Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.

M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.

<100mm - M22 je jasná, velká kulová hvězdokupa, která není moc nahuštěná, a tak v ní snadno rozpoznáme jednotlivé hvězdy. Její celková velikost je 20'. Má asi 6‘ široké jádro konstantní jasnosti, za hranicí jádra pak její jasnost pomalu klesá do ztracena.

100/150mm - V dalekohledu při středním zvětšení M22 vypadá jako třpytící se kruh drobných jiskřivých hvězd skoro stejně nahromaděných v mohutné 20'oblasti.

200/250mm - V dalekohledu je M22 během kulminace z našeho území vidět ještě hezčí než známá M13 z Herkula. Snad krásnějšími kulovými hvězdokupami jsou již pouze Omega Centauri a 47 tucanae, které však od nás nelze vidět. Halo je zhruba prodloužené a obsahuje velké množství dobře rozlišitelných hvězd. Okolní členové zvyšují průměr hvězdokupy na 24'.

300/350mm - 100x: Relativně méně zhuštěné jádro je masou slabých, ale dobře rozlišitelných hvězd. I když jsou hvězdy hala na první pohled nestejně uspořádány, leží podél mnoha vizuálně atraktivních oblouků, pruhů a shluků. M22 je umístěna na severním okraji Velkého oblaku ve Střelci, což zvyšuje její atraktivitu.

400/500mm - při zvětšení 220x se objevuje průměr 10', ačkoli odlehlé části mohou celkový průměr výrazně zvětšit. Velmi jasné jádro se zdá nepravidelně kulaté a má průměr 3,5'-4', ale není soustředěno do středu. M22 je rozlišena do středu a nemá žádné výrazné jádro. Na SV okraji jádra jsem si všiml bohatého malého shluku s 8-10 hvězdami, které dohromady dobře vynikají, a snadno jasného páru na JV okraji jádra. Velmi nepravidelné halo se zdá být na SV straně rozsáhlejší a zdálo se být protáhlé ve směru JV-SZ. Zdá se, že do hvězdokupy zasahují tmavé pruhy, které zahrnují i okolní oblast, i když to může být optický efekt.

600/800mm - 24" (21. 7. 12): M22 ukázala několik výrazných oranžových/červených nadobřeckých hvězd. Dvě zbarvené hvězdy jsou na jihozápadní a jihovýchodní straně jádra. Třetí slabší hvězda, která tvoří rovnostranný trojúhelník na severu (blíže k jádru), je také oranžová/červená.

Naked-eye - (8/19/09 a 8/3/11): poměrně snadno viditelný rozmazaný (nehvězdný) zář z Severní Kalifornie. Ohraničen dvěma hvězdami o magnitudě 5,5-6 asi 35' na severovýchod a podobnou vzdáleností na západ.