Nejznámější planetární mlhovina (8,8mag) s jasnou centrální hvězdou a blízkou hvězdou 8,5mag způsobující "blikající efekt". Pokud se zrakem zaměříte na centrální hvězdu 10,6mag její jas oslní oko a způsobí, že mlhovina se zeslabí, případně úplně zmizí ze zorného pole. Pokud se pak rychlým pohledem podíváme na blízkou hvězdu 8,5mag, planetární disk se znovu ukáže. Právě tato změna mezi přímým a bočním pohledem způsobuje, že mlhovina bliká. NGC 6826 není jediným příkladem blikajícího efektu, způsobuje ho mnoho planetárek hlavně s nápadnou centrální hvězdou. Rozdílná kombinace jasnosti centrální hvězdy a disku různých planetárních mlhovin však vyžaduje rozdílné zvětšení na působení blikajícího efektu.

200/250mm - slavná "blikající" planetka při této cloně dobře bliká. Obsahuje jasnou centrální hvězdu 10. mag (HD 186924) viditelnou přímým viděním a vnější mlhovina dominuje při odvráceném vidění.

400/500mm - krásný pohled při zvětšení 500x; disk je mírně protáhlý ZJV-JV, s jemnou strukturou. Kolem jasné centrální hvězdy 10. magnitudy je malá, mírně tmavší oblast. Zdá se, že halo se podél předcházejícího okraje mírně ztmavuje a tento okraj není tak ostře ohraničen. Nachází se 28' V od dvojhvězdy 16 Cygni.

17,5" velmi jasná 25" mlhovina kruhového tvaru obklopující jasnou centrální hvězdu 10.mag, mírně protáhlá ~V-Z, vysoká povrchová jasnost. Při přímém pohledu se planetka jeví jasnější na jižní straně. Při této cloně je planetka příliš jasná na to, aby měla nápadný "blikající" efekt pozorovaný při menších clonách.

600/800mm - Při zvětšení 325x se hlavní 30" disk jevil mírně jasnější ve východojižní oblasti. Po přidání H-beta filtru byl občas u okraje na východním okraji viditelný velmi malý uzlík. Tento obtížný uzel je na snímku HST patrný jako červená FLIER (Fast Low-Ionization Emission Region). Odpovídající uzel na západním okraji nebyl viditelný. Červená barva těchto FLIERů pochází z ionizovaného dusíku a při přepnutí na filtr OIII zmizela, ačkoli velké vnější halo se stalo viditelným.

900/1200mm - 900/1200 mm - 48" (27. 10. 2016): při zvětšení 610x a 813x; oba vnitřní FLIERY (viz pozorování níže) byly viditelné na SZ a JV straně centrálního disku. Disk měl na SZ a JV konci mírné vyboulení, které vytvářelo mírně protáhlý nepravidelný ovál SZ-JV. Při zvětšení 610x bylo patrné slabší vnitřní halo, které se zhruba zdvojnásobilo. Při 244x a NPB filtru byla poměrně výrazná třetí velká vnější slupka tvořící dobře definované 2' kruhové halo.