První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4mag se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7mag). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou spojených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4mag. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.

Okolo vnitřní, jasné mlhoviny ze rozkládá daleko slabší vnější obálka, kterou je možné zachytit fotograficky, ale okem je téměř neviditelná a to ani velkými dalekohledy.

100/150mm - Asi nejkrásnější planetárkou na obloze a jedním z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9mag.

200/250mm - Připomíná disk spíše ohryzek jablka, než činku. Centrální hvězda viditelná uprostřed je obklopená z jedné strany nepatrně tmavší plochou. Slabší vnější části planetárky, snadno viditelné během dobré pozorovací noci rozšiřují mlhovinu na 7'x6'V-J. Půl tuctu hvězd je ponořených v mlhovině, nejnápadnější v centru severní oblasti.

400/500mm - Objekt ve tvaru přesýpacích hodin je ve své jasnější části plný jasných a tmavých skvrn. Dva nejnápadnější pásy leží blízko JJZ rozhraní. Nejužší část je ponořena v slabším, ale docela nápadném halo. O-III a UHC filtry přidají velmi dobrý kontrast a ukáží mnohem lépe i slabší části. 200x zvětšení odhalí kromě centrální hvězdy tucet dalších hvězd ponořených v disku. Lépe jsou viditelné bez filtrů.

600/800mm - V dalekohledech velkých průměrů je možné zahlédnout i některé jasnější části vnější obálky mlhoviny.