Planetární mlhovina nedaleko δ Gem, objevená v roce 1787 W. Herschelem. Název "Eskymák" nebo "Klaun" získala podle barevných fotografií, na kterých při troše fantazie připomíná lidskou tvář v kožešině. Vzdálená je přibližně 6 500 ly. Mlhovina je dostatečně jasná i při pozorování z osvětlených míst, její jas je totiž koncentrovaný v malé ploše. Na zkoumání tedy potřebujeme použít velké zvětšení. Má malý ale jasný kruhový modravý disk, ve kterém se nachází i centrální hvězda (10,5mag).

200/250mm - její modravý odstín je zřetený, navíc působí i "blikající efekt". 250x zvětšení odhalí nezřetelný tmavý prstenec v poloviční vzdálenosti od centra směrem k okraji.

400/500mm - 600x, [OIII] filtr, 6m5 Při vysokém zvětšení 600x a [OIII] se mlhovina rozpadá na ostře ohraničený, asymetrický prstenec obklopující jasnou centrální hvězdu s okolní kulatou vnější oblastí. Prstenec je nejjasnější na západní straně, následovaný východní stranou, slabší na severu a na jihu, Obzvláště je široký na severu. Tvar prstence je mírně eliptický a zužuje se směrem k severu, zatímco na jihu je téměř rovný. Jasné struktury v NII a H-alfa ve vnějším prstenci nejsou vizuálně vnímatelné, ale lze vidět malé rozdíly v jasu. Nejnápadnější je široká zakřivená oblast 1:3 východ-západ na jižním okraji. Na severní hranici je také jasnější pás mírně odsazený k severovýchodu. Na západním okraji je velmi slabě vidět zjasnění.

300/350mm - 13.1" (28. 1. 1984): jasná centrální hvězda 9. magnitudy obklopená dvojitou skořápkou s jasným vnitřním diskem a tmavým prstencem oddělujícím obě skořápky.

900/1200mm - 48" (1. 4. 2011): Rychle jsem se podíval na Eskymáka při 488x a pohled na dvojité zelené skořápky byl ohromující. Vnitřní, jasný prstenec má nepravidelný tvar s protáhlým výběžkem na severní straně. Prstenec se v podstatě rozděluje na dvě části na severním konci (vnitřní "prstenec" je slabší) s tmavším vnitřkem, který tvoří malou kapsu uvnitř prstence. Tato část by mohla být považována za "bradu" na spodní části "obličeje" Eskymáka v okuláru. Vnější skořápka je nepravidelně osvětlena a jasnější podél jižního okraje.