Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.

Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.

John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "

Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.

Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.

Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z  hvězdokupy trčela známé ramena.

<100mm - Je to překrásná kulovka, která je krásně vidět i v těch nejmenších dalekohledech. Uprostřed je patrné i její zrnění a oproti okrajům je její střed extrémně jasný. Její okraje jsou nepravidelné - na severu je vidět malinký výběžek, větší podrobnosti zde však vidět nejsou.

100/150mm - Pozorujeme středové nahuštění hvězd a mnohé dokážeme rozlišit. M13 je poměrně jasným, velkým, kruhovým objektem s jasným jádrem.

200/250mm - je jasnou zářící sférou hvězd s nahuštěným jádrem, v jehož okolí pozorujeme tenčí, nepravidelné halo. Z jeho okrajů vybíhají proudy a řetězce hvězd ve všech směrech a M13 tak trochu připomíná hvězdici. 150x zvětšením rozlišíme stovky blikajících hvězd.

400/500mm - 17.5" (7/9/94): několik set hvězd v průměru 10'-12' s jasným centrálním jádrem o průměru 6'. Mnoho hvězd je uspořádáno do řetězců a smyček, včetně výrazného proužku připojeného na jihovýchodní straně, který směřuje na jih a zatáčí na západ, vytvářející půlkruh, a další řetězec je připojen na západní straně jádra a předchází shluku. Několik řetězců hvězd je také rozlišeno nad jádrem o průměru 6'. Podél severního okraje jádra se táhne bezhvězdý pruh nebo dlouhý tmavý pruh, který odděluje centrální oblast od severních vnějších členů halo. Na jihovýchodní straně do jádra vystupuje tmavý "pruh" - jedná se o jeden ze tří tmavých pruhů, které se sbíhají a tvoří "Y" a jsou nazývány "Vrtule" (poprvé popsáno Lordem Rossem). NGC 6207 leží 28' SV a extrémně slabá IC 4617 leží 14' SVS. HD 150998, oranžová hvězda K2 o magnitudě 6,8, leží 17' VSV od středu.

Naked-eye - Poměrně snadný objekt na tmavé obloze, je vidět jako slabá nafouklá hvězda.