Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři. Byl to vůbec první objekt, který objevil sám Charless Messier a to v roce 1764. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6mag, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.

<100mm - Kulová hvězdokupa s velkým, jasným jádrem, které se při bočním vidění zdá být trochu zrnité. Okraje zde mají s rostoucí vzdáleností od středu menší jasnost, až nakonec úplně zmizí. Obraz je ale spíše rozmazaný a moc podrobností zde nevykoukáme.

100/150mm - 100x: Tato kulovka je pěkným cílem pro malý dalekohled. Je jasná, velká a kruhová, s bohatým zrnitým halo rovnoměrně se zjasňujícím k malému oslňujícímu jádru.

200/250mm - 100x: M3 je nádherná kulová hvězdokupa, která soupeří s M13 z Herkula. Má velmi jasné, velké jádro zabírající polovinu 10' hala, které se postupně zeslabuje k volnému okraji okolních hvězd. Halo je dobře rozlišitelné skoro až po centrum hvězdokupy.

300/350mm - 125x: M3 je zářící koulí hvězd s mimořádně jasným, bohatým, oválným jádrem prodlouženým 5'x4' SZ-JV a obklopené 16' halem drobných hvězd. Hvězdy jsou dobře viditelné i v jádru a rozšiřují se směrem ven v stočených řetězcích.

900/1200mm - 82" (5/4/19, Observatoř McDonald): při zvětšení 400x bylo 10' pole úplně zaplněno bodovými hvězdami. Překvapením byl velký počet hvězd s viditelnými barvami; většina z nich byly oranžové/červené hvězdy, ale zdálo se, že tam je i několik modrých hvězd!