Nejjasnější galaxie (8,9mag) souhvězdí Velryby a výrazný představitel tzv. Seyfertových galaxií. Tato obří spirální galaxie má malé, velmi jasné, husté a aktivní jádro, které ve středu skrývá černou díru. Ve spektru jádra je mnoho emisních čar, svědčících o vysoké excitaci. Emisní čáry jsou velmi široké, což je projev bouřlivých chaotických pohybů plynových mas v jádru. Vykazuje netepelné záření, a to často v širokém rozsahu spektra od rádiové oblasti po gama záření, s maximem v daleké infračervené oblasti. V jádru je velmi kompaktní zdroj rádiového záření. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že v jádru probíhají bouřlivé procesy, při kterých nastává vyvržení hustých, kompaktních mraků plynu s hmotností několik desítek až stovek hmotností Slunce. Rychlost těchto proudů je několik stovek kilometrů za sekundu.

Celkové zastoupení Seyfertových galaxií mezi galaxiemi ve vesmíru je 1-2 %. První takovou galaxii objevil v roce 1908 E. Fatt (NGC 1068), ale poprvé se jimi důkladně zabýval až v roce 1943 C. Seyfert, podle kterého se i pojmenovávají. K nejznámějším patří NGC 1275 - totožná s rádiovým zdrojem Perseus A (3C 84), NGC 4151 či interagující galaxie VV 144. M77 představuje nejjasnější příklad z této skupiny. Na její vyhledání je třeba přesunout jeden obloukový stupeň jihovýchodně od δ Ceti (4,1mag). Objevil ji P. Méchain již v roce 1780 jako mlhovinu, nakonec se však zařadila k prvním galaxiím, u kterých byla vizuálně zjištěna spirálová struktura. Dnes patří k největším galaxiím Messierova katalogu - dosahuje průměru 170 000 ly a je dominantním objektem malé skupiny galaxií do které patří například i NGC 1055, NGC 1073 nebo Markarian 600. Vzdálená je 47 milionů světelných let.

100/150mm - Dalekohled naznačí první detaily: je celkem jasným oválem s relativně velkým jádrem a několika plochami zdobící vnější část.

200/250mm - Dalekohled ukáže jasné halo obklopující velké svítivé jádro. Jádro kryje skoro půlku disku a je přibližně tak jasné jako hvězda deváté magnitudy hned na VJV od galaxie. Ještě o něco větší dalekohled zobrazí M77 jako jasné, trošku prodloužené halo obsahující jasné, výjimečně velké jádro. Halo je skvrnité s tmavými liniemi a svítivými zlomky spirálních ramen.

400/500mm - 450x, 6m5+ Za vynikajících podmínek může být vizuálně viditelná dvojitá struktura M 77. Vnitřní spirální ramena jsou velmi malá, ale jasná. Točí se kolem malého jádra. Jižní konec ramene končí malým zjasněním. Vnější spirály jsou v oblasti výrazně slabší a nejsou spojeny s vnotřní částí.

900/1200mm - Pohled přes Lowreyho 48" byl pozoruhodný. Byla dobře patrná struktura spirálních ramen se dvěma hlavními rameny v centrálním halo a jasným vnitřním ramenem kolem jádra a jádra. Jasné vnitřní rameno se připojuje na východní straně intenzivního jádra, těsně obtáčí severní stranu jádra ve směru hodinových ručiček a na západní straně jádra směřuje k jihu. V centrálním halo se nacházela dvě hlavní ramena tvořící protáhlý "esovitý" obrazec. Dlouhé spirální rameno je připojeno poblíž východní strany jádra a ovíjí se ve směru hodinových ručiček mimo výše popsané vnitřní rameno. Pokračuje kolem západní strany a směřuje na jih, kde končí poblíž kompaktního HII uzlu ([EKS96] 19 z knihy Evanse a kol. 1996 "Atlas of H II Regions in Nearby Seyfert Galaxies"). Druhé dlouhé spirální rameno se připojuje na JZ straně jádra a stáčí se po směru hodinových ručiček k východní straně jádra, přičemž prochází uvnitř 10" HII uzlu [EKS96] 79/80]. Rameno se otáčí k severnímu okraji hala. Kromě těchto hlavních ramen je v centrálním halo těsně zabaleno několik slabších úseků dalších ramen. Hlavní centrální oblast galaxie je uzavřena ve velmi velkém vnějším halo s nízkou povrchovou jasností, které se táhne ~6'x5' ZJZ-VSV. NGC 1055 , součást skupiny M77, leží 30' SV.