Spika (α Virginis) - nejjasnější hvězda souhvězdí, dosahuje 1. magnitudu. Tuto čistě bílou, jasnou hvězdu můžeme využít při orientaci na jarní obloze, protože spolu s hvězdami Regulus ve Lvu a Arktur v Pastýři tvoří tzv. jarní trojúhelník, jakousi obdobu známějšího letního trojúhelníku. Nachází se na prodloužené spojnici pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu. Je vzdálena asi 250 světelných let a 2 800-násobně převyšuje svítivost Slunce. Jedná se o velmi blízkou spektroskopickou dvojhvězdu (zákrytových proměnnou hvězdu) s periodou 4,014 dne. Během této periody dochází k jejímu pravidelnému mírnému částečnému zatmění, asi o desetinu jasnosti, což vizuálně nepostřehneme. Hlavní hvězda této dvojice vykazuje mimoto slabé pulzování s periodou 0,174 dne. Spica má povrchovou teplotu téměř 20 000 ˚C, svítí výkonem více než tisíc Sluncí.

Porrima (γ Virginis) - jedna z nejkrásnějších dvojhvězd na obloze, obě žlutobílé složky mají téměř stejnou jasnost 3,5mag a při současném odstupu 3" je můžeme pozorovat i 6 cm dalekohledem. Jejich oběžná doba okolo společného těžiště je 171,85 roku. Největší odstup dosáhly v roce 1920 - 6,2", proto se daly rozeznat i v 5 cm dalekohledu. Mezitím se jejich vzájemná vzdálenost rychle zmenšuje. V roce 1985 hodnota dosáhla 3,5", v roce 2000 už jen 1,8". Proto v současnosti už potřebujeme minimálně 200 mm, abychom za dobrého seeingu rozeznali dvě bodové hvězdy. V roce 2007 bude odstup ještě menší, dosáhne jen 0,3" a proto na jejich rozlišení budeme potřebovat výrazně větší dalekohled. Systém je od nás vzdálen 32 světelných let. Pět obloukových stupňů severně leží nejjasnější kvasar - třinácté magnitudy, s označením 3 C 273, vzdálen přibližně 3 miliardy světelných let.

θ Virginis - pozoruhodné trojhvězdí, nacházející se ve vzdálenosti 200 světelných let. Dvě jasnější složky jsou od sebe vzdáleny 7,2" a mají jasnost 4,4mag a 9,4mag. Na jejich rozlišení potřebujeme dalekohled s průměrem objektivu 6 až 8 cm. V dobrém 100 přístroji se ukáže i třetí průvodce 10,4mag v odstupu 69,6" od hlavní bílé hvězdy (druhá složka se jeví matně žlutá).

φ Virginis - trojhvězdí, kterou tvoří dvě hvězdy (žlutá a oranžová) s jasností 4,8mag a 9,3mag, vzdálené od sebe 4,8" a třetí namodralá složka 12,4mag v odstupu 93".

84 Virginis - dvojhvězda sestávající z těsného páru nápadně oranžové (5,5mag) a matně žluté složky (7,9mag) v odstupu 2,9 ". Na rozlišení se doporučuje dalekohled s průměrem objektivu kolem 100 mm.

54 Virginis - atraktivní pár žluté (6,8mag) a bílé hvězdy (7,3mag) v odstupu 5,4" i v malých dalekohledech při 100x zvětšení.

R Virginis - proměnná hvězda typu Mira Ceti, se změnou magnitudy od 6,0 ​​do 12,1 během 146 dní. Předpokládá se, že je to červená hvězda třídy M.

Struve 1788 - čtyřhvězda, těsný pár dvou nádherných žlutých hvězd (6,5mag a 7,7mag) v odstupu 3,4 ", provázených dvěma dalšími, mnohem slabšími složkami jasnosti 10,3 a 10,9mag. Doporučení: 100-150 mm a alespoň 100x zvětšení.

7.8mag
Ø 30' / 20'

VIC 76

< Sotva půl stupně na ZSZ od galaxie M104 se nachází nepřehlédnutelná skupinka čtyřech hvězd sedmé až deváté magnitudy, která tvoří jakýsi šíp mířící ke galaxii. Při troše fantazie v nich uvidíme čelisti a v další slabších hvězdách severně pak i celého žraloka.

Vic: Čelisti jsou spolehlivý ukazatel na M104. Při dobré obloze nad obzorem jsou viditelné i menším triedrem. Zbytek žraloka je ale tvořen hvězdami kolem 10. velikosti a to už vyžaduje větší přístroj.

10x50: ★☆☆☆☆
15x70: ★★☆☆☆
25x100: ★★★☆☆