuto fleku a proti směru hodinových ručiček se otáčí kolem severní a severozápadní strany. Tenčí druhá paže na JV straně se otáčí kolem jižní strany směrem na západ.
NGC 3172
Tato mlhovina je pozoruhodná svou blízkostí k pólu. Z tohoto důvodu nelze přesně určit RA. V kolonce synonyma ji Herschel nazval "Polarissima", ale později ji nazval "Polarissima Borealis", aby ji odlišil od "Polarissima Australis".
400/500mm - slabá, velmi malá, kulatá, průměr 0,5', velmi malé jasnější jádro, slabé hvězdné jádro. Hvězda 13. mag se nachází 1,5' SZ. Jedná se o nejbližší galaxii NGC k severnímu nebeskému pólu a je známá jako "Polarissima Borealis".
600/800mm - při zvětšení 375x; poměrně slabá, poměrně malá, kulatá, průměr 30", velmi malé jasnější jádro, které se občas zostří až na kvazihvězdné jádro. Hvězda 12,5 mag je vzdálená 1,5' (SZ). MCG +15-01-010, která se nachází jen 1,5' (ZSZ), se jevila jako extrémně slabá, velmi malá, kulatá, průměr 18", nízká rovnoměrná povrchová jasnost.
900/1200mm - 48" (26. 10. 2016): při zvětšení 375x a 488x; poměrně jasná, středně velká, kulatá. Ostře soustředěná s velmi jasným kulatým jádrem, které se zvětšuje směrem do středu a s nízkou povrchovou jasností 45" halo. Hvězda 12,5. magnitudy je vzdálena 1,5' (SZ) a hvězda 16-16,5. magnitudy je ve vzdálenosti 1' (50" J).
MCG +15-01-010, ve vzdálenosti 1,6' (ZJZ), se jevila poměrně slabá, poměrně malá, ~35" v průměru, mírně protáhlá, slabě soustředěná. Viditelná nepřetržitě přímým pohledem, i když s poměrně nízkou povrchovou jasností. Hvězda 16,7. magnitudy je ve vzdálenosti 16" na SZ okraji hala. 2MASX J11503836+8907109, ve vzdálenosti 1,8' (SSV), se jevila extrémně slabá a malá, ~6" v průměru. Hvězda 15,7. magnitudy je vzdálena 25". Při zvětšení 610x se galaxie objevila jako tenká, s nízkou povrchovou jasností viděna z boku, ~20"x6".
NGC 5144
400/500mm - poměrně slabá, mírně protáhlá, poměrně malá, 0,8'x0,7'. Široká, slabá koncentrace. V poli je pět nebo šest hvězd 11,5-12 mag, nejbližší 1,9' N. Nachází se 25' SZ od SAO 7817 7,4 mag.
600/800mm - při zvětšení 375x; středně jasná, nepravidelně kulatá, poměrně malá, 0,7'x0,6', skvrnitá nebo nerovnoměrně jasná na povrchu, ale bez výrazného jádra. Nachází se uprostřed hvězdy 11,8 mag 1,9' NNW a hvězdy 13,7 mag 2,0' SSW.
NGC 5144 má zřejmě na jižním okraji sloučeného průvodce, identifikovaného jako NGC 5144 NED01 = LEDA 200298. Objevil se jako kvazihvězdný uzel (o průměru menším než 6") na jižním okraji hala, pouhých 18" od středu hlavní galaxie!
NGC 6068
Tvoří těsný pár s NGC 6068A 2,0' VSV. Společník se jeví slabý, malý, protáhlý 2:1 N-S, jasnější jádro. Lze stabilně udržet přímým viděním. Nachází se podél jižní strany malého trojúhelníku hvězd 13-14 mag.
400/500mm - středně jasná, středně velká, mírně protáhlá, malé jasné jádro. Následuje trojúhelník hvězd 13-14 mag 0,8' SSV, 1,3' SZ a 2,5' ZJZ.
