Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.

<100mm - M20 má v menších dalekohledech průměr 10'. Jeví se jako malý difúzní obláček, v jehož středu uvidíme hvězdu o jasnosti 8,5mag, která je o mnoho jasnější než difúzní část objektu. Reflexní část mlhoviny není vůbec patrná.

100/150mm - V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7mag a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.

300/350mm - Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7mag, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7mag se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.

400/500mm - 175x: Na průsečíku tmavých pásů se nachází vícenásobná centrální hvězda HN 40 s dvojicí hvězd 7,6 a 10,4 mag v separaci 6" a těsnou dvojicí 8,7/10,5 mag při 2,3", přičemž obě dvojice jsou od sebe vzdáleny 11". Z jasného centrálního středu vycházejí čtyři pásy (B85). Úzký pás začíná SZ od vícenásobné hvězdy a směřuje 2,5' na SZ, kde se zastavuje u hvězdy 10. mag. Poblíž základny tohoto pásu směřuje další větev na západ k okraji mlhoviny. Další pás směřuje ~2,5' na JV a na konci se zužuje. Výrazný pás vybíhá 3,5' SV a má několik krátkých větví, včetně jedné těsně SV od centrální hvězdy. Tento pás je na jižním okraji ohraničen dvojicí hvězd 10,5-11 mag. Na SV konci je prodloužení, které se stáčí k severu a opouští hlavní mlhovinu a splývá s prachovou oblastí těsně JV od reflexní složky na severu. Na severním okraji hlavní emisní složky se nachází hvězda 9,4 mag. Modrá reflexní složka obklopuje HD 164514 mag 7,3 a táhne se ~6' s nepravidelnou strukturou.

200/250mm - 8" (16. 7. 82): slavná struktura trhliny je poměrně výrazná se třemi hvězdami uprostřed. Trhlina na SZ je tlumenější. Snadno viditelná odrazová mlhovina je blízko na severu.