Velkolepý objekt souhvězdí, mlhavý pás jako jedna z částí ohromného kruhu průměru 12 stupňů se středem v místech někde mezi pásem a mečem Orion. Je místem, kde se rodí nové hvězdy a ty pak toto místo opouštějí. I když patří mezi velmi těžké objekty, jeho nejjasnější části si na vynikající obloze pouhým okem všimlo už několik pozorovatelů, včetně W. S. Houstona. Pokud použijete filtr H-Beta, zakopnete o něj i v dalekohledu. Stačí pouze posouvat tubusem a o chvíli se sám dostane do zorného pole. Náznakově je vidět i jeho struktura, zúžení, rozšíření a nepatrná změna jasnosti v jednotlivých jeho částech. Nejjasnější je asi jeden stupeň severovýchodně od reflexní mlhoviny M78 a pak se táhne asi 4-5 stupňů na jih, kde se vytrácí. Druhá jasnější část se nachází v bodě asi tři stupně východně od alnitak.

Myzer: Musím říct, že Barnardův oblouk s filtrem H-Beta nepovažuji za velmi těžký objekt, příkladem může být jedno pozorování po Vánocích 2006 v Modre ze Somet Monart: V zorném poli tří stupňů byl oblouk nejsnáze rozeznatelný severně od reflexní mlhoviny M78, kde se nachází jeho nejužší a pravděpodobně i nejkontrastnějším část. V této části byl oblouk poměrně nápadný a s docela dobře definovatelnými hranicemi. Druhá pozorovatelná část se nacházela přímo východně od hvězdy Dzétou Orionis, v místech kde oblouk vykazuje svou největší šířku. Tato část měla sice už trochu slabší plošnou jasnost a méně jednoznačné hranice, přesto však zůstávala ještě rozeznatelná. Spojení obou zmíněných částí se přitom dalo pozorovat jen velmi náznakově, přesto je to slušný výkon pokud zohledníme skutečnost, že Barnardův oblouk se z Modry při kulminaci ve výši zhruba 50 stupňů ocitá ve směru 30 km vzdálené Bratislavy! Zmínit je třeba i skutečnost, že popisované části byly pozorovatelné i s UHC filtrem, přesto bychom je ale pravděpodobně nerozozoznali bez jejich předchozího vidění pomocí H-Beta filtru. Části jižně od pásu jsme překvapivě neviděli ani na La Palme (pravděpodobně mají jiné emisní vlastnosti a není vhodný H-Beta filtr).

Dominik: Jedno úspěšné pozorování u Pavouka na Cerové mi vyvrátilo řeči, že tento objekt je obtížné pozorovat. Na tento objekt jsem se velmi těšil, protože jsem o něm vždy jen slyšel mluvit a četl jsem o něm reporty, které většinou hovořily o náročnosti pozorování tohoto objektu. Avšak náročnost se mi nepotvrdila, Pavouk mi nastavil oblouk do zorného pole s H-beta filtrem a já jsem se jen divil. Byl to jasný šedý pás přes zorné pole, žádná nenápadná změna kontrastu, ale normální jasný oblak. Oblouk jsem si mohl pohybováním dalekohledu podívat celý a je to pozoruhodný pohled!