Spika (α Virginis) - nejjasnější hvězda souhvězdí, dosahuje 1. magnitudu. Tuto čistě bílou, jasnou hvězdu můžeme využít při orientaci na jarní obloze, protože spolu s hvězdami Regulus ve Lvu a Arktur v Pastýři tvoří tzv. jarní trojúhelník, jakousi obdobu známějšího letního trojúhelníku. Nachází se na prodloužené spojnici pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu. Je vzdálena asi 250 světelných let a 2 800-násobně převyšuje svítivost Slunce. Jedná se o velmi blízkou spektroskopickou dvojhvězdu (zákrytových proměnnou hvězdu) s periodou 4,014 dne. Během této periody dochází k jejímu pravidelnému mírnému částečnému zatmění, asi o desetinu jasnosti, což vizuálně nepostřehneme. Hlavní hvězda této dvojice vykazuje mimoto slabé pulzování s periodou 0,174 dne. Spica má povrchovou teplotu téměř 20 000 ˚C, svítí výkonem více než tisíc Sluncí.
Porrima (γ Virginis) - jedna z nejkrásnějších dvojhvězd na obloze, obě žlutobílé složky mají téměř stejnou jasnost 3,5mag a při současném odstupu 3" je můžeme pozorovat i 6 cm dalekohledem. Jejich oběžná doba okolo společného těžiště je 171,85 roku. Největší odstup dosáhly v roce 1920 - 6,2", proto se daly rozeznat i v 5 cm dalekohledu. Mezitím se jejich vzájemná vzdálenost rychle zmenšuje. V roce 1985 hodnota dosáhla 3,5", v roce 2000 už jen 1,8". Proto v současnosti už potřebujeme minimálně 200 mm, abychom za dobrého seeingu rozeznali dvě bodové hvězdy. V roce 2007 bude odstup ještě menší, dosáhne jen 0,3" a proto na jejich rozlišení budeme potřebovat výrazně větší dalekohled. Systém je od nás vzdálen 32 světelných let. Pět obloukových stupňů severně leží nejjasnější kvasar - třinácté magnitudy, s označením 3 C 273, vzdálen přibližně 3 miliardy světelných let.
θ Virginis - pozoruhodné trojhvězdí, nacházející se ve vzdálenosti 200 světelných let. Dvě jasnější složky jsou od sebe vzdáleny 7,2" a mají jasnost 4,4mag a 9,4mag. Na jejich rozlišení potřebujeme dalekohled s průměrem objektivu 6 až 8 cm. V dobrém 100 přístroji se ukáže i třetí průvodce 10,4mag v odstupu 69,6" od hlavní bílé hvězdy (druhá složka se jeví matně žlutá).
φ Virginis - trojhvězdí, kterou tvoří dvě hvězdy (žlutá a oranžová) s jasností 4,8mag a 9,3mag, vzdálené od sebe 4,8" a třetí namodralá složka 12,4mag v odstupu 93".
84 Virginis - dvojhvězda sestávající z těsného páru nápadně oranžové (5,5mag) a matně žluté složky (7,9mag) v odstupu 2,9 ". Na rozlišení se doporučuje dalekohled s průměrem objektivu kolem 100 mm.
54 Virginis - atraktivní pár žluté (6,8mag) a bílé hvězdy (7,3mag) v odstupu 5,4" i v malých dalekohledech při 100x zvětšení.
R Virginis - proměnná hvězda typu Mira Ceti, se změnou magnitudy od 6,0 do 12,1 během 146 dní. Předpokládá se, že je to červená hvězda třídy M.
Struve 1788 - čtyřhvězda, těsný pár dvou nádherných žlutých hvězd (6,5mag a 7,7mag) v odstupu 3,4 ", provázených dvěma dalšími, mnohem slabšími složkami jasnosti 10,3 a 10,9mag. Doporučení: 100-150 mm a alespoň 100x zvětšení.
Sotva půl stupně na ZSZ od galaxie M104 se nachází nepřehlédnutelná skupinka čtyřech hvězd sedmé až deváté magnitudy, která tvoří jakýsi šíp mířící ke galaxii.
Při troše fantazie v nich uvidíme čelisti a v další slabších hvězdách severně pak i celého žraloka.
Vic: Čelisti jsou spolehlivý ukazatel na M104. Při dobré obloze nad obzorem jsou viditelné i menším triedrem. Zbytek žraloka je ale tvořen hvězdami kolem 10. velikosti a to už vyžaduje větší přístroj.