Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevisonem, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pozorování svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.

Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným "challange" objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.

I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4mag. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.

Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v pozemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.

200/250mm - Potěšující pohled poskytuje dalekohled až od průměru 150 mm a zvětšení kolem 125x. Mlhovinový filtr trošku pomůže, ale nerozvine objekt tak dobře jako nějakou planetárku či emisní mlhovinu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm se ukáže jako mlhavá, šedobílá oválná plocha, která pěkně kontrastuje s na hvězdy bohatým okolím.

300/350mm - Při pozornějším pohledu jsou v poměrně jasné mlhavé skvrně nějaké slabší skvrnky a nerovná zjasnění.

400/500mm - Mlhovina má nepravidelný okraj . Během vynikající noci můžeme spatřit bočním pohledem nerovné plošné zjasnění a náznaky vláknitých detailů. Jihovýchodní rozhraní je mnohem slabší, protože se tam noří tmavý záliv, severovýchodní rozhraní obsahuje naopak nezřetelný zářez.

600/800mm - Skutečným vizuální zážitkem se stává pohled na Krabí mlhovinu v dalekohledech těch největších průměrů. Obrazu v dalekohledu o průměru 70-90cm, při použití OIII filtru, naprosto dominuje vláknitá struktura, která pokrývá celou mlhovinu. Úplně uprostřed je možné zahlédnout dokonce i pulzar. Komplex M1 ve velkém dobsonu je jedním z vůbec nejpůsobivějších vizuálních zážitků, které může obloha nabídnout.

900/1200mm - 48" (23. 10. 2014): pozoruhodná složitá vláknitá struktura při 488x s použitím filtru DGM Optics OIII. Nepokoušel jsem se pořídit podrobné poznámky, ale celý povrch M1, který zaplnil více než polovinu pole, byl rozlišen na propletený labyrint tenkých, stočených vláken. Tato složitá struktura byla výraznější než pohled, který jsem měl před rokem při 287x.

48" (2. 11. 2013): při použití 488x jsem se okamžitě zaměřil na blízkou nerovnoměrnou dvojhvězdu (přibližně 16/16,5 magnitudy), která byla viditelná poblíž středu, ale trochu mimo geometrický střed směrem na jihovýchodní stranu mlhoviny. Slabší jihozápadní složka (CM Tau) je slavný pulzar (rotující neutronová hvězda) v srdci mlhoviny Krab, který byl objeven v roce 1968 a pulzuje 30krát za sekundu!

Ačkoli toto pozorování bylo vzrušující (první definitivní pohled na pulzar), opravdu ohromující pohled byl při 287x s použitím filtru DGM Optics OIII, který rozsvítil vnitřní vlákna! Dvě jasné vlákna, která se klikatí V-Z přes mlhovinu (klesající jen jižně od pulzaru), byla velmi výrazná s mírně slabšími bočními vlákny směrem na jih a sever. Při pohledu bočním viděním bylo zřejmých mnoho dalších velmi slabých, tenkých radiálních vláken, která se táhnou ven po celé mlhovině. Kromě toho měla periferie roztrhaný nebo sražený vzhled, zejména podél severního okraje. Pohled okulárem se přiblížil ikonickému snímku HST mlhoviny Krab!