NGC 151 je středně velká spirální galaxie s příčkou nacházející se v souhvězdí Velryby.

Galaxii objevil anglický astronom William Herschel 28. listopadu 1785. V roce 1886 ji pozoroval Lewis Swift a zapsal ji do katalogu jako NGC 153, později však byla identifikována jako NGC 151. Galaxie, pozorovaná téměř zepředu, má několik jasných, modrých, prašných spirálních ramen bohatých na aktivní tvorbu hvězd. Jednou z patrných vlastností galaxie je velká mezera mezi spirálními rameny.

V NGC 151 bylo pozorováno dvě výbuchy supernovy. První z nich, PTF11iqb (typu IIn, zdánlivá hvězdná velikost 17,1), byla objevena 22. července 2011, druhá, SN 2023lnh (typu Ia, zdánlivá hvězdná velikost 18), 24. června 2023.

300/350mm - poměrně jasná, jasné jádro, velmi slabé halo protáhlé ~V-Z. Slabá hvězda na VSV okraji.

400/500mm - středně jasná, středně velká, oválná 5:3 ZJZ-VSV, 2,5'x1,5', světlé jádro. Hvězda 13. mag. je na VSV okraji, 1,7' od středu.

600/800mm - jasná, poměrně velká, obsahuje velmi jasnou obdélníkovou centrální část, která je mírně protáhlá SSZ-JJV (jedná se o centrální příčku s jádrem), obklopenou poměrně nízkým plošným jasem aureoly protáhlým nejméně 2:1 V-Z, ~2,7'x1,2'. Hvězda s mag 12,5 se nachází na JV okraji nebo těsně u něj (1,7' od středu). Superponovaný průvodce se nachází na konci východního spirálního ramene galaxie, velmi blízko JZ od hvězdy 12,5 mag. Byla okrajově zahlédnuta, ale jen příležitostně vykoukla.

900/1200mm - velmi jasná nápadná spirála s vnitřním prstencem a dlouhým, protáhlým spirálním ramenem! Celkově se galaxie při zvětšení 610x táhne v poměru 2:1 v ose ZJZ-VSV, ~3,2' x 1,4'. Velmi silně koncentrovaná s velmi jasným jádrem, které se postupně zjasňuje směrem ke středu. Bezprostředně západně od jádra se nachází nápadně tmavší mezera a východně od jádra se nachází mezera s nižším kontrastem. Tyto mezery jsou ohraničeny jasnými oblouky, každý o úhlu asi 90°, které vytvářejí částečný oválný prstenec obklopující jádro.

Západní polovina hala má nízký plošný jas a táhne se nejméně 1,5' od středu. Všiml jsem si zjasnění na krajním západním konci hala. Při kontrole SDSS se jedná o rozdělené spirální rameno, oddělené za tmavším prachovým pásem. Na jižní straně jádra (podél vnitřního prstence) je připojeno tenké, dlouhé spirální rameno, které je snadno vidět jemně zakřivené na SV a táhne se přímo ke hvězdě 12,6 mag!

Zdroj Wikipedia