Jedna z najpozorovanejších emisních mlhovin na naší zimní obloze. Navzdory své slabé plošné jasnosti ji můžeme během čistých tmavých nocí spatřit snadno už v triedru 10 × 50 a v širokoúhlých okulárech větších dalekohledů postřehneme i bez filtrů její kruhový tvar. Rozetu objevil W. Herschel a jednotlivým jasnějším částem, které viděl pravděpodobně oddělené, přiřadil každé vlastní označení: NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Celý objekt se však obvykle označuje souhrnně jako NGC 2237. Skutečná velikost mlhoviny na obloze je překvapivá, zabírá totiž v průměru přes jeden stupeň. Vzdálená je od nás 5 200 světelných let. Rozeta je podobně jako Velká mlhovina v Orionu kolébkou nových hvězd. Po její ploše jsou roztroušeny tmavé globule, o nichž se předpokládá, že jsou to husté mraky plynů a prachu, z nichž by mohly v budoucnu vzniknout nové hvězdy nebo celé hvězdokupy. Leží na okraji rozsáhlého molekulového mraku, jehož převážná část se táhne několik stupňů směrem na jihozápad. Jeho součástí je i známá spektrální Plaskettova hvězda, na obloze stálice šesté hvězdné velikosti stupeň severovýchodně od Rozety.

V jejím nitru se nachází otevřená hvězdokupa NGC 2244, jejíž mimořádně horké hvězdy spektrálního typu O osvětlují plyny mlhoviny. Tyto horké hvězdy prozrazují,že je velmi mladá, snad půl milionu let. Hvězdokupa je vidět už pouhým okem jako mlhavý bod, v jejím středu se totiž nachází jasná stálice 12 Monocerotis (5,8mag) a v její těsné blízkosti asi 40' je natištěných dalších 30 hvězd, z nichž ty nejjasnější dosahují 6mag. V triedru jsou uspořádány do obdélníkového tvaru v podobě miniaturního souhvězdí Blíženců a obalené zmíněnou mlhovinou Rozeta (NGC 2237-9), která vypadá jako nepochybný šedý kruh nebo prstenec s trochu temnějším středem v místech hvězdokupy NGC 2244, průměru přes jeden stupeň a svými vnějšími hranicemi pěkně kontrastující s okolní oblohou. Nejnápadnějším bývá místo severovýchodně od kupy, kde se nachází nejjasnější část mlhoviny.

200/250mm - V dalekohledu ve hvězdokupě rozeznáte přes 50 hvězd jasnosti 6-12mag obklopených mlhovinový oblakem. Nejjasnější stálicí je na jihovýchodní straně 12 Monocerotis pěkné žluté barvy, která kontrastuje s ostatními hvězdami. Přidáním filtru se zlepší kontrast a zvýrazní se několik tmavých linií zařezávajících se do mlhoviny, která obklopuje otevřenou hvězdokupu. Množství detailů, jasnějších a světlých částí v mlhovině je pozoruhodné, podívejte se i na dvě nápadné tmavé globule, jedna se nachází v západní, druhá v severní části.

300/350mm - 13.1" (11/5/83 a 1/23/82): kompletní kruhový tvar Rosetové mlhoviny byl jasně viditelný kolem hvězdného shluku NGC 2244. Nejjasnější a nejširší je v severozápadní oblasti s jasným uzlem v severovýchodní čtvrtině (NGC 2246). Jihovýchodní část je rozdělena na dvě skořepiny. Západní část má ostrý roh na vnitřním okraji. NGC 2237 se odkazuje na jasnější část na západní straně Rosetové mlhoviny. Jasnější vložený shluk, NGC 2244, je posunutý uvnitř 20' tmavé centrální oblasti a jihovýchodní konec shluku (včetně nejjasnějšího člena 12 Mon) přetéká do mlhoviny.

Naked-eye - (1/8/00): při použití OIII filtru se zdánlivý průměr shluku (NGC 2244) zvětšuje kvůli viditelnosti okolní mlhoviny. Celková jasnost je však mírně snížena, protože je shluk výrazně ztlumen.