Někdy označována také jako mlhovina 30 Doradus. Snad nejnápadnější a nejjasnější místo v LMC, největší ze všech emisních mlhovin v této nepravidelné galaxii. Osvětluje ji hustá hvězdokupa R136 tvořena 30 mladými hvězdami spektrálního typu O3. Jedná se o nejzářivější, nejžhavější a nejhmotnější hvězdy, které byly kolem hvězdy 30 Doradus pozorované Hubbleovým dalekohledem a předpokládá se, že v budoucnu explodují jako supernovy. Navíc se předpokládá, že celá hvězdokupa by mohla mít svůj průměr zhruba 150 světelných let a obsahovat tisíce horkých modrých hvězd, z nichž se možná rodí nová kulová hvězdokupa! Většina z těchto hvězd je alespoň 50krát hmotnější než naše Slunce.

Podle starých záznamů si tarantuli během svého pobytu v jižní Africe všiml na obloze i N. L. de Lacaille v polovině 18. stotočia. V dalším století na ni obrátil dalekohled John Herschel, který ji zřejmě jako první popsal. V dalekohledu je možné dobře pozorovat několik zřetelných podlouhlých výběžků různého tvaru vybíhajících z centrální části, v níž se nachází hvězda 30 Doradus. Použitím UHC nebo O-III filtru je vlastně jedinou skutečně nápadnou oblastí v LMC, zřetelně se ukazující mezi hvězdami theta a epsilon Doradus jako mlhavá skvrna velikosti čtvrt stupně nepatrně jasnější v centru, která svítí jako rozmazaná hvězda čtvrté velikosti. Na jaký pozoruhodný objekt se díváme nás však přesvědčí až astronomické data. Tarantula je totiž součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku v prostoru přesahujícího 1 500 světelných let a zřejmě se tak jedná o největší emisní mlhovinu v celé Místní skupině galaxií. Například by se do ní zmesnilo 30 Velkých mlhovin v Orionu a kdyby se nacházela na jejím místě, pokryla by celé toto souhvězdí tak, že na Zemi by všechno vrhalo svůj stín! Zároveň je našim nejjasnějším extragalaktickým objektem viditelným bez optických přístrojů.

300/350mm - 12" (29. 6. 2002 - Bargo, Austrálie): první pohled na Tarantulu v dalekohledu o průměru 12 palců od Lesa Dalrympla byl brzy večer, velmi nízko na jižní obloze (20° nad obzorem) a bez filtru. I za těchto podmínek to byl fascinující pohled - poměrně jasná, detailní, 15 minutová, zvlněná, skvrnitá mlhovina s několika výraznými smyčkami nebo stuhami, které vyzařují z centrální oblasti. Při prohledávání okolních polí jsem narazil na mnoho malých uzlů mlhoviny a malých hvězdokup.

10x30mm (21. 1. 2012): Tarantulu jsem pozoroval v dalekohledu o průměru 19 palců (nasměrovaném horizontálně) a v mé IS binokulární. Na deklinaci -69,1° se Tarantula jen dotýkala obzoru z návštěvnického centra Mauna Kea ve výšce 9300 stop, kulminovala 1,1° nad obzorem! I přes atmosférickou refrakci byla v binokuláru zřejmá. Bylo příliš mnoho ztrát světla a efektů viditelnosti na to, aby byla ve 19palcovém dalekohledu patrná struktura.

400/500mm - 20" (7/8/02 - Observatoř Magellan, Austrálie): Tarantule je největší známá emisní oblast (800-1000 světelných let) a je snadno viditelná pouhým okem z Austrálie. Pohled na Tarantulu brzy ráno skrze 20" f/5 při zvětšení 127x (20 Nagler) a OIII filtru byl ohromující! V blízkosti středu jsou několik jasných smyček a oblouků. Vycházejí zde několik zmatených smyček, včetně jednoho srdcovitého oblouku, který je poměrně velký. Z centrální oblasti mlhoviny vycházejí proužky mlhoviny. Jeden z nich se táhne docela dlouhou vzdálenost a vnější smyčky a proužky se zdají slévat s některými nedalekými HII oblastmi, vytvářející ohromující komplex. V hlavním těle jsou asi 10 různých smyček a stužek, které vytvářejí 3D efekt.

V blízkosti středu se nachází extrémně kompaktní shluk superluminózních hvězd (R136), ale bylo vidět pouze několik z nich, včetně jedné jasné hvězdy. Velké množství dalších hvězd je rozptýleno po hlavním těle. Magnituda 11,9 HDE 269928 (Wolf-Rayet = Brey 90) je 1,3' východně od R136. Další WR hvězdy jsou magnitudy 11,6 Brey 87 0,9' severně od středu a magnitudy 13,5 Brey 80 1,5' severozápadně od středu.

600/800mm - 24" (11/18/12 - Observatoř Magellan, Austrálie): při 200x bez filtru jsem prozkoumal klastr 30 Doradus = klastr R136 v srdci Tarantulové mlhoviny. Klastr je ovládán R136a, 10. magnitudovou nafouklou "hvězdou" uprostřed, která se nedala ostřit. Okolo této hvězdy byl kompaktní, ale velmi bohatý koberec desítek hvězd o magnitudě 14-15,5, které byly příliš mnohočetné na to, aby se daly spočítat.

24" (4/5/08 - Observatoř Magellan, Austrálie): Tarantulová mlhovina byla prostě neuvěřitelná při 200x s 13mm Ethos a UHC filtrem - lepší než jakoukoli fotku, kterou jsem viděl, a přesvědčivě 3D, i když jsem ji pozoroval pozdě, takže elevace byla pouze 20°. Přestože tato zvětšení ukázala neuvěřitelné množství detailů v smyčkách a stužkách, hlavní komplex se pohodlně vešel do zorného pole okuláru (30').

Naked-eye - při magnitudě kolem 5 je Tarantula zřejmá z poměrně tmavého místa jako malý, rozmazaný flek na východní straně Velké Magellanovy mlhoviny, severně od centrální přičky.